Císař pán je lump a zloděj! Recidivista Doubek si za urážky Františka Josefa odseděl přes deset let

I za neškodné výroky na adresu císaře končily tisíce lidí za mřížemi. Někteří opakovaně. Například Jan Bálek dostal 15 měsíců v borské věznici za to, že si do pracovní knížky zapsal tato slova: „Císař rakouský a král uherský jest dobrý, ale také mocný a nejstarší osel v celé Evropě a už je nejvyšší čas, aby jedenkráte pošel. Už toho mám dost.“ Ostatně plzeňské soudy měly s případy urážek Císaře pána bohaté zkušenosti. Například jistý muž z Nepomucka se roku 1905 v hostinci rozhovořil, že nemá rád císaře, ani papeže. Mezi štamgasty byl zjevně udavač, neboť za tato slova putoval upovídaný muž na 16 měsíců za mříže. O měsíc kratší trest si vyslechl František Kovář, který v rozčilení na četnické stanici vykřikl osudnou větu: „Císař pán je syčák a lump!“

Rekordman si odseděl přes 10 let

Výše trestu se zdá v mnoha ohledech až absurdní a soudy často přihlížely i k tomu, zda nebyl hříšník už v minulosti trestán. Často se totiž jednalo o recidivisty. Třeba pokrývač Vojtěch Špilar byl již šestkrát trestaný a když se k soudu dostavil posedmé za větu: „Na císaře pána se také vy*eru,“ dostal rovnou pětiletý trest. Podobným rekordmanem byl i Josef Doubek z Domažlic, který byl také sedmkrát trestaný a odseděl si něco málo přes deset let. Jeho postup byl vždy stejný, zkrátka přišel ke strážníkovi s cedulkou, kde stálo: „Císař pán je lump a zloděj.“

DRBNA HISTORIČKA: Tuláky dříve hnali z měst postrkem

Pátek, 22. ledna 2021, 17:35Společnost

Žebráci a další lidé na okraji společnosti zkrátka patří ke každé době. Nejinak tomu bylo i za císaře pána. Davy lidí z vesnic přicházely s rozvojem průmyslu do města s nadějí, že snadno přijdou k výdělku. Pravda byla krutá a mnohdy skončili...

Pykat mělo celé zastupitelstvo obce

Velmi nepříjemný incident, na jehož konci byly i oběti na životech, se odehrál v průběhu první světové války. Všemu předcházely spory mezi dvěma politickými stranami ve vedení Radnic na Rokycansku. V čele jedné z nich stál pokrokový obchodník Karel Pik a na straně druhé byla konzervativnější strana, kterou zastupoval místní farář Václav Dvořák. Oba muži spolu moc dobře nevycházeli. Pik byl volnomyšlenkář a neuznával církev, což se faráři zrovna dvakrát nelíbilo. Pik dokonce jako představitel města nechodil ani na slavnostní bohoslužby, které se konaly při příležitosti narození a jmenin císaře, což se považovalo za povinnost.

Nutno dodat, že v době míru se na jeho absence až tak nepoukazovalo. Změna ale přišla s válkou. V roce 1914 pozval farář Dvořák celé obecní zastupitelstvo na bohoslužby, které měly uctít panovnický dvůr a císaře Františka Josefa I. Nikdo se ale nedostavil, což byla pro faráře poslední kapka a spolu s dalšími obyvateli napsal udání.

Pozvánka na mši svatou 4. října 1914, zdroj: Nakladatelství Starý most

Pražské místodržitelství 11. listopadu roku 1914 radnické obecní zastupitelstvo rozpustilo. Okresní hejtmanství celou událost označilo za úmyslně odepíranou úctu k vídeňským vládnoucím kruhům, což byl tehdy trestný čin – tedy urážka majestátu. Tím však celá událost neskončila. Dva dny před Štědrým dnem roku 1914 přijelo do Radnic komando četníků a zatklo 11 členů obecního zastupitelstva v čele se starostou Pikem. Ke konci dubna 1915 jim byla sdělena obžaloba.

Nikdo ze zatčených nečekal, že bych jejich jednání mohlo mít nějaký větší dopad. Nicméně obvinění byla poměrně vážná, a tak ostatní vůči Pikovi otočili a dávali mu celou věc za vinu. Pik si to bral velmi osobně a den po sdělení obvinění spáchal sebevraždu. V lesíku za židovským hřbitovem si podřezal žíly na obou předloktích a vykrvácel. Ostatní obvinění byli nakonec shledáni nevinnými, proces se nicméně velmi vlekl a jeho konce se nedožil ani Pikův syn, který mezitím podlehl tuberkulóze.

S trochou nadsázky můžeme říct, že Karel Pik byl rebelem i po své tragické smrti. Za svého života byl totiž předsedou radnické pobočky Společnosti přátel žehu a zásadně odmítal být pohřben do země. Za doby monarchie ale kremace nebyla možná. Tělo s nebožtíkem tak odjelo vlakem do saské Žitavy, kde zpopelnění nebyl problém.

Zákon týkající se urážky majestátu platil i za první republiky. Pojímán byl ale zcela odlišně a tresty padaly už jen výjimečně.