„Myslel/a jsem to dobře.“ Věta, kterou si mnoho lidí opakuje poté, co jejich slova ještě více ublížila někomu, kdo bojuje s anorexií. Jaké věty zní nevinně, ale zanechávají hluboké šrámy? Jak mluvit s nemocným, aby necítil tlak, stud nebo pocit selhání?

Pojďme se vydat na exkurzi do místa, které pro většinu lidí zní spíš jako děsivý horor – na psychiatrii. Nečekejte ale žádné tajemné laboratoře plné ledových koupelí, elektrošoků nebo šílených doktorů s ostrým skalpelem v ruce. Dozvíte se, jak to v takovém ‚blázinci‘ skutečně chodí, a proč není třeba se bát hledat pomoc.

Tato otázka je jednou z klíčových, protože když se člověk s poruchou příjmu potravy rozhodne léčit, často je to pro něj velká neznámá a nemá moc představu, co si pod léčbou vlastně představit. Možností je přitom několik.

Anorexie se nemocným zažere do mozku, ovládne mysl a stává se jejich součástí. Nutí své hostitele říkat a dělat věci, které by jinak nikdy neřekli a neudělali. Ti se pak za sebe často stydí, ale nemohou si pomoci.

Jak poznám, že mám anorexii? Co šíleného se anorektičkám honí v hlavě? A proč není dobré anorektičku do jídla nutit? Uslyšíte v podcastu Stop anorexii, který si klade za cíl nahlížet na poruchy příjmu potravy jinak - bez klišé a stereotypů.

Na české podcastové scéně startuje netradiční podcast zaměřený na poruchy příjmu potravy – Stop anorexii. Má nabídnout jiný vhled do nemoci a pomoci s vyvracením zažitých mýtů. „Internet je plný hesel o BMI, ale nikde se už nepíše, jaký šílený kolotoč vám anorexie rozjede v hlavě,“ uvádí autorka.

Nezisková organizace Dohled na dosah otevřela na Klatovské třídě v Plzni regionální kontaktní místo sociální služby tísňové péče a centrum pro asistivní technologie. Senioři tam mohou využít ukázkové prostory s novými asistivními technologiemi. Cílem centra je zlepšit fyzické a duševní funkce seniorů. Podle ministra práce a sociálních věcí Mariana Jurečky (KDU-ČSL) zvyšují tyto inovativní pomůcky kvalitu života. Vytvářejí i další možnosti pro rozvoj kapacity terénních služeb tak, aby lidé mohli zůstávat co nejdéle v domácím prostředí.

Pavilon Psychiatrické kliniky v Plzni na Lochotíně za téměř půl miliardy korun slaví rok svého provozu. Od té doby se navýšil počet lůžek, otevřely se nové stacionáře a také tam více pracují s různými druhy terapií jako je ponyterapie nebo canisterapie. Výrazného rozšíření se dočkala péče pro mladistvé klienty, kteří hledají svou sexuální identitu.

Již před pandemií trpělo duševním onemocněním zhruba 20 procent dospělé populace. Během pandemie se výskyt duševních nemocí zvýšil až o 50 procent. Z toho se počet úzkostí zvýšil dvakrát a počet depresí dokonce třikrát. Došlo také k navýšení výskytu nárazového alkoholismu.

Špatná nálada, ztráta zájmu o koníčky i agresivní chování. To je jen krátký výčet dopadů, které měla pandemie na psychiku mnoha dětí po celé republice. Fenoménem posledních let je sebepoškozování, které psychologové i pracovníci na Lince bezpečí řeší čím dál častěji. Velký problém vnímají odborníci také u prvňáčků, kteří kvůli distanční výuce zcela přišli o možnost se začlenit do kolektivu. Také proto doufají, že to pomohou zlepšit například letní tábory a adaptační pobyty před nástupem do školy.