Už tak se řadíme mezi národy, které mají „nejtlustší děti Evropy“. Každé 4. dítě v České Republice trpí nadváhou a každé 7. pak obezitou. Masivně přibývá i dětí s morbidní obezitou. Něco to o nás a našem životním stylu vypovídá. V Česku se v této zvláštní době rozmohlo otužování, běhání a workoutové posilování. Ale rozmohlo se i hraní videoher na různých platformách, obrovská a cílená propagace sociálních sítí, izolace dětí a podobně. Populace se dělí na aktivní sportovce a lidi sport ignorující. Pomyslné nůžky se nám v této době rozevírají jak mezi dospělými, tak i mezi dětmi. 

Jaká pravidla budou platit od pondělka? Zatím nikdo netuší – vláda sice dopředu věděla, že hrozí odmítnutí nouzového stavu, ale nepřipravila žádný plán B. Rok po začátku epidemie jsme opět v situaci, že nikdo neví, co jej za tři dny čeká. A tak nezbývá nic jiného, než se zase jako už tolikrát postarat sami a nastavit pravidla, která dávají smysl.

Říká se, že každá krize přináší změnu. Většinou by to měla být změna k lepšímu. Manželská krize vztah posílí nebo ho zbortí. Výsledková krize u sportovního týmu dokáže tým stmelit nebo rozstřelit takovým způsobem, že se sportovci můžou při tréninku chytnout pod krkem.

Jmenuju se Tereza, jsem míšenka a jsem adoptovaná. V české společnosti si připadám tak trochu jako liči. Podobně jako banánové děti, které se narodily vietnamským rodičům, ale vyrostly v Evropě, se i já cítím uvnitř bílá, ale na povrchu vypadám prostě jinak. Rozhodla jsem se psát o svých zkušenostech s tím, jak se s touhle nálepkou v České republice žije. V dalším příběhu se podíváme na zámek Boskovice, kde jsem pracovala jako průvodkyně.

Mnoho špatného děje se často pod pláštíkem dobra. Pod záštitou konání dobra mnozí agitují pro očkování na COVID19. Tak dnes o tom, proč to nedělat.

Jmenuju se Tereza, jsem míšenka a jsem adoptovaná. V české společnosti si připadám tak trochu jako liči. Podobně jako banánové děti, které se narodily vietnamským rodičům, ale vyrostly v Evropě, se i já cítím uvnitř bílá, ale na povrchu vypadám prostě jinak. Rozhodla jsem se psát o svých zkušenostech s tím, jak se s touhle nálepkou v České republice žije. Přečtěte si, co zažívám třeba na obyčejné poště.

„Váš cestovní očkovací průkaz, prosím…“ I tak by se vás mohli ptát na státních hranicích. Očkovací cestovní pasy se staly tématem minulého týdne. Je to další téma, které rozděluje českou společnost přesně na polovinu. Alespoň podle hlasování na Twitteru.

Víte, že nebudete mít takový výběr potravin, budou dražší, budete splácet ještě vyšší schodek rozpočtu a asi nám zkomplikují vývoz aut? To vše jsem pro vás za pouhé tři dni tohoto týden zařídil. Čtěte dál, řeknu Vám o tom více.

A je to tady zase! Po fiasku s registrací seniorů nad 80 let do rezervačního systému na očkování proti covidu, vymýšlejí někteří členové vlády, jak získat zpět na svoji stranu důchodce. Zejména když nám klepou na dveře parlamentní volby a senioři jsou stále ještě silnou voličskou základnou, která by mohla udržet u moci především vládní hnutí ANO. Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová (ČSSD) teď v hodině nejtěžší vytáhla z rukávu oblíbený, i když už hodně otřepaný trik s rouškovným pro seniory.

Armáda včetně členů aktivních záloh výrazně pomáhá zvládat současnou situaci s pandemií koronaviru. Vláda se k ní ale přesto obrátila zády, když mj. vyškrtla 10 miliard, které měly být určené na investice. Pokud peníze armáda nedostane, bude se z ní postupně stávat skanzen nebo spíše nejdražší vojenské muzeum na světě.