V kalendáři asi nenajdete jiné datum, ke kterému by se vázalo takové množství pranostik. Na Hromnice o hodinu více, Hromnice – jara svíce anebo Na Hromnice musí skřivánek vrznout i kdyby měl zmrznout. Naši předkové dodržovali také řadu zvyků, hospodyně nesměly šít, na Chodsku lidé raději ani netančili a na Šumavě se dávala zapálená hromnička do ruky těžce nemocnému.

Myslíte si, že kroje už nejsou v módě? Paní Marie Kopecká by s vámi rozhodně nesouhlasila. Už roky se jako jedna z mála věnuje ručnímu šití lidových oděvů, a protože je z malé obce na Domažlicku, má k nim vztah už od malička. Tato práce je časově velmi náročná, na to však Marie s úsměvem odpoví, že ji to zkrátka baví.

Poprvé za desítky let neprojdou chodskými městy masopustní průvody a nebudou tam ani masopustní plesy. Obce tyto kulturně folklorní akce, na které chodí stovky lidí, zrušily kvůli protiepidemickým opatřením. Považují za výsměch, aby v průvodu mohlo jít třeba jen deset lidí v maskách a krojích a aby se podél silnic nemohly shromažďovat diváci.

Lití olova, krájení jablíčka nebo pouštění skořápek, to jsou zvyky, které všichni dobře známe. Každý region se však liší a u tradic to platí dvojnásob. Na Plzeňsku bylo například velmi populární klepat na chlívek, ve kterém dřímala prasnice. Zvyk z Druztové na severním Plzeňku zase nažene husí kůži všem milovníkům zvířat, zde totiž házeli psy z oken.