Šumavská houbička inspiruje tisíce lidí k houbařským výpravám do lesa v každém ročním období

Máte ráda houby? (smích)
Musím říct, že než jsem začala se Šumavskou houbičkou, tak jsem to měla tak, že člověk na houby občas vyrazí a bere to jako takové normální potěšení. Ale teď už se z toho stává v podstatě závislost. Když delší dobu nejdu na houby a nějakou nenajdu, tak jsem až protivná. Je to tak trošičku už mánie v mém případě. Normální člověk už si musí asi ťukat na čelo.

Jak dlouho vlastně projekt Šumavská houbička funguje?
Co si tak pamatuji, tak první video jsem natočila asi v červnu 2020. Tehdy jsem poprvé vyrazila s kamerou do lesa a natočila svoje první houbaření. Byl to trošku porod, nezvyk. Mluvit o houbách, nějak to divákovi předat. Ale teď už je to trošku na jiné úrovni.

Co vás vlastně vedlo k tomu, stát se youtuberkou a blogerkou přes houbaření?
Spojilo se několik věcí dohromady. Děti už se mi dostávaly do nějakého věku, kdy už mi bylo jasné, že budu mít více času, že půjdou do školky. A já začala přemýšlet o tom, co vlastně budu dělat, čemu se budu věnovat. Chtěla jsem vymyslet nějaký projekt, něco nového. A zároveň přišel covid, kdy se nikam a nic nesmělo. Ze všech stran jsem slyšela, že máme využít ten volný čas k tomu, naučit se něco nového. Chtěla jsem něco, abych se při tom mohla hýbat, aby to bylo spojené s přírodou, kterou miluji. A chtěla jsem dělat něco, co by pak mohli dělat i ostatní lidé, co by mohlo zaujmout nejširší publikum a co by mohlo ostatní namotivovat. V mém případě to byla jedna z těch světlejších stránek covidu (smích).

Vy vlastně boříte ty stereotypy o expertech přes mykologii. Každý si vybaví legendárního pana Smotlachu a najednou je tady krásná, mladá a vtipná žena, která běhá po lese, sbírá houby, mluví o nich a předává o nich znalosti ostatním lidem. Tipoval bych vás spíše na beauty blogerku…? Jak to vnímají vaši sledující?
Je fakt, že tady u nás nikdo takový nebyl. Tak jsem si říkala, že by to mohlo mít úspěch. A potvrdilo se, že pro lidi to opravdu bylo něco nového. Že ne všichni chtějí sledovat odborníky nabušené informacemi o houbách. Já jsem prostě takový mladý blázen, který místo toho, aby stál s řasenkou před zrcadlem, tak lítá po lese a řeší houby. Ne všichni na to samozřejmě mají kladné reakce, ale musím říci, že převažují lidé, které to, co dělám baví. Podporují mě, inspirují mě, já inspiruji je a je to takový koloběh.

FOTOGALERIE: Šumavská houbička

Čtvrtek, 17. března 2022, 17:20

Jaká je tedy ta odezva?
Hodně lidí má zájem o nějaké učení se mnou, ptají se, jestli pořádám nějaké kurzy. Jestli by mohli se mnou vyrazit do lesa. Ale to musím zatím odmítat, protože já nejsem mykolog. Jsem v podstatě stále ještě amatér. I když o něco zkušenější. Pořád se ale považuji za amatéra. Stále se ale vzdělávám a učím. Chtěla bych si udělat zkoušky znalosti hub, trošku se posunout na novou úroveň. Ale momentálně si opravdu netroufám na to, vzít s sebou lidi do lesa a učit je tam houby, když já sama se to stále ještě učím. Na druhou stranu mi ale chodí krásné zprávy, kdy mi napíše třeba pán o tom, že jeho žena s ním díky mně začala chodit do lesa na houby. Další lidé mi třeba napsali, že mě miluje jejich tříletý syn, který se na moje videa dívá místo večerníčku. Píší mi lidé, že je inspiruji k tomu, aby vyrazili do lesa, aby hledali a našli tu konkrétní houbu, o které jsem mluvila. Mnozí další zjistili, že se dá houbařit po celý rok. Je to moc pozitivní věc a vím, že to chci dělat i nadále.

Co je hlavním cílem vašich videí?
Jak už zmínila, chci ty lidi inspirovat, aby neseděli doma a vyrazili do přírody s určitým cílem, najít tu konkrétní houbu, udělat si radost. A ono je to chytne, chtějí objevovat stále další a nové druhy hub. Už jsem s tím nakazila celé svoje okolí, celou rodinu, mojí maminku, která dříve znala asi pět hub a teď mi neustále posílá z procházek nějaké houby.

Objevily různé aplikace na poznávání hub, fungují dobře? Doporučíte je používat?
Někdo na ně nedá dopustit. Spousta lidí to používá, ale já se učím hlavně v terénu, kdy si najdu nějakou pro sebe neznámou houbu. A tady musím vypíchnout mykologickou poradnu na Facebooku. Tam pošlete fotku houby a určí ji zkušení houbaři a mykologové. Díky tomu pak máte tu jistotu, o jakou houbu se jedná. Ta aplikace podle mě funguje tak na 50 procent. A v houbách nechcete mít jen padesátiprocentní jistotu. Já bych do toho asi úplně nešla. Spousta lidí mně píše do sekce zpráv, posílají mi jejich úlovky a ptají se mi, co je to za houbu. Opravdu nejsem mykolog a nechci se pasovat do toho, že bych pro někoho určovala houby. Je to dost nebezpečná záležitost, necítím se na to. V těch sporných případech je to opravdu lepší poslat na určení kompetentním odborníkům. Samozřejmě chci, aby lidé poznávali nové houby, nebáli se toho. Ale měli by mít jistotu, že když už si něco dají na talíř, tak mají mít potvrzené a ověřené, že je to jedlá houba. Otravy nejsou žádná sranda.

Úchvatný březovník obecný najdete v lese i teď v zimě. Jeho zázračné léčivé účinky znal i ledový pravěký muž Ötzi

Úterý, 1. února 2022, 07:30ZprávySpolečnostZdraví

Nesmírně léčivou a také velmi krásnou houbu lze i v těchto zimních dnech nalézt v našich lesích. Březovník obecný roste ve smíšených lesích nebo v březových hájích, parazituje jak na mrtvém dřevě, tak i na živých kmenech a větvích bříz. Jeho...

Vy houby nejen sbíráte, ale také je zpracováváte, děláte z nich řadu pokrmů. Vymýšlíte také svoje vlastní recepty?
Vaření mám ráda a ještě před „houbičkou“ jsem si různé recepty vymýšlela. To mi zůstalo a dělám to, že se snažím vymýšlet nové recepty, které boří takovou tu klasiku, kdy si člověk uvaří omáčku, smaženici nebo kulajdu a tím to končí. Snažím se lidem nabídnout nějakou novou cestu. A zároveň to musí být ze surovin, které mají všichni doma. Je to rychlé, je to dobré a chci lidi trošku nakopnout k tomu, aby vyzkoušeli něco nového. Nesmí to být nic moc složitého. Mělo by to být hotové za pár minut. Mělo by to také skvěle chutnat.

Má Šumavská houbička nějaký nejoblíbenější pokrm z hub?
Pokud to budu brát podle sledovanosti mých receptů, tak tam je to jasná klasika a je to ta kulajda. Je to známý recept, lidé to hledají, má to velkou odezvu ve sledovanosti. Ale mám zpětnou reakci o tom, že i ty nové recepty lidi baví a spousta z nich mi pak píše, že to tak vyzkoušeli a že už to tak budou dělat dál, protože je to prostě skvělé. Záleží samozřejmě také na tom, jaké je houbové období, protože houbaříme celý rok. Pro nadcházející jaro jsou dvě delikatesy, na které se moc těším. Tou první je kačenka česká. Je to houba, která je podobná smržům. Ale jsou tam trošku odlišnosti. A tou druhou jarní houbou je smrž. Jsou to naprosté delikatesy. Mohu doporučit zkusit vydat se do lesa a pokusit se je najít, protože to je bomba. Můj muž se těší celý rok na to, že najde nějaké a že ochutná moje dobroty připravené z těchto hub. Tyto houby milují i šéfkuchaři. Je to prostě food porno.

Čaga je díky protizánětlivým účinkům oblíbená v lidovém léčitelství. 

Co se teď dá v zimě sbírat? Nedávno jsem psal článek o slavném březovníku, který lze najít i v zimě. Jaké houby kromě březovníku sbíráte v zimě vy?
Začala jsem skutečně objevovat to, že v zimě rostou také výtečné jedlé houby. A také jsem se začala zabývat léčivými houbami. Ty mně velmi učarovaly a je to další velké téma, kterému se věnuji přes zimu, kdy těch klasických hub tolik není. Za mě ta úplně nejvíc léčivá houba je čaga sibiřská. Té už jsem v několika mých videích věnovala. Moje sledující to také velmi zaujalo. Hodně lidí se ji teď snaží najít. Mnoho z nich neúspěšně. Ale když už ji člověk najde, tak to stojí za to. Dá se samozřejmě i koupit. Ale čaga je poměrně drahá záležitost. Ekonomičtější je, najít si ji. Skvělá je i penízovka sametonohá, tu chce najít každý zimní houbař. Ale oblíbená je i hlíva ústřičná a Jidášovo ucho.  

Osobně mě teď u vás na Instagramu zaujala nádherně červená houba, jde o ohnivec rakouský. Co to je za houbu?
Ta se také právě teď na začátku jara začíná objevovat ve větším množství a lze ji najít během procházky v lese. Je to o štěstí a je to opravdu nádherná houba. Říkám o ní, že to je taková červená jarní radost, která člověka na jaro připraví. Je opravdu zajímavé, že i v zimě lze najít v lese spoustu hub. Nikdy předtím jsem je také vůbec neregistrovala. Hodně táhnou houby, které jsou chuťově dobré. To je případ kačenky a smrže, po nich lidi půjdou teď nejvíce. A pak hodně tahají ty léčivky. Lidi motivuje hledat takové houby. Já jsem ale největší propagátorkou čagy. Musím také zmínit ještě outkovku pestrou. To je také významná léčivka. Ale úplně nejsnazší je najít březovník.

Používáte tedy i březovník?
Třeba z březovníku mám naloženou tinkturu, používám ho na houbové výluhy, nebo čaje. Je možné si ho nasušit, nadrtit na prášek a pak užívat v kapslích. To platí i pro čagu. Je to hodně podobné. Buď naložit do nějakého alkoholu, nebo to dát vyvařit, pak vypít ten houbový čaj.

Jak vlastně houby nejčastěji zpracováváte?
Zpracovávám všechno, co najdu. Nic nejde do koše. Hodně toho také rozdám přátelům. Neskladuji ale doma moc hub, jak by se mohlo zdát. Udržuji si nějaké množství jak léčivek, tak i sušených hub.

Které šumavské houby máte nejraději?
V každém ročním období mám nějakou nejvíce oblíbenou houbu. Z těch jedlých mám ráda ještě už zmíněnou penízovku sametonohou. A samozřejmě i hlívu. Na podzim mám hodně ráda kotrč kadeřavý. Je to jedna z výtečných hub. Ne všichni ji znají. Přes léto samozřejmě vedou hřiby. Tam není co řešit. I já moc ráda nacházím hřibovité houby a už se moc těším na tu letní sezónu.

Sbíráte houby i někde jinde, kromě Šumavy?
Nenene, nesbírám. Před rokem jsem měla v plánu vyrazit houbařit do Německa a zkusit to tam probádat. Ale nakonec z toho sešlo. Jsem opravdu věrná Šumavě. Němci houby hlavně kupují, ale většinou se je bojí sami sbírat. Kromě Čechů velmi rádi ve světě houbaří ještě Italové, Rusové a Poláci.

Už jste někdy našla lanýž?
U nás se lanýže sbírat nesmí a hrozí za to velké pokuty. Tak je ani nehledám. Neměla jsem ani to štěstí, že bych je našla náhodně a nechala je pak lesu. Měla jsem jednu spolupráci s paní, která prodávala lanýže z Itálie. Od ní jsem měla nějaké lanýže a jeden čas jsem si z nich vyvařovala veliké dobroty. Musím říci, že je to houba, která většině lidí napoprvé chutnat ani nebude. Je to takové divné. Ale pak přijde druhé a třetí sousto... A už jste chyceni. A chcete to dál a dál.

Lidé milují i vaše speciální houbičkové ponožky...
Chtěla jsem mít ještě něco, co by mohlo moji značku nést dál do světa. Tak jsem si řekla, že ponožky jsou ta věc, kterou každý houbař potřebuje a šla jsem tímto směrem. Mám v hlavě asi milion nápadů, co bych chtěla dalšího. Ale teď to nestíhám řešit. Tak zatím mám v nabídce jen ty ponožky a ty už mi také pomalu docházejí.