Čtvrtek, 15. června 2023, 16:20
Při tragické přestřelce s nechvalně proslulým a nesmírně nebezpečným cizincem zahynul ve službě přesně před 25 lety plzeňský policista Jiří Hrubý. Krvavý incident se stal na okraji Plzně nedaleko od Letkova. Policisté si událost každým rokem připomínají a u pomníčku na místě neštěstí i letos uctili památku svého kolegy. V případě muže ze Srbska se jednalo už o druhou přestřelku s policií.
Ve službě totiž policisté mnohdy nasazují to nejcennější, co mají, a to vlastní život. Vyjíždějí často k případům, kdy neví, co je čeká a s kým přijdou do kontaktu. Mnohdy se banální oznámení může změnit v situaci, kdy jde zakročujícím policistům o život a může dojít k tragédii. Bohužel k jedné takovéto události došlo před 25 lety, dne 13. června roku 1998.
Zpočátku to byl den jako každý jiný. Policista Jiří Hrubý, který sloužil u policie necelé tři roky, měl společně se svým kolegou Petrem denní službu. Oba policisté prováděli běžné služební úkony a nic nenasvědčovalo tomu, že by mělo dojít k něčemu mimořádnému. „Kolem desáté hodiny dopoledne je operační důstojník vyslal na Slovanskou alej, kde dle oznamovatele mělo dojít ke slovní rozepři mezi několika muži. Mělo se jednat o tři cizince a dva Čechy. Po příjezdu na místo chtěli policisté muže zkontrolovat. Tři muži cizí státní příslušnosti však nasedli do mercedesu černé barvy a začali před policejní hlídkou ujíždět,“ popsala začátek tragického případu mluvčí policie Eva Červenková.
Srbové v mercedesu dobře věděli, proč před policií ujíždět. V autě totiž měli zbrojní arzenál, se kterým obchodovali. Za volantem seděl obávaný Fehim Hanuša, dále byl v autě jeho syn Fatmir a ještě jeden příbuzný. Policisté vůz za použití výstražného zařízení pronásledovali a již během jízdy pohrozili pachatelé policistům zbraní, kterou měli položenou na staženém okénku. Na řadu tak přišly varovné výstřely. Řidič mercedesu nejprve nereagoval, pak ale nedaleko Letkova opravdu zastavil. A právě v tento okamžik se měly zanedlouho změnit životy několika lidí.
Policisté běželi k vozidlu, kdy každý zajišťoval jednu stranu. Zároveň oba opakovaně vyzývali posádku, aby odhodila zbraně a zanechala protiprávního jednání. Muži na výzvy vůbec nereagovali a Hanušové začali po policistech střílet z nelegálně držených zbraní. Starší Hanuša zasáhl policistu Jiřího Hrubého přímo do srdce v okamžiku, kdy se snažil přeběhnout silnici. „Jirka najednou padl k zemi a začal krvácet. Schoval jsem se rychle za služební vozidlo a palbu jsem pachatelům opětoval. V tu chvíli jsem ještě netušil, že Jirka je již mrtvý,“ uvedl jeho parťák Petr Lenárt. Toho při zběsilé přestřelce zasáhla kulka do lokte. Přesto podařilo oba pachatele postřelit.
Mladší z cizinců z místa utekl, a to i se zraněnou končetinou. Později ho zadržela zásahová jednotka. Třetí z cizinců se schovával na zadním sedadle a přestřelky se neúčastnil. Starší Hanuša vyvázl z přestřelky s prostřeleným břichem. O tom, že se jednalo o skutečně divokou přestřelku, svědčila silnice doslova posetá desítkami prázdných nábojnic. Vrazi byli náležitě potrestáni. Soud vyměřil staršímu a mladšímu Hanušovi 25 a 14 let vězení. Fehim Hanuša pak několikrát neúspěšně žádal o obnovu procesu.
„Slyším to jako dnes, když mi tehdy zavolali a řekli mi, že Jirka umřel. I po těch 25 letech to bolí pořád stejně. Někdo říká, že čas všechno zahojí. Není to pravda. Je to hrozné, hrozné. Zároveň jsme však s manželkou na Jirku hrdí. Byl to náš syn, úžasný člověk a správný policista,“ popsal své pocity Jirkův otec.
„Jiří i jeho kolega Petr tehdy splnili do posledního písmene policejní přísahu a možná zabránili smrti dalších lidí. Plzeňští policisté nechali na místě této tragické události postavit památník, kde každý rok vzdávají Jiřímu hold a uctívají jeho památku. A protože měl Jirka rád fotbal, každý rok také pořádají na jeho počest fotbalový turnaj s názvem Memoriál poručíka Jiřího Hrubého. Nikdy nezapomeneme… Čest jeho památce,“ uvedla mluvčí policie Michaela Raindlová.
Policisté Fehima Hanušu velmi dobře znali už z roku 1995, kdy byl podezřelý ze znásilnění mladé ženy, což se ale později neprokázalo. Zadržení v jeho domku v Chlustině na Berounsku se tehdy zvrhlo v brutální přestřelku se zásahovou jednotkou. Když policisté v kuklách vnikli na Hanušův pozemek, cizinec se podle svých slov domníval, že jde o přepadení. A rozhodl se proto bránit svoji rodinu s legálně drženou zbraní. Při přestřelce zasáhl dva policisty, sám zůstal rozstřílený jako řešeto. V těle měl 14 kulek, přesto přežil. Od tohoto okamžiku se ovšem datuje jeho obrovská nenávist vůči českým policistům, se kterou se netajil a na kterou později doplatil při druhé přestřelce i policista Jiří Hrubý.
Z vězení se pak Hanuša dlouhá léta soudil o náhradu škody za zranění způsobená při první přestřelce s policií, požadoval přes 80 milionů. Jako bolestné a náhradu za ztížení společenského uplatnění nakonec získal jen 150 000 korun. Při odpykávání trestu pak avizoval, že se po svém propuštění pomstí a existovaly vážné obavy, že tak učiní. Když se dostal na svobodu, odstěhoval se zpět do místa svého narození.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
Ještě že jsou pamětníci kteří napíšou pravdu. Jinak je tady dost článků o takzvaných,,dezinformátorech", ne o těch co mluvili o tečce za kovidem nebo dezinformace volební program slepence. Tak gangsteři nejsou nazváni pradivě, tenkrát tam rozebírali zajatce včetně třech našich turistů na orgány. Nikde zpráva že vše bylo řádně uzavřeno a viníci potrestáni. Podobné je ukrajinec Brežněv označen jako ukrajinský rus, o kličkovi který zde sloužil po r68 ticho. Dobré k věci filmy o rozpadu Jugoslávie, záznam útěk z Vietnamu podobný útěku z Afghánistánu. Na seznam cz článek,,Mrzí mě že jsem to neřekl dřív" o Vietnamu a presidentech.
Máte asi pravdu, pane Hromádko. Ale tenkrát ještě asi zločinecký stát Kosovo neexistoval, proto bohužel Srb . . . Já jsem v té době sloužil a pozdější vedení tzv. státu Kosovo byli ještě dlouho mezinárodně hledaní teroristé.
No, píšete, že to byl Srb. Byl to ale kosovský Albánec, žijící v Srbsku.