Tým složený z expertů z Česka, Slovenska a Japonska se zabývá výzkumem materiálu, který by byl schopen pohlcovat vodík za co nejpříznivějších podmínek. Využívat by se mohl jako zásobárna v dopravních prostředcích či domech, které si vyrábějí vodík například ze sluneční energie. Tým vede vědkyně Ludmila Kučerová z Fakulty strojní Západočeské fakulty v Plzni (ZČU).
Ludmila Kučerová uspěla se svým mezinárodním týmem v 8. výzvě Evropské zájmové skupiny pro spolupráci s Japonskem (EIG Concert Japan), vypsané na téma Udržitelná vodíková technologie jako dostupná a čistá energie. Ze 32 předložených projektů bylo vybráno šest – mezi nimi právě projekt vedený plzeňskou vědkyní.
Materiálem, v němž chtějí vědci vodík skladovat, by měla být směs kovových a kompozitních prášků vzniklých plastickou deformací lehkých slitin s vysokou entropií, tedy mírou neuspořádanosti. Podle Ludmily Kučerové by měl být materiál dostatečně lehký, třeba v podobě prášku slisovaného do tablet.
„Velkou plastickou deformací kovového nebo kompozitního materiálu za studena se rozbije krystalová mřížka, a protože atomy nejsou ve svých obvyklých polohách, vzniká v materiálu místo, kde se mohou usadit atomy vodíku,“ vysvětluje Ludmila Kučerová. To, že při určitém zmenšování rozměrů roste schopnost kovových nebo kompozitních materiálů pohlcovat vodík, už podle ní některé výzkumy prokázaly. S myšlenkou využít tyto jevy právě na slitinách přišel bývalý kolega plzeňská vědkyně Zaid Ahmed Mohammed, který působil na ZČU.
„Chceme najít materiál, u kterého by pohlcování a uvolňování vodíku fungovalo při rozumných tlacích a teplotách. Naším cílem je tedy uložit co nejvíce vodíku při udržení co nejpříznivějších podmínek,“ přibližuje Kučerová záměry výzkumného projektu.
Pondělí, 7. února 2022, 11:00
Stejně jako svátek zamilovaných se slaví 14. února také Mezinárodní den darování knihy. U příležitosti tohoto svátku pořádá Univerzitní knihovna Západočeské univerzity již pátý ročník sbírky knih. Po celý únor mohou lidé přinášet knihy do jakékoliv...
Slitiny jsou v materiálovém výzkumu hitem posledních několika let. Tradičně se slitiny tvořily tak, že jejich základem byl jeden významný prvek, například železo, hliník či titan, do něhož se přidalo malé množství jiných prvků, ovlivňujících vlastnosti výsledné slitiny. Naproti tomu ve slitinách s vysokou entropií je zastoupeno například pět prvků ve stejném nebo podobném atomárním množství.
„V periodické soustavě prvků je přes padesát kovů, a když si představíte, že třeba vždy z pěti vybraných vytvoříte slitinu, máte najednou celý vesmír naprosto neprobádaných slitin,“ neskrývá Kučerová své nadšení. Dále předpokládá, že materiál bude fungovat určité počet cyklů a bylo by dobré, pokud by se následně dal recyklovat nebo našel jiné využití. „V případě práškového materiálu například pro 3D tisk, laserový nástřik a podobně,“ uvažuje vědkyně.
Projekt vnímá Ludmila Kučerová i jako možnou cestu pro svůj obor, tedy strojírenskou metalurgii a materiálové inženýrství. „Na našem pracovišti máme zkušenosti s vývojem a tvářením kovů a vysoce pevných ocelí. Říkali jsme si, že bychom tyto zkušenosti mohli využít i v zaměření pro nás ne tak tradičním. Mohla by to být rovněž šance pro firmy, které se zabývají tvářením kovových materiálů nebo zpracováním kovových prášků, jak se zapojit do ‚zelených aktivit‘, k nimž směřují různé projekty,“ dodává Kučerová závěrem.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
