Konstantin a Metoděj přesahovali svou dobu intelektem i viděním světa. Své dílo brali velmi vážně a jejich životy jsou dobře zmapovány. Uvedl to paleoslovenista František Čajka ze Slovanského ústavu Akademie věd ČR. Na pozvání knížete Rostislava přišli soluňští bratři na Velkou Moravu v roce 863. Konstantin s Metodějem jako kulturní nástroj své činnosti užívali nejstarší dochovaný slovanský spisovný jazyk – staroslověnštinu. Konstantin (Cyril) pro něj vytvořil vhodné písmo nazvané hlaholice. Na Velké Moravě pak vzniklo celkem rozsáhlé písemnictví zahrnující překlad biblického textu a liturgické, právní či básnické památky.

Nebýt prudké bouře, která se začátkem června 1771 přehnala nad Rokycanskem, asi bychom dnes o obrovském pokladu ani nemluvili. Voda na jednom místě podemlela břeh potoka a odhalila několik lesklých plíšků. Místní sedlák si jich tehdy pár odnesl domů a dal dětem na hraní. Později se na břehu objevily další zlaťáky a vrcholem byl velký kovový kotel plný lesklých mincí. Odhadem jich mohlo být až sedm tisíc, většina jich ale byla roztavena a zpracována na dukáty.