„Myslel/a jsem to dobře.“ Věta, kterou si mnoho lidí opakuje poté, co jejich slova ještě více ublížila někomu, kdo bojuje s anorexií. Jaké věty zní nevinně, ale zanechávají hluboké šrámy? Jak mluvit s nemocným, aby necítil tlak, stud nebo pocit selhání?

Velkolepé Slavnosti svobody, připomínající 80. výročí od konce druhé světové války, se v Plzni uskuteční od 2. do 6. května. Pořadatelé slibují světový rozměr slavností a jedinečnou atmosféru. Oslavy každoročně patří mezi největší svého druhu v Evropě. Dorazit mají z USA opět po letech i někteří dosud žijící váleční veteráni a jejich potomci. S ohledem na šokující aktuální výroky amerického prezidenta Donalda Trumpa i postoj USA vůči válce na Ukrajině a k Putinově Rusku se ovšem nabízí otázka, jaké ty letošní Slavnosti svobody nakonec budou? Budou velkolepé? A nebo s pachutí nové americké politiky Donalda Trumpa?

Přibrat kvůli kabelce? Zní to povrchně? Možná. Ale právě jednoduché, hmatatelné cíle mohou být tou nejlepší motivací nejen na cestě z poruch příjmu potravy. V dnešním článku se dozvíte, proč je lepší přestat snít o abstraktním zdraví a raději se soustředit na malé, konkrétní odměny.

Opoziční zastupitel za SPD v plzeňském prvním obvodu Jakub Zieba, který žije v Rusku, cítí se být Rusem a rovněž chce získat ruské občanství, pobírá za svou funkci z kapes českých daňových poplatníků přímo královskou odměnu.

Máte doma anorektičku? Tentokrát se ponoříme se do drtivých prvních momentů, kdy si rodiče nebo partneři uvědomí, že někdo z jejich blízkých bojuje s anorexií. Co dělat, když už nejde zavírat oči? Jak podporovat, aniž byste škodili? A hlavně, proč je důležité neztratit sami sebe?

Raději zemřít než přibrat. Jak silná musí být nemoc, když matka místo boje za život hledá novou mámu pro své dítě? Jak se člověk dostane do bodu, kdy ani mateřská láska nestačí, aby chtěl zůstat naživu? To je příběh Danky v dalším díle podcastu Stop anorexii.

Jako lidstvo jdeme dopředu. Zavádí se green deal, mluví se o více než stu pohlaví, využívají se nejmodernější technologie. Jen v našem názorově zastaralém opatrovnickém soudním systému se stále nic nezměnilo, stále se měří dvojím metrem. Co se týká dětí a porozvodové péči o ně, muži jsou stále znevýhodňováni. Nechci tady tvrdit, že tátové jsou lepšími rodiči než mámy, ale nejsou ani horšími.

Zjištění, že váš blízký bojuje s anorexií, je šok a přináší mnoho otázek. Co jsme udělali špatně? Jak mu pomoci? V tomto díle rozebíráme nejčastější prvotní reakce, pravdu o rodinné vině, i to, co čeká partnera anorektičky – od pocitu bezmoci až po největší výzvy péče o někoho, kdo odmítá pomoc.

Anorektičky mají pod čtyřicet kilo, jsou to chodící kostry – to je jeden z nejnebezpečnějších mýtů spojených s poruchami příjmu potravy. Kolik musí dívka/kluk vážit, aby měli potvrzenou diagnózu anorexie? Odpověď zní – váha není rozhodující.

Co vlastně znamená jíst normálně? Není to o tabulkách ani o dokonalosti, ale o osvobození od strachu z každého sousta. Jídlo nemusí být nepřítel a je v pořádku občas udělat ‚chybu‘. Zdravý vztah k jídlu se totiž automaticky nerovná zdravý životní styl.