Nenáviděné botičky se na špatně zaparkovaných autech plzeňských řidičů objevily poprvé v roce 1993. A bylo kolem toho hodně rušno
Nepopulární a nenáviděné „botičky“ se v ulicích Plzně poprvé objevily v únoru 1993. Jedná se o technické prostředky sloužící k zabránění odjezdu vozidla. Měly pomoci či při vymáhání pokut za parkování na zákazech stání, na chodnících nebo třeba u kolejí městské dopravy. Do té doby bylo nutné neukázněné řidiče povolávat na policejní oddělení a také je v mnoha případech pracně vyhledávat.
Na začátku roku dostali botičky nejen policisté v Plzni, ale také v okrese Plzeň-jih. Kromě poplatku za montáž a demontáž botičky ve výši 360 korun, museli přistiženi řidiči zaplatit ještě pokutu 500 korun. Zavádění novinky se zcela nepřekvapivě s velkým pochopením Plzeňanů nesetkalo. Tehdejší ředitel městské policie si dokonce postěžoval, že většina řidičů aut s nasazenou botičkou je značně agresivní, nechybějí slovní urážky. Dokonce v některých případech byl příslušný strážník nucen zavolat na pomoc mobilní zásahovou hlídku, která měla zklidnit vášně. Za prvních čtrnáct dní nasadili strážníci v ulicích Plzně 250 botiček.
Občas se ale našel i majitel vozidla, který byl rád, že dostal botičku. Jako třeba jeden Mnichovan, kterému kdosi ukradl na Slovanech jeho mercedes. Domů musel odjet vlakem. Za pár dní si strážníci všimli špatně zaparkovaného mercedesu u divadla a nechali mu nasadit botičku. Vůz měl rozbité postranní okénko, a tak strážníci uvědomili státní policii. Její příslušníci pak snadno zjistili, že se jedná o kradený vůz. Uvědomili majitele a ten je požádal, zda by nemohli vůz odtáhnout na nějaké bezpečné místo. Podle strážníků ale u tohoto typu auta nebylo možné použít klasické odtahové vozidlo. To jim potvrdil i technik z regionálního zastoupení německé automobilky. Vůz byl tak ponechán na místě a byl pravidelně kontrolován až do té doby, než si ho majitel přijel osobně převzít.
