Ráno jsem se probudila a při popadnutí ručníku jsem odhalila volně ležící filtr na vodu. „Bordelářka“ -. by si leckdo mohl myslet. Ve skutečnosti to byl obrovský průšvih. V Nepálu si musíte buď filtrovat vodu nebo si ji kupovat. Čím výš jste, tím je samozřejmě dražší. Mnohem lepší je používat filtr na vodu nebo tablety do vody. S tabletami nemám zkušenost – hodně cestovatelů si ale stěžuje na chemickou pachuť. Proto raději používám filtr na vodu. Jenže na něm je zdůrazněno, že filtr nesmí být zmrazen. A hádejte, co udělá voda v lodžii nad 3500m.n.m., pokud s ní nespíte ve spacáku?

Po dni „volna“ (čtěte aklimatizace) je čas putovat dál. Dál nahoru. Jakmile vystoupáte „pár“ schodů nad Namche Bazaar, tak jdete téměř po rovince. Rovinka znamená v případě Nepálu nejméně lehce dolů, pár schodů nahoru nebo strmě do kopečka. A tak dokola. Cesta je táhlá a přetínají jí dvě stúpy, od kterých jde krásně vidět na dohlížející Everest.

Celou dobu máte v hlavě, že půjdete něco málo mezi pěti až sedmi kilometry. Jen s posledním stoupáním dosahujícím šest set výškových metrů. Na konci Monjo tedy projdete kolem vojenského checkpointu a projdete branou do národního parku Solokhumbu. A jako první sejdete dlouhé schody dolů k řece. Stále s myšlenkou, že potřebujete dnes jít nahoru. Jakákoliv cesta dolů znamená „o to víc nahoru“.

U Nepálu si mnoho lidí ihned představí Himaláje a hory. On také výškový profil země je zajímavý. Na jihu se rozprostírá národní park Chitwan, který simuluje takové safari. Lze zde zahlédnout nosorožce nebo tygry. Ten leží 415 m.n.m. Hlavní město Káthmándú je 1400 metrů nad mořem vysoko a Lukla leží v nadmořské výšce 2860 m.n.m. Pro srovnání naše nejvyšší hora Sněžka měří 1603 metrů, nejvyšší hora Tater Gerlachovský štít je vysoký 2654 metrů a nejvyšší hora Alp MontBlanc má 4807 metrů. Takže po příletu do Lukly se již pohybujete nad úrovní Tater.

Káthmándú, hlavní město Nepálu, je populačně velké jako Praha. Takže nebyl problém najít jiný hotel. Potřebovala jsem jen někde nechat cestovní tašku po dobu večeře a na pár hodin si lehnout. Hned po půlnoci jsme totiž vyrážela místním minivanem na další letiště Ramechhap. Vnitrostátní lety do Lukly jsou odkloněné v hlavních trekařských sezónách na letiště Ramechhap. Mezinárodní letiště v Káthmándú Tribhuvan má co dělat, aby odbavilo mezinárodní lety.

Při jedné procházce v lese se psy jsem se zúčastnila debaty. Anička, která věděla, kam cestuji, potkala známou a ptala se: „Neuvěříš, kam jede?!“ Známá netušila, tak si nechala otázku zodpovědět. „Do Nepálu! No, není blbá?“, reagovala Anička. Dočkala se jen rozpačitého úsměvu a odpovědi „Vždyť je mladá, jen ať jede a užije si!“ S tím se Anička nesmířila a pokračovala: „A víš s kým jede? Sama!“ Na to už přišla odpovídající reakce: „No to je blbá!“

Vůně svařáku, všudypřítomné stánky s nejrůznějšími výrobky a z pódia znějící vánoční písně. Všemu vévodí nádherná vyzdobená jedle. Dalo by se říci, že vánoční atmosféra naplno ovládla plzeňské náměstí. Jenže po dvou letech covidu se mnozí návštěvníci chovali, jako kdyby nešlo o společenskou akci, ale o tu slevovou v nějakém obchodě, kdy je třeba se probít davem, ječet kolem sebe a pokud možno u toho přišlápnout pár dětí nebo psů.

Mezi jedno z palčivých témat gigafactory patří zhruba čtyři tisíce zaměstnanců, kteří tam mají pracovat. Volkswagen označuje provoz za sofistikovaný, vyžadující specialisty a vylučuje najímání nekvalifikovaných agenturních pracovníků. V podobném duchu se vyjádřil i člen představenstva Škody Auto Martin Jahn, který přímo zmínil absolventy technických oborů – chemie, elektroniky a mechatroniky.

Velká vlna kritiky se zvedla po některých vyjádřeních ministra školství Vladimíra Balaše, která zazněla v úterním rozhovoru pro Deník N. Balaš v něm mimo jiné prohlásil, že na školách učí nekvalitní učitelé, kteří si nezaslouží příplatky za suplování. Osočil také ředitele základních škol z hysterie a vydírání. Kantoři se teď na Balaše zlobí, že svými prohlášeními degraduje učitelské povolání. Někteří volají dokonce po jeho odchodu.

Pokud jedete autem z Plzně směrem na Křimice nebo od ZOO na Radčice, nemůžete přehlédnout stavbu, která je označována velmi ambiciózně za stavbu dvacetiletí! Ano, jedná se o mohutný západní obchvat Plzně za 2,2 miliardy korun. Je uváděn jako největší silniční stavba Plzeňského kraje a veřejnost od ní právem očekává dopravní zázraky. Úsek komunikace v délce 1200 metrů vedený na pilířích je ovšem překvapivě hodně úzký.