Každý školák nemá doma počítač, řadě žáků nosili úkoly asistenti

,,Dětem jsme přinášeli domácí úkoly ze škol, respektive rodičům, protože když má někdo čtyři, pět dětí a škola mu řekne, že si může přijít ve čtvrtek od dvou do tří a on v tu chvíli nemůže nebo chodí do práce. Tak jsme v tomto pomáhali těm rodičům i dětem,“ říká Jakub Václavů ředitel spolku Ponton.

K online výuce musela přistoupit řada škol. Někde se to dařilo více, jinde méně. I základní škola na Jiráskově náměstí má několik žáků, jejichž rodiny nedisponují prostředky, aby dítě mohlo takto studovat.

,,Pokud rodina dala zprávu, že nemůžou řešit ty věci online pomocí emailu nebo jinak, tak dostali možnost si tu práci ve fyzické podobě sami vyzvednout ve škole a odevzdávat stejným způsobem. Pokud to bylo vzdálenější nebo s tou rodinou nebyl kontakt, že ani ten telefon nefungoval, tak to odnesl školní asistent k nim domů na adresu,“ uvedl Martin Šimek, zástupce ředitele z Masarykovy základní školy v Plzni.

Co škola, to jiný přístup

,,My jsme hodně zápasili s tím, že když nastoupí dítě do školy, tak tam vyplníte papír, kde je email a ty školy udělaly to, že na ten email poslaly zadání těch úkolů a vůbec neověřovaly, jestli ten člověk má přístup k internetu, jestli to přišlo nebo jestli je schopen to otevřít,“ vysvětluje jeden z problémů ředitel Pontonu.

Situaci nezlepšuje ani přístup některých zařízení, kde požadují, aby děti, které teď nastoupily znovu do školy, přinesly všechny své práce vytištěné a oskenované. ,,A ani já osobně doma nemám skener nebo tiskárnu a to se netýká jen těch lidí se kterými pracujeme my,“ konstatuje Jakub Václavů

Právě přístup jednotlivých učitelů za současných podmínek byl ten rozhodující. ,,Jsme naštvaný na řadu učitelů, kteří prostě si řekli: Já se s internetem už učit nebudu, poslali jeden email a od té doby nic. A víme, že to jde, protože jsou učitelé, kteří dokázali zvednout telefon a zeptali se, jestli jim to přišlo a když ne, tak to řešili dál,“ dodává.

V první řadě hygiena

Spolek Ponton tu funguje už od roku 1996, při své práci se zaměřuje zejména na sociálně slabší rodiny i ty, které žijí na ubytovnách. S příchodem koronaviru, směřovala jejich pozornost zejména tam.

,,V první chvíli jsme se soustředili, abychom sehnali co nejvíce roušek a desinfekce a roznesli je do deseti ubytoven, které slouží rodinám s dětmi. A to prostředí v těch ubytovnách jako je z hlediska pnademie úplně katastrofální. Mají tam společné záchody, koupelny, kuchyně, pračky a podobně. Takže to byl první úkol, ten první měsíc jsme dělali zejména tohle," říká Václavů.

Během koronakrize rozdal spolek přes 2600 kusů roušek a téměr 50 litrů desinfekce a to 1300 lidem žijících na ubytovnách. S online komunikací strávili přes 700 hodin.