SAMA V NEPÁLU: Cesta z Lukly do Monjo aneb zvířecí bobky a moč
U Nepálu si mnoho lidí ihned představí Himaláje a hory. On také výškový profil země je zajímavý. Na jihu se rozprostírá národní park Chitwan, který simuluje takové safari. Lze zde zahlédnout nosorožce nebo tygry. Ten leží 415 m.n.m. Hlavní město Káthmándú je 1400 metrů nad mořem vysoko a Lukla leží v nadmořské výšce 2860 m.n.m. Pro srovnání naše nejvyšší hora Sněžka měří 1603 metrů, nejvyšší hora Tater Gerlachovský štít je vysoký 2654 metrů a nejvyšší hora Alp MontBlanc má 4807 metrů. Takže po příletu do Lukly se již pohybujete nad úrovní Tater.
V Lukle si mě tedy vyzvedl osobní manager, s kterým jsem byla ve spojení z domova a zařizovala skrze něj portera a poté mi na místě doporučil ubytování na přespaní. Celý název tohoto povídání "Sama v Nepálu" je tedy zavádějící. Byla jsem sama s cizím chlapem – porterem v Nepálu. Z předchozí návštěvy jsem si ale odnesla poučení, že porter je ten nejlepší přítel v Himalájích. Táhne vám věci, které se stávají každým kilometrem těžší a těžší. Zároveň můžete mít příjemnější pocit, že zaměstnáváte Nepálce v regionu a dáte mu na pár dnů práci.
Autorka textu je fotografka a cestovatelka. Do Nepálu se vypravila už podruhé. Pokud je to možné, cestuje se svým věrným psím společníkem. Její vysněnou zemí je Nový Zéland.
Poté zde můžete pro sebe zaměstnat i Guida, který vás bude doprovázet na cestě a řekne vám spoustu informací o regionu a horách. Cestou potkáte spoustu porterů i sherpů, kteří doprovázejí turisty na hory a pomáhají jim v dosáhnutí vrcholů. U porterů, co přenáší vybavení pro obchody a lodgie, platí zajímavá věc. Pokud nesou méně než 50kg, tak si ten den nezaslouží dostat jídlo. Zároveň jsem zaslechla, že dostávají 50 centů za kilogram váhy za den.
Nyní tedy pozměním mé osobní vyprávění za „naše“. Po přebrání věcí jsme hned vyrazili z Lukly do Phakdingu. To byla první zastávka na cestě. Phakding je vzdálen zhruba 7,5km a leží ve výšce 2610m.n.m. Tedy o nějakých 200 metrů níže než Lukla. Průměrná doba chůze je odhadem tři hodiny. Himaláje jsou velice prašné. Celá cesta je zaprášená a smrdí oslí močí. První kroky dáváte pozor, abyste nešlápli do výkalů, ale časem přestanete tuto malichernost řešit a jen lehce upravíte krok před došlápnutím. Není, kde se ztratit. Většina stezky je lemována kamenitým ohraničením do výše pasu z jedné strany a z druhé strany se vždy nachází hora, kterou musíte obejít, abyste se dostali do svého cíle. Velice často těch hor, které musíte obejít, je víc. Pokud se na stezce nenachází kamenité ohraničení, tak je na té straně hluboký sráz k řece Dudh Kosi. Neboli mléčné řece. Pojmenování získala po své mléčné barvě.
V Lukle ještě vyřizuji povolení – permit - na vstup do parku a dostávám kartu, s kterou se budu prokazovat na policejních kontrolách – checkpointech. Už po přistání ohromeně zíráte na ty okolo stojící horské velikány. A to jsou ti maličtí! Všude je ale zeleno, rostou zde trávy, stromy i keře. Cestou procházíte několika vesničkami. Místní zde živí primárně turismus. To znamená, že svůj dům s několika pokoji poskytují jako ubytování a přitom vaří. Nepsané, občas i psané pravidlo, které se doporučuje dodržovat je, že turisté jedí minimálně snídaně a večeře tam, kde spí. Celá turistika v Himalájích funguje tak, že přijdete k baráku a zeptáte se, zda mají volný pokoj. Následně klidně domluvíte na cenu za noc a poté již vybíráte, zda to půjdete zkoušet dál nebo zůstanete.
Pak odhodíte věci na pokoji, porter za vámi donese vaše věci, a jdete nejčastěji do společné místnosti, přes kterou jste vešli, na jídlo. Jedná se o velkou místnost s prosklenými okny, která se na noc zakrývají závěsy. Podél oken jsou lavice potažené různými koberečky se stoly před nimi. Uprostřed místnosti stojí kamna, která se se zapadajícím sluncem roztopí. Běžně se jako topidlo používají bobky zvířat. Bobky se přes den usuší na slunci a v noci ztopí. Tady v „nížinách“, kde rostou stromy se používá i dřevo, ale výš už je jediným topidlem jen ten suchý bobek. Mimochodem jakmile se s ním zatopí, tak sice ucítíte nějakou formu vůně, ale rozhodně to nesmrdí tak, že byste to řešili. Z menu si následně vyberete jídlo a poté počkáte, než vám ho váš vlastní porter donese. Je to zvláštní obsluha. Další zvláštností je, že pro urychlení odbavení si při večeři objednáváte i snídani na druhý den.
Z Phakdingu další den mířím jen do Monjo (2855 m.n.m). Běžně turisté míří rovnou do NamcheBazaar. Proslulé šerpské vesnice a křižovatky národního parku. Já mám ale v živé paměti kopec z Monjo do NamcheBazaar a chci si v poklidu vyčlenit pro něj den a nikam nespěchat. Jsem na dovolené, není kam spěchat! V Monjo se nachází vojenský checkpoint, kde vám kontrolují doklady a zároveň platíte další poplatek za pobyt v Solokhumbu. A jak vypadá ten nejhorší den v Himalájích? O tom zase příště!
