Hurvínek poulí očima, Spejbl kroutí hlavou. Náměstí zdobí nové bronzové sochy

Je to sto let, co svět spatřit loutku Spejbla. Odborníci tvrdí, že zprvu vzbuzoval rozpaky až vyložený odpor. Dnes by na tato hodnocení už nikdo ani nepomyslel. Vznik lavičky se sochami byla aktivita Nadačního fondu Plzeň sobě, který takto chtěl oslavit kulaté výročí.

„V Plzni jsme začala před pěti lety, kdy jsem představila kolekci svých bronzových soch, tenkrát jsme dostala roztomilé loutky Spejbla a Hurvínka s otázkou, jestli bych vytvořila životní lavičku. S radostí jsem odpověděla, že ano,“ vypráví autorka sochy Lea Vivot.

„To bylo přesně 27. dubna 2015. Od té doby jsme si pohrávali s myšlenkou, že to uděláme ke stému výročí Spejbla. Nebýt koronaviru, tak jsme to přesně toho 27. dubna 2020 odhalovali tady,“ popsal podnikatel a zakladatel nadačního fondu Roman Jurečko.

Nejedná se přitom o první sochu slavné dvojice v Plzni. V Šafaříkových sadech je menší socha známé dvojice od roku 2002.

Podle návrhu Josefa Skupy vyřezal Karel Nosek loutku Spejbla. Ze začátku tvořil parťáka s Kašpárkem nebo Švejkem. Syna Hurvínka dostal až po šesti letech, tedy v roce 1926.  Nakonec si je publikum přeci jen zamilovalo a dřevěná dvojice cestovala po Československu i do zahraničí. Jako vůbec první loutky se objevily i ve zvukovém filmu z roku 1930.

„V průběhu války vzniklo pod Skupovo vedením několik protofašistických her, následně byl Skupa počátkem roku 1944 zatčen gestapem a loutky umístěny do trezoru plzeňského gestapa. Při osvobození skončily obě loutky na smetišti, kde je objevil malý kluk, který s rodiči navštívil Skupu a loutky mu vrátili,“ zmiňuje filmový historik Michal Šašek. Zároveň dodává, že během festivalu Finále Plzeň budou moci diváci vůbec poprvé vidět dokument „Neobyčejný život Josefa Spejbla“.