Spokojenost pacienta s poskytovanou péčí přinesla EUC klinice dvě nová hydraulická lůžka s nejvyšší nosností

Otázka se proto přímo nabízí – proč zrovna Plzeň? Není to, přeci jen, trochu z ruky?
Po zvláště silném záchvatu růže o Vánocích roku 2018 jsem se, po ošetření u kožní lékařky v místě bydliště, dostal přes známého na ošetření do jedné pražské nemocnice. Byla z toho okamžitá hospitalizace a rozhodnutí obě nohy amputovat. Naštěstí, po vyšetření cév v IKEMu a jen díky jedné tamní skvělé paní doktorce a sestře, se ukázala možnost, jak nohy zachránit. Bohužel, přišel covid a s ním zákaz docházet na ambulanci v nemocnici a nezbylo nic jiného než převazovat doma, za což patří velký dík mé úžasné manželce. Nicméně, přes veškerou péči, na jaře roku 2023 moje žena konstatovala, že se jí mé nohy líbí čím dál tím méně a že by bylo dobré obrátit se na odborné pracoviště. Nezbylo než zasednout k internetu, hledat a telefonovat.

Podle všeho máte zkušenosti s řadou pracovišť – co rozhodlo, že jste se svěřil do péče plzeňského centra?
Bylo to velmi jednoduché rozhodování. Všude jinde měli „plno", jen EUC Klinika Plzeň si se mnou okamžitě domluvila termín kontroly. Nejsem si jist, jak mnoho jsem sestřičky, které mi dělaly první převaz, stavem svých nohou vyděsil, ale zachovaly se naprosto profesionálně, byly mi provedeny stěry, byl jsem na odběru krve a pak již následovaly pravidelné převazy, nejdříve 3x týdně, dnes již jen 2x týdně. Co se dopravy týče, mám to sice na plzeňskou kliniku od domu cca 106 km, ale 75 km po dálnici D5, takže doprava mi zabere max. 70 minut. Do pražské nemocnice mi to trvalo půldruhé hodiny, někdy déle, tedy žádný problém.

Navíc jsem, a to nejen na EUC klinice, ale vůbec v Plzni tak trochu jako v jiném světě. Lidé mi připadají usměvaví, komunikativní a ochotní. Chodím o jedné francouzské holi. Ještě se mi nestalo, aby mi někdo nepodržel dveře nebo například neodpověděl na pozdrav. Velkým překvapením pro mne byla navíc skutečnost, jak tahle klinika úzce spolupracuje s místní střední zdravotnickou školou. Již při mém prvním kontaktu mi krev odebírala dívka, která zde byla na praxi. Přesto, že moje žíly si hrají na schovávanou, bylo to poprvé, co se mi neudělala po odběru modřina. A těch pozitivních věcí je zde spousta. Vstřícné paní doktorky, vysoce vzdělané a schopné sestry a celková atmosféra kliniky, vztah k pacientům a pohodová atmosféra, která má zajisté i vliv na dobré výsledky, nejen hojení ran. 

Existuje něco, co byste po všem zjištění udělal pro své zdraví v životě jinak? Vaše osobní doporučení pro ostatní s podobnou diagnózou?
Já, asi jako většina ostatních chlapů, mám snahu poněkud zlehčovat zdravotní problémy a indispozice. Myslím si, že bychom ve vyšším věku již neměli podceňovat preventivní prohlídku, ale také životosprávu a pohyb na čerstvém vzduchu. To platí především u profesí, které jsou v zátěžových podmínkách. Já jsem strávil část života v těžké chemii, s karcinogeny a podobnými látkami. Obecně by se neměla podceňovat nejen prevence, ale i používání ochranných pomůcek. A hlavně, dnešní strašák – všudypřítomný stres. Je třeba si vážit dobrých vztahů, nejen těch v rodině, ale i vztahů s ostatními lidmi. Dnešní rychlá doba tomu ale, bohužel pro nás všechny, moc nepřeje.

Neobyčejný obyčejný příběh s dobrým koncem. Pro pacienta i pro plzeňskou EUC kliniku. Pan Jiří se na základě své spokojenosti s poskytovanou péčí rozhodl zakoupit a darovat Centru hojení chronických ran dvě nová, plně hydraulická lůžka, s nejvyšší nosností. Jsou nezbytná pro ošetřování osob s vyšší hmotností a svým vybavením zvýší komfort ošetření jak pacientům, tak sestřičkám. Děkujeme, pane Jiří!