Průhledná skleněná výplň autobusové zastávky vypadá na první pohled čistě a moderně. Pro drobné i větší ptáky však může náraz do skla znamenat smrt, případně fatální poranění. Přitom stačí velmi decentní prvky, aby k takovým situacím vůbec nedocházelo. O problému se ví řadu let, a přesto vznikají nové čekárny, kde se projektanti nad věcí vůbec nezamýšleli. Na téma se snaží dlouhé roky upozornit také šéf plzeňské záchranné stanice Karel Makoň.
„Plzeň, nová vlaková zastávka Českých drah Slovany, Třemošná a desítky dalších obcí se spolu s jarem a novými rekonstrukcemi zastávek veřejné hromadné dopravy mohou pochlubit fungl novými prosklenými čekárnami. Určitě si krásnou novou, prosvětlenou, vzdušnou a hlavně pro lidi bezpečnou zastávku cestující i obyvatelé města zaslouží, ale proč by nemohla být bezpečná i pro jiné obyvatele než ty lidské?“ zamýšlí se Karel Makoň.
Už dlouhé roky se o tomto tématu mluví a díky podrobnému mapování je doložené, že se právě o skleněné a zrcadlové plochy ročně zabije 15 milionů opeřenců po celém světě. V Česku jde o tisícovky. Některá města se snaží s problémem pracovat a nevyhovující zastávky dodatečně upraví. Horší je to u nových projektů.
O problematice úhynu ptáků po nárazu do skleněných ploch se celosvětově mluví více než 15 let a málokterá příčina úhynu ptactva je tak dobře zdokumentovaná. Přesto se zdá, že je to marný boj.
„Změnit se musí celý přístup k problému a myšlení lidí. Nebydlíme ve městě sami. Je třeba, aby architekti, projektanti a všichni, kteří se věnují přípravě projektové dokumentace, na toto mysleli. Co se týče města Plzně, tak tam se snaží s těmi zastávkami pracovat a zabezpečovat je. Ředitelství silnic a dálnic už má několik let v této oblasti zpracovanou svou metodiku a ví, jak s tím pracovat. Dráhy k tomu ještě nedorazily,“ konstatuje Makoň.
Přitom stačí poměrně málo. Dneska už jsou na trhu skla, která svou povrchovou úpravou minimalizují takovéto nepříjemné ztráty. Jedná se o vodorovné či vertikální proužky, tónování či dekorační prvky, které by mohly být i pro architekty a designery výzvou. Jedna silueta dravce nalepená uprostřed plochy totiž opravdu nestačí.
„Jediné pravidlo je, že to ti práci musí vidět. Prvky, které rozbijí velikost skleněné plochy, musí být od sebe tak daleko, že mezi nimi práci neproletí. Mohou to být i známé siluety dravců, ale musí jich tam být opravdu hodně. Mohou to být tečky, pruhy, cokoli. Dneska jsou i prvky, které lidským okem nespatříte, ale pták je vidí. Způsobů a mechanismů je spoustu, jen je třeba se je naučit používat a myslet, kam je umístíme. U budky na náměstí to nemá smysl, ale tam, kde je v okolí zeleň jde o nezbytnost,“ uzavírá Makoň.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
