Proč je nejen pro Plzeňáky důležité bavit se o vysokorychlostní trati ve směru Praha – Plzeň – západní Evropa? Zejména proto, že současné plány na výstavbu těchto tratí se spojením tímto směrem vůbec nepočítají. Považuji to za hrubou chybu, proto jsem na toto téma uspořádal kulatý stůl v Poslanecké sněmovně.

Názory na přikrmování volně žijících druhů zvířat v přírodě se liší. I já sám jsem donedávna patřil spíše k těm, kteří hlásali, že rozumné přikrmování zejména ptáků má v naší leckde monokulturní krajině svůj opodstatněný význam. Ovšem poté, co za poslední tři roky se k nesprávnému přecpávání vodních ptáků pečivem přidal i fenomén krmení nutrií, městských holubů a tím i masivní podpora populace potkanů v Plzni, mě tento novodobý fenomén, umocňovaný na sociálních sítích, přivádí k šílenství.

Dobrou zprávou pro Česko na pozadí děsivých výjevů z veřejných debat v Karviné, Sokolově a v Mostu jsou výsledky průzkumu, který mezi středoškoláky uskutečnila společnost Člověk v tísni. Průzkum prokázal, že u mladých lidí znovu narostla podpora členství v EU a v NATO. Polovina studentů považuje současnou pomoc naší republiky Ukrajině za přiměřenou. A u studentů se také zvyšuje kritický pohled na život v socialistickém Československu. To vypadá celkem nadějně!

Za drahotu a i vysokou inflaci si mohou čeští zákazníci sami, protože akceptují podmínky, které jim prodejní řetězce diktují. Když se lidi neozvou a koupí špatnou kvalitu za jakoukoliv cenu, pak se nikdy nic nezlepší a ceny zůstanou stále vysoké.

Evropská unie připravuje směrnici, která omezí flexibilitu výdělků na digitálních platformách. Paternalismus evropských politiků má zřejmě cnostné cíle. Doplatí na to ale především ti, kteří si na platformách přivydělávají, a ti, kteří je využívají jako příjmový kanál pro svůj byznys, zejména v gastronomii.

Závěr každého roku mne většinou zastihne fyzicky oslabeného, což je výsledek náročné pracovní agendy končícího roku. Více než z virózy jsem však zpocený z mediální přestřelky médií, novinářů a samozvaných odborníků na téma co mají nebo nemají média v době masové střelby dělat či nedělat.

Rekordně nízká důvěra v politiky a v politiku jako celek začíná být nebezpečná pro stát. Co mohou politici udělat, aby jim a systému lidé zase začali věřit? Vysvětlím.

Už dlouhé roky nezajímala česká fotbalová repre širokou veřejnost tak jako o uplynulém víkendu. Tři hráči si vyrazili na mejdan, během kterého nejspíš padlo pár alkoholických drinků. Šok. Velmi vtipně o několik hodin později zapůsobila svolaná tisková konference, kde večírek hráčů dramaticky kritizují zástupci repre s utrápenými výrazy obrandovaní Staropramenem.

Hlasité výkřiky představitelů ANO o tom, že Gigafactory představuje kolosální investiční neúspěch, jsou více než pokrytecké. Stejně tak vyznívají slova primátora Romana Zarzyckého, který možná proti projektu bojoval, bohužel však pouze slovy. Jeho koaliční partner a poslanec hnutí STAN Josef Bernard naopak sehrál kolem projektu Gigafactory velmi aktivistickou roli, podporován „svým“ ministrem průmyslu Jozefem Síkelou, kterého lze považovat zřejmě za hlavního iniciátora projektu.

Publikováním memoranda se strany koalice SPOLU (ODS, KDU-ČSL a TOP 09) zavázaly ke vzájemné spolupráci ve volbách do Evropského parlamentu v červnu příštího roku. Skončil tak pro mnohé bolestný proces rozhodování, zda jít do voleb SPOLU nebo samostatně. Zatímco někteří v koalici SPOLU viděli přirozené pokračování koaliční spolupráce, jiní poukazovali na údajně nepřekonatelné ideologické rozpory při hledání řešení mnohých evropských problémů. Nemalou roli v těchto diskusích sehrály i osobní animozity mezi evropskými tvářemi jednotlivých koaličních stran SPOLU, strach z vykroužkování a také údajná nemožnost sjednotit se na společném programu.