Plzeňský rodák a legenda Semaforu Jiří Suchý slaví 90. narozeniny
Fenomén, legenda, všeuměl a mnohé další lichotivé přívlastky jsou již takřka nezbytnou součástí jména Jiřího Suchého. Herec, komik, textař, zpěvák, básník, hudebník, režisér, dramatik a výtvarník Suchý si na ně již dávno musel zvyknout, vždyť svou poetikou a milým humorem laská své početné fanoušky již více než 65 let. Pracovní tempo zakladatele slavného divadla Semafor nepolevuje ani s devadesátými narozeninami, které dneska slaví. Pro divadlo stále píše nové hry, v červnu mu vyšla kniha Kondenzovaný humor a také pracuje na filmu, ve kterém se bude ve vzpomínkách vracet k vojně.
Jiří Suchý se narodil 1. října 1931 v Plzni, která mu před několika lety udělila čestné občanství. Stal se i čestným občanem Prahy. V roce 1960 se oženil s výtvarnicí Bělou Novotnou, později se jim narodil syn Jakub. Manželka mu byla velkou oporou, například byla první kritičkou jeho textů. V roce 1983 zemřela. O 23 let později se Suchý podruhé oženil, když si vzal dlouholetou a o mnoho let mladší přítelkyni Markétu, před lety se rozvedli. Jeho bratr Ondřej je známý novinář, moderátor, spisovatel a textař.
„Jiří Suchý je jako šampaňské. Zraje, je letícím kamenem, který nezaroste mechem. Je plný invence a fantazie," řekla před lety jeho dlouholetá jevištní partnerka Jitka Molavcová. Ta se Jiřímu Suchému po bok postavila po předčasné smrti Jiřího Šlitra, který v 60. letech se Suchým tvořil jednu z nejoriginálnějších i nejpopulárnějších dvojic historie českého divadla. Jiří Suchý má na kontě přes 1300 písňových textů a je autorem více než 120 divadelních her a revuálních představení.
„Pozvolna mě opouští mládí," konstatoval Suchý letos počátkem září s úsměvem na hudebním festivalu Prague Sounds, kde zazpíval písně inspirované vodním živlem. Své jubileum Suchý oslaví 1. října premiérou představení s názvem Znám ještě starší lidi ve svém domovském divadle Semafor. Již 24. září vyšla kolekce patnácti CD nazvaná Ďáblova dobře placená procházka z Vinohrad, která obsahuje devět her divadla Semafor, jejichž autory jsou Suchý se Šlitrem.
Suchý a Šlitr se potkali v polovině 50. let. V té době Suchý, který se živil jako reklamní grafik, vystupoval v Redutě s Akord clubem (hrál na basu a zpíval) a v kavárně Vltava s Miroslavem Horníčkem. V roce 1958 s Ivanem Vyskočilem založil Divadlo Na zábradlí, které svoji činnost zahájilo pásmem Kdyby tisíc klarinetů. Dvojice se ale později rozešla a již v říjnu 1959 otevřeli Suchý se Šlitrem zbrusu novou scénu - Semafor. Jejich debutovým programem byla muzikálová komedie Člověk z půdy.
Dvojice, který změnila dějiny divadla i hudby
Divadlo, které neskrývalo obdiv k předválečnému Osvobozenému divadlu Voskovce a Wericha, záhy rozvinuli do svébytného tvaru autorského divadla malých forem, které se stalo jednou z nejpopulárnějších pražských scén. Originální představení dvojice S+Š a písničky, z nichž mnohé zlidověly, ovlivnily výrazně vkus doby. Divadlo se mimo jiné také stalo "líhní" pěveckých a hereckých hvězd.
Podle řady kritiků S+Š za deset let společného vystupování změnili dějiny divadla i populární hudby. „Vypověděli jsme tehdy válku levnosti a banalitě. Ve jménu hledání cesty k českému muzikálu," popsal obdivovatel anglického music-hallu Suchý původní cíl divadla. S+Š byli mimo jiné průkopníky a propagátory hudebního videoklipu.
Desetileté hvězdné období ukončila nečekaná Šlitrova smrt na Vánoce 1969 a nastupující normalizace; hudební dominanci pak nástup bigbítu. A Suchý navíc upadl v nemilost komunistických vládců, po podpisu petice Dva tisíce slov nesměl do televize ani do rozhlasu. A ačkoli Semafor, potažmo sám Suchý, nikdy nechtěl bourat režim ("Byl jsem prostej chlapec, kterej si zpíval písničky a kterej měl rád jazz."), těžké to měl i ve vlastním divadle.
Životní osudy Suchého zmapovala dokumentaristka Olga Sommerová, její snímek s názvem Jiří Suchý - Lehce s životem se prát měl premiéru předloni.
Diváci však Semafor padnout nenechali a na lístky pravidelně stáli dlouhé fronty. Navíc písničky jako Honky tonky blues, Klokočí, Malé kotě či Pramínek vlasů se zařadily mezi ty, kterém prostě lidem z hlavy vymazat nelze. Suchý i přes nepřízeň režimu hrál, jevištní partnerkou se mu stala Molavcová, o které říká, že je "darem z nebes". Autorsky spolupracoval i s Ferdinandem Havlíkem. Jeho divadlo přežilo i nástup kapitalismu a po letech pendlování z místa na místo našlo zázemí v Praze - Dejvicích.
Suchý se podílel také vzniku řady filmů, k některým napsal námět, scénář, texty písní, složil hudbu či si v nich zahrál. Po listopadu 1989 se vrhl i na podnikání, založil nakladatelství Klokočí a filmovou společnost Perplex. Vyšla mu řada knih včetně dvacetisvazkové Encyklopedie, za kterou získal Cenu Jaroslava Seiferta.
Suchý, který je znám i tím, že rád maluje a je vášnivým sběratelem všeho možného, je držitelem mnoha ocenění, mimo jiné převzal medaili Za zásluhy od Václava Havla (1995), cenu Thálie za celoživotní dílo (2002) či Cenu ministerstva kultury (2006).
