Má krásný hlas, hraje na kytaru a z pódia předává nesmírně pozitivní energii. Lenka Harantová Štarmanová začala kariéru v 18 letech v řadách velmi populárních domažlických Country Dědows. Country zůstala věrná dodnes, ačkoliv se nebojí ani rockového ostří.
Jak se máš na konci léta?
Rychle… S koncem léta přichází i únava, protože v podstatě od června jsme se s kapelou nezastavili, ale jinak se mám skvěle.
Pojďme ke tvým kořenům… Kdy jsi zjistila, že inklinuješ ke country?
Asi v mých 11 letech, kdy jsem začala jezdit s bráchou na vandry. Tam se hrálo na kytary až do božího rána a zpívalo se, hrozně mi to imponovalo... Postupně jsem se učila hrát na kytaru a poslouchat interprety, kteří neodmyslitelně k vandrům patří.
Jako mladá holka jsi nastoupil do poměrně kultovní skupiny Country Dědows. Jaké to tenkrát bylo?
Bylo to prvotně jako sen, nikdy nezapomenu na den, kdy mi tehdejší kapelník Lubor Babický zazvonil u dveří a zeptal se mě, jestli chci přijít na zkoušku. Karel Keny Kůstka, původní frontman kapely, náhle oznámil odchod z Country Dědows…
Musela jsi mít lokty, aby ses prosadila mezi samými chlapy?
No, jak se to vezme. (úsměv) V mých 18 letech jsem přišla mezi partu chlapů, kteří nebrali ohledy na to, že je mezi nimi mladé pískle. Dostala jsem školu, jak se patří… ale byla to skvělá škola. (úsměv)
Proč se ti vlastně říkalo Čokoláda?
To vzniklo na vandrech, pořád dokola jsem zpívala písničku K čemu je mi čokoláda?, až jsem si vysloužila tuhle sladkou přezdívku.
Pokud se nepletu, postupně jste se přejmenovali na Country Dědows 2 a následně radikálně na Lenka & K. Band. Čím to? Mohly za to personální změny?
V Country Dědows začalo přituhovat, když jsem otěhotněla. Část muzikantů chtěla pokračovat po mém boku, část chtěla skončit, proto jsme se přejmenovali na Country Dědows 2, jenže za necelý měsíc nám byl doručen dopis o ochranné známce na název Country Dědows. Během odpoledne jsme tak museli vymyslet jiný název, protože večer toho dne jsme měli koncert. Country Dědows 2 jsme už nesměli použít.
Tvým předchůdcem v Country Dědows byl, jak jsme již zmínili, Keny Kůstka, bezesporu výrazná osobnost. Bylo těžké si vyšlapat vlastní cestu z jeho stínu?
O tom, že Karel Keny Kůstka je významná, ojedinělá osobnost, není pochyb. Má a vždy měl můj obdiv. Možná bylo pár okamžiků, kdy mě lidé měli tendenci s ním srovnávat, ale já nastoupila do kapely jako Lenka, a tak jsem se snažila postupně propracovat.
V posledních letech tě vnímám v kapele ½ rebel, ale abych se přiznal, K Band mi úplně zmizel z očí. Fungujete ještě?
S K bandem je to složitější. V podstatě o country styl není už zdaleka takový zájem jako v dřívějších letech, navíc K band jel v posledních letech určitou setrvačností a nepřicházely tam nové vjemy. Pravdou je, že naše energie se přesunula více na ½ rebela.
½ rebel… V čem je zásadní změna oproti K Bandu?
V hráčském obsazení. V ½ rebelu jsou muzikanti, kteří vzešli z tvrdších stylů. A to bych řekla, že následně zmutovalo v docela příjemnou muziku, kdy se snoubí country s rockem. V podstatě když hrajeme na country festivalu, říkají nám lidi, že jsme to příjemně rozstřelili, a naopak, když hrajeme před rockově naladěným publikem, říkají: Taky dobrý, ale co to je za styl? Tak jsme tomu začali říkat country & roll. Není to z naší hlavy, ale viděla jsem to na tričku Johnnyho Cashe. Připadalo mi to výstižné. V podstatě je jedno, co je to za krabici, důležité je, že nás to baví, a že se nám to i vrací.
Neznám tě jinak než s úsměvem… Mračíš se také někdy?
No jistě, když není dobrý pivo, nebo je zkaženej jogurt. (smích)
