„Karle, to nevadí. Jestli ten respirátor v práci nechceš nosit, my to nějak vymyslíme. Třeba ti dáme kolem pokladny plexisklo.“ Myslíte si, že by podobná reakce zaměstnavatele v soukromé sféře byla reálná? Asi se shodneme na tom, že s největší pravděpodobností nebyla. Proč tedy děláme ústupky lidem, kteří mají být morálními autoritami?

Asi každému je jasné, že pro účinný boj s koronavirovým onemocněním zdaleka nestačí jen dobře promyšlená protiepidemická opatření. Neméně důležitá je dobrá informovanost veřejnosti a s tím spojená důvěra v opatření podniknutá v boji s nemocí. Při tom platí, že jak opatření, tak i dobře informovaná veřejnost, jsou především zodpovědností vlády. Jedná se z velké části o dvě spojené nádoby. Jakmile alespoň jedno z toho selže, je zaděláno na pořádný problém.

Ačkoliv pandemie koronaviru zdánlivě zastavila běžný život, v řadě oblastí veřejný sektor setrvačností dál rozvíjí strategie a plány z dob před COVIDem. Na úrovni municipalit je jedním z takových aktuálních témat dopravní obslužnost ve městech, zejména záměr omezovat vjezd vozidel do historických center. Pokud má být toto téma vůbec na pořadu dne, je však nezbytné k němu přistupovat racionálně, nikoliv aktivisticky.

Jsem učitel českého jazyka. Učím budoucí učitele na Přírodovědně-humanitní a pedagogické fakultě Technické univerzity v Liberci, dlouho jsem česky učil i žurnalisty na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Snažím se nejen učit je jazyk, ale především o jazyce myslet a češtinu milovat. Tím chci říct, že jsem v jakémsi střetu zájmů, když tohle píšu. Utěšuje mě, že to v našich zeměpisných délkách zas není takový problém…

Lidé pracující ve zdravotnických profesích jsou pro společnost naprosto nepostradatelní a povolání zdravotníků se vždy těšilo mezi lidmi velké úctě. Nikoho proto asi nepřekvapí, že lékaři a zdravotní sestry se pravidelně umísťují na předních místech mezi profesemi vnímanými veřejností jako prestižní. Není pochyb o tom, že zvláště za současných okolností to platí dvojnásob. Právě oni jsou v první linii v boji proti šíření pandemie covid-19.

Jaká pravidla budou platit od pondělka? Zatím nikdo netuší – vláda sice dopředu věděla, že hrozí odmítnutí nouzového stavu, ale nepřipravila žádný plán B. Rok po začátku epidemie jsme opět v situaci, že nikdo neví, co jej za tři dny čeká. A tak nezbývá nic jiného, než se zase jako už tolikrát postarat sami a nastavit pravidla, která dávají smysl.

Říká se, že každá krize přináší změnu. Většinou by to měla být změna k lepšímu. Manželská krize vztah posílí nebo ho zbortí. Výsledková krize u sportovního týmu dokáže tým stmelit nebo rozstřelit takovým způsobem, že se sportovci můžou při tréninku chytnout pod krkem.

„Váš cestovní očkovací průkaz, prosím…“ I tak by se vás mohli ptát na státních hranicích. Očkovací cestovní pasy se staly tématem minulého týdne. Je to další téma, které rozděluje českou společnost přesně na polovinu. Alespoň podle hlasování na Twitteru.

Armáda včetně členů aktivních záloh výrazně pomáhá zvládat současnou situaci s pandemií koronaviru. Vláda se k ní ale přesto obrátila zády, když mj. vyškrtla 10 miliard, které měly být určené na investice. Pokud peníze armáda nedostane, bude se z ní postupně stávat skanzen nebo spíše nejdražší vojenské muzeum na světě.

Znovu se ukázalo, že v krizi se ukáže reálná efektivita fungování systému. A také to, že každý systém je tak silný, jak silný je jeho nejslabší článek. V Česku opozice právem ve Sněmovně křičí, že očkování proti covidu nefunguje a je selháním vlády. V Izraeli proočkovali za tři týdny 20 procent populace. Z českého pohledu to zní skoro jako zázrak. Je to jejich zázrak nebo naše selhání?