Do fotbalového nebe odešel Miloš Herbst, olympionik a bývalý hráč Plzně

Miloš Herbst se narodil v Brně, ale mládí prožil na severu Čech. Vystudoval hutní průmyslovku v Duchcově, ke které později přidal i další maturitní vysvědčení z plzeňské strojní průmyslovky. „Fotbalovou maturitu zvládl v Baníku Hrdlovka. Snad v nejmenší vsi, dnes už neexistující, kde se tenkrát hrála druhá liga. Během střední školy hrál jen pro radost, více se věnoval atletickým disciplínám, a k aktivnímu fotbalu se dostal až v jedenadvaceti letech ve zmíněné Hrdlovce,“ popisuje dlouholetý archivář Viktorie Plzeň Pavel Hochman.

Jeho cesta vedla dále do Teplic, kde zaujal trenéra Vlastimila Chobota. „Říkali o mně, že jsem Chobotovo dítě. Možná to byla pravda, ale byl to vynikající trenér i člověk," vzpomínal Miloš Herbst. Trenér v roce 1966 zamířil z Teplic do Plzně a s ním šel i Herbst. „Znal jsem trenéra a Škodovka mi nabídla dobré zázemí. Měl jsem po svatbě a nebylo co řešit,“ uvedl Herbst.

„Druholigové boje vyvrcholily postupem a hned v sezoně 1967 - 1968 sehrál Miloš Herbst své nejlepší zápasy. Po dvou gólech vstřelil například Slovanu Bratislava a Pražské Dukle. Střílel opravdu hodně gólů, a nakonec jich v barvách Teplic i Plzně nastřílel dohromady téměř třicet,“ vyjmenovává Hochman.  

Podle něj Herbst vynikal především rychlostí, technikou a tahem na branku. Jeho přednosti ho postupně přivedly až do olympijského výběru a v roce 1968 reprezentoval Československo na hrách v Mexiku. V Plzni sehrál ještě řadu výjimečných utkání. Za svůj nejlepší duel ve Škodovce považoval ten se Standartem Lutych. „V Belgii jsme vyhráli 4:2 a mně se povedlo dát tři góly. Hned si mě chtěli v Belgii nechat,“ vzpomínala fotbalová legenda.

S Plzní se na čas rozloučil v roce 1972, kdy šel zkusit štěstí do Chomutova. Ozvalo se mu ale staré zranění a tak se po roce znovu vrátil do západočeského klubu. „Následovala divize v ČSAD, trenérská dvojka a práce s mládeží. Jeho odchovancem byl třeba reprezentant a kouč Jaroslav Šilhavý. Několikrát trénoval i Sokol Letná. Těšil se z úspěchů Viktorky, na kterou se už bude dívat jen z fotbalového nebe,“ uzavřel Pavel Hochman.