Jmenuju se Tereza, jsem míšenka a jsem adoptovaná. V české společnosti si připadám tak trochu jako liči. Podobně jako banánové děti, které se narodily vietnamským rodičům, ale vyrostly v Evropě, se i já cítím uvnitř bílá, ale na povrchu vypadám prostě jinak. Rozhodla jsem se psát o svých zkušenostech s tím, jak se s touhle nálepkou v České republice žije.

Znovu se ukázalo, že v krizi se ukáže reálná efektivita fungování systému. A také to, že každý systém je tak silný, jak silný je jeho nejslabší článek. V Česku opozice právem ve Sněmovně křičí, že očkování proti covidu nefunguje a je selháním vlády. V Izraeli proočkovali za tři týdny 20 procent populace. Z českého pohledu to zní skoro jako zázrak. Je to jejich zázrak nebo naše selhání?

Titanic se potápí, ale na jeho palubě se stále hraje a tančí. Jako Titanik si představuji naši republiku, která se aktuálně potápí v moři očkovacích problémů, ačkoliv vláda se nás denně v celé řadě svých prohlášení snaží přesvědčit o pravém opaku.

Titanic se potápí, ale na jeho palubě se stále hraje a tančí. Jako Titanik si představuji naši republiku, která se aktuálně potápí v moři očkovacích problémů, ačkoliv vláda se nás denně v celé řadě svých prohlášení snaží přesvědčit o pravém opaku.

Denně diskutuji se svým otcem na téma očkování seniorů proti covidu. Je mu 84 let, nemoci se velmi bojí a už několik měsíců ví, že se chce nechat očkovat. V posledních dnech omezil z obavy před nákazou svůj pohyb venku mimo domov na minimum. Jedinou naději vidí v očkování, které pro něj představuje pomyslné světlo na konci tunelu. Ví, že bez něj se situace těžko vrátí k normálu.

Dávat lidem, kteří budou očkováni proti koronaviru výhody v podobě možnosti účastnit se kulturních akcí anebo navštěvovat restaurace je možná epidemiologicky lákavé, ale viděno všemi ostatními společenskými měřítky je to špatně.

Na Vánoce se každý těší, že usedne večer s rodinu ke společné večeři. Tráví společný čas, na Instagram nahrají šťastnou fotku, kde je všechno úžasné, lidé krásní a zdraví, všichni se milují a všechno je bezstarostné. Gratuluji, buďte rádi. Nám Ježíšek nadělil koronavir.

Uff. Právě jsem skončil. Jsem rok 2020. A že jsem byl rokem. Myslím, že jste si vy Češi, ale i celý svět oddechli. Všichni na mě budou vzpomínat. Byl jsem špatným rokem. Omlouvám se. Možná jsem byl nejhorším rokem vašeho života. Loni v lednu to tak vůbec nevypadalo. Všichni jste si mysleli, že budu po předchůdci roku 2019 ještě lepší. Plánovali jste, měli jste předsevzetí.

Uvolňování protiepidemických opatření vzbuzuje emoce. Zatímco ti, kterých se osobně dotýkají volají po jejich brzkém konci, mnoho lidí se bojí a odborníků poukazuje na rizika. Vláda ale rozvolňovat musí, a to i kdyby nechtěla.

Co tenhle článek píšu, je to přesně rok, co mě chytli po mém útěku. A řeknu vám, že se za rok změnilo sakramentsky moc věcí.