Milé poslankyně, milí poslanci. Vzpomínáte? „Slibuji na svou čest, že svůj mandát budu vykonávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.“ Tato slova přednesl/a každý/á z vás po vašem zvolení na první schůzi poslanecké sněmovny.

Dny Andreje Babiše a jeho Hnutí ANO zdaleka nejsou sečteny, jak by se někomu mohlo zdát na základě nedávno zveřejněného volebního modelu od společnosti Kantar. Podle jeho průzkumu by teď volby vyhrála koalice Pirátů a STAN se ziskem 34 procent a teprve za nimi by na druhém místě bylo až Babišovo ANO s 22 procenty. Volby jsou ale až v říjnu a paměť českého voliče je velmi krátká. Tentokrát by ale neměl zapomenout nejen na to, co se dělo a stále ještě děje v době koronavirové pandemie.

„Karle, to nevadí. Jestli ten respirátor v práci nechceš nosit, my to nějak vymyslíme. Třeba ti dáme kolem pokladny plexisklo.“ Myslíte si, že by podobná reakce zaměstnavatele v soukromé sféře byla reálná? Asi se shodneme na tom, že s největší pravděpodobností nebyla. Proč tedy děláme ústupky lidem, kteří mají být morálními autoritami?

Asi každému je jasné, že pro účinný boj s koronavirovým onemocněním zdaleka nestačí jen dobře promyšlená protiepidemická opatření. Neméně důležitá je dobrá informovanost veřejnosti a s tím spojená důvěra v opatření podniknutá v boji s nemocí. Při tom platí, že jak opatření, tak i dobře informovaná veřejnost, jsou především zodpovědností vlády. Jedná se z velké části o dvě spojené nádoby. Jakmile alespoň jedno z toho selže, je zaděláno na pořádný problém.

Ačkoliv pandemie koronaviru zdánlivě zastavila běžný život, v řadě oblastí veřejný sektor setrvačností dál rozvíjí strategie a plány z dob před COVIDem. Na úrovni municipalit je jedním z takových aktuálních témat dopravní obslužnost ve městech, zejména záměr omezovat vjezd vozidel do historických center. Pokud má být toto téma vůbec na pořadu dne, je však nezbytné k němu přistupovat racionálně, nikoliv aktivisticky.

Jsem učitel českého jazyka. Učím budoucí učitele na Přírodovědně-humanitní a pedagogické fakultě Technické univerzity v Liberci, dlouho jsem česky učil i žurnalisty na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Snažím se nejen učit je jazyk, ale především o jazyce myslet a češtinu milovat. Tím chci říct, že jsem v jakémsi střetu zájmů, když tohle píšu. Utěšuje mě, že to v našich zeměpisných délkách zas není takový problém…

Jmenuju se Tereza, jsem míšenka a jsem adoptovaná. V české společnosti si připadám tak trochu jako liči. Podobně jako banánové děti, které se narodily vietnamským rodičům, ale vyrostly v Evropě, se i já cítím uvnitř bílá, ale na povrchu vypadám prostě jinak. Rozhodla jsem se psát o svých zkušenostech s tím, jak se s touhle nálepkou v České republice žije. V dalším příběhu se podíváme na nákup silonek tělové barvy.

Lidé pracující ve zdravotnických profesích jsou pro společnost naprosto nepostradatelní a povolání zdravotníků se vždy těšilo mezi lidmi velké úctě. Nikoho proto asi nepřekvapí, že lékaři a zdravotní sestry se pravidelně umísťují na předních místech mezi profesemi vnímanými veřejností jako prestižní. Není pochyb o tom, že zvláště za současných okolností to platí dvojnásob. Právě oni jsou v první linii v boji proti šíření pandemie covid-19.

Krásný optický jev na noční obloze, který jako první popsal Giovanni Domenico Cassini, je pro nás čím dál tím vzdálenější. Jak přibývá umělé osvětlení, schází dokonalá tma pro pozorování světelných a astronomických jevů.

Američtí novináři ze stanice CCN pátrali po tom, jak je možné, že v České republice, která je relativně bohatou zemí se silným zdravotnictvím a demokraticky zvolenou vládou, rostou do závratných výšin počty mrtvých a nemocných s covid-19. Stejnou odpověď dnes hledala i Terezie Tománková ve svém pořadu Partie na Primě, kde byl jejím hostem premiér Andrej Babiš. Ten pod palbou otázek působil jako pes zahnaný do kouta, štěkal, kňučel, ale nekousal. Protože o zuby už dávno přišel.