Jako lidstvo jdeme dopředu. Zavádí se green deal, mluví se o více než stu pohlaví, využívají se nejmodernější technologie. Jen v našem názorově zastaralém opatrovnickém soudním systému se stále nic nezměnilo, stále se měří dvojím metrem. Co se týká dětí a porozvodové péči o ně, muži jsou stále znevýhodňováni. Nechci tady tvrdit, že tátové jsou lepšími rodiči než mámy, ale nejsou ani horšími.

Zjištění, že váš blízký bojuje s anorexií, je šok a přináší mnoho otázek. Co jsme udělali špatně? Jak mu pomoci? V tomto díle rozebíráme nejčastější prvotní reakce, pravdu o rodinné vině, i to, co čeká partnera anorektičky – od pocitu bezmoci až po největší výzvy péče o někoho, kdo odmítá pomoc.

Anorektičky mají pod čtyřicet kilo, jsou to chodící kostry – to je jeden z nejnebezpečnějších mýtů spojených s poruchami příjmu potravy. Kolik musí dívka/kluk vážit, aby měli potvrzenou diagnózu anorexie? Odpověď zní – váha není rozhodující.

Co vlastně znamená jíst normálně? Není to o tabulkách ani o dokonalosti, ale o osvobození od strachu z každého sousta. Jídlo nemusí být nepřítel a je v pořádku občas udělat ‚chybu‘. Zdravý vztah k jídlu se totiž automaticky nerovná zdravý životní styl.

Stejné počasí, tři země, dva různé postupy při kalamitě. Tak by se dal ve zkratce popsat přístup tří sousedních států k úklidu komunikací během sněhové kalamity, kterou navíc doprovázelo náledí. Kladu si otázku, jak je možné, že v alpských zemích - kde nemůžeme předpokládat, že byla situace snazší, ba naopak - zvládají silničáři udržovat komunikace na jedničku, zatímco u nás se to říct nedá?

Pojďme se vydat na exkurzi do místa, které pro většinu lidí zní spíš jako děsivý horor – na psychiatrii. Nečekejte ale žádné tajemné laboratoře plné ledových koupelí, elektrošoků nebo šílených doktorů s ostrým skalpelem v ruce. Dozvíte se, jak to v takovém ‚blázinci‘ skutečně chodí, a proč není třeba se bát hledat pomoc.

Maryna s rodinou uprchla z Charkova a po náročné cestě do Lvova dorazila do Prahy. Díky pomoci dobrých lidí a spolku „Dětem Ukrajiny“ našla rodina nové příležitosti a naději. Cesta za adaptací však nebyla jednoduchá.

Ve volném čase jezdí na snowboardu, hraje tenis a zdolává rozhledny. Plzeňský biskup Tomáš Holub, který je známý svojí srdečností a otevřeností, se pro kněžskou službu rozhodl již v sedmnácti letech. Od začátku bral svoji cestu jako nabídku od Pána Boha.

Sexuolog Libor Zámečník byl jedním z členů týmu lékařů, kteří zkoumali sexuální chování Čechů na přelomu let 2023 a 2024. Jeho závěry jsou postupně zveřejňovány a popisují trendy po deseti letech od posledního průzkumu. Na zásadní výstupy jsme se ho zeptali v dalším díle rozhovorového seriálu Bez Servítků. Sexuolog se mimo jiné rozpovídal o tom, jaká je nejčastější sexuální dysfunkce u žen a proč doporučuje masturbaci ženám i mužům.

Na Plzeňské Drbně pravidelně přinášíme rubriku (Ne)obyčejní, která informuje o zajímavých lidech spjatých s naším regionem. Povídali jsme si třeba s multiinstrumentalistou a dirigentem filmového orchestru Jiřím Koryntou, který publikum baví nejen výběrem hudby, ale také svými převleky. Kostýmy žije i Kryštof Vaniš, který řídí plzeňské tramvaje, ale ve volném čase se věnuje cosplayi na profi úrovni. Velký úspěch zaznamenal u čtenářů i mladičký zvoník nebo příběh ženy, který jako první stanula ve vedení služebny městské policie v republice.