Chovatelé psů vypravili na Ukrajinu konvoj s krmením. Humanitární pomoc komplikovali ukrajinští celníci

Jak vůbec vznikl nápad dopravit na Ukrajinu krmení pro psy?
Jsme chovatelé a já sám jsem součástí výboru Klubu chovatelů Kavalír a King Charles španělů Praha. Samozřejmě jsme celou situaci na Ukrajině sledovali a věděli jsme, že běží celá řada sbírek. Je jich opravdu mnoho a my víme, že nejpalčivějším problémem je transport a logistika, což se nám také později potvrdilo. Chtěli jsme, aby to šlo přes chovatele na Ukrajině. Aby pomoc šla přímo ke konkrétním lidem a ne někam do nějaké třídírny. Vzhledem k tomu, jak je dneska Evropa otevřená a chovatelé jezdí po výstavách do zahraničí, tak se dobře známe a šlo to velmi rychle. Zjistili jsme, že slovenská kynologická hala Rose Speedlight dog camp dělala oficiální sbírku. Požádali například české výrobce krmiv a získali tak obrovské množství darů, sešlo se jim toho opravdu hodně. Celou tu sbírku tam měla na starost Ekaterina Voloshina, což je Ukrajinka žijící na Slovensku. Každý den vypravovala dodávky a nám se to zdálo jako výborná cesta.

Co všechno jste vezli?
Šlo to velmi rychle, domluvili jsme se po internetu a během tří dnů jsme měli vybavené dokumenty. Je to oficiální sbírka, nechtěl jsem, aby to byla nějaká partyzánská akce. Ono to ani jinak nejde. Pokud to chcete předat konkrétním lidem na Ukrajině, tak potřebujete papíry a dokumenty co vezete, kolik toho je a tak dále. Vezli jsme ve třech autech 2,5 tuny granulí a konzerv pro psy. Ještě na hranicích na nás čekal s dalším autem jeden Slovák, co vezli dalších půl tuny krmení. Zvládli bychom přivézt i více, ale museli jsme dodržovat předepsané limity. Například Maďaři na hranici hodně kontrolovali, zda v autech nevezeme zásilku v hodnotě nad 1000 euro, protože pak by se muselo řešit clo.

Kdo všechno jel v konvoji s pomocí?
Výpravu jsem organizoval já. Jedno auto tedy jelo z Plzně a další dvě z Ostravy. Oslovil jsem kluky z kapely Doga, jestli by se nechtěli zapojit a souhlasili. Jel jejich bubeník a ve druhé dodávce jely děvčata z propagace od skupiny Citron. Všechno šlo tedy přes lidi, které velmi dobře známe. Vezli jsme to na přechod Lónya na maďarsko-ukrajinských hranicích. Zhruba 10 minut od hranic už na nás čekali ukrajinští chovatelé, kteří náš náklad převzali a odvezli na nádraží do Kyjeva. Odtud to šlo dál. To už si pak řešil jejich kynologický spolek.

Zatím se mluví hlavně o pomoci lidem…?
Pomoc pro psy i další zvířata je skutečně věc, o které se velmi málo mluví. Oni to berou tak, že se jedná o psy a ti jsou asi na nějakém až pátém místě v těch hodnotách. Ti chovatelé to samozřejmě tak nemají. My vidíme v televizi, jak skvěle fungují humanitární pomoci, ale tohle se opravdu moc nevidí. To je taková okrajová věc. Funguje to hlavně na základě sociálních sítí. Spolky, kluby a chovatelské stanice spolu komunikují. A přes ty se to pak všechno organizuje. Velmi akční v tom byli od začátku Poláci, kteří se s Ukrajinci dobře znají a okamžitě tam vytvořili sbírky pro psy a byli velmi rychlí s tou pomocí.

Utíkají z Ukrajiny pryč i chovatelé přímo se svými psy?
Některým lidem se podařilo přejít i se svými pejsky, daří se je ubytovávat hodně v Polsku. Nejkrizovější situace v tuto chvíli je ale na ukrajinských přechodech s Rumunskem. Tam uvízlo strašně moc lidí. Ukázalo se, že rumunští kynologové nemají ty kapacity na to, přes celé Rumunsko ty lidi a psy přepravovat. Vím o případu, kdy tam včera jedna paní byla tři dny uvězněná v autě a vezla asi 82 psů. Veze celou chovatelskou stanici v autě. Neví vůbec, kam mají odjet. Doufám, že se jí podařilo vycestovat.  

Plánujete ještě nějaké další transporty s krmivem pro psy?
Nevěděli jsme, kolik peněz budeme potřebovat na pokrytí té první cesty. Udělali jsme rychlou sbírku mezi chovateli a členy našeho klubu. Za tři dny se nám naprosto bleskově podařilo vybrat 43 000 korun. Nakonec se ukázalo, že jsme hodně ušetřili. V Maďarsku jsme platili za palivo v přepočtu jen 31 korun za litr. Zbylo nám asi 24 000 korun, což by vyšlo ještě na pokrytí jedné další cesty. Teď to chvíli necháme být. Pak se pokusíme domluvit další převoz. Určitě se ještě něco vypraví.

FOTOGALERIE: Transport krmení pro psy na Ukrajinu

Čtvrtek, 10. března 2022, 20:20

Veterináři ale upozorňovali na riziko dovozu psů z Ukrajiny
Zkušení chovatelé řeknou, že to není jednoduché převážet psy přes hranice. Každá země má nějaký svůj ozdravný program u zvířat. Ve chvíli, kdy se sem přes hranice budou dostávat zvířata, aniž by prošla nějakým základním vyšetřením, tak se sem natáhne spousta nemocí. Profesionální chovatelé se toho samozřejmě bojí. Teď to ale jde trošku stranou.

Přejezd přes hranice ale nebyl vůbec jednoduchý že?
Musím ocenit, jak Slováci měli tu sbírku organizovanou. Všechno šlo minutu na minutu. Přijeli jsme na čas na Slovensko, za 25 minut se náklad naložil. Dali jsme rychlé kafe a potom jsme hned odjížděli na přechod. Do té doby bylo všechno v pohodě. Najednou začal být velký problém na hranicích. Nejprve na straně maďarské. Tam nás strašně dusili, co vezeme, kolik toho vezeme. I když máme od všeho dokumenty. Byli strašně překvapení z toho, že jsou tam najednou čtyři dodávky s psím krmením. Hodinu nás tam dusili na hranicích.

Horší to prý ale bývá na ukrajinské hranici?
Na ukrajinské straně byly naštěstí připravené dvě Ukrajinky. Pohybovaly se v tom hraničním meziprostoru. Jedna z nich byla advokátka, která podobné transporty zajišťuje skoro každý den. Vyřizovala to na jejich straně. Bylo domluveno, že překročíme maďarsko-ukrajinskou hranici a pojedeme až na ukrajinské území, kde to přeložíme. To jsme ale netušili, že po příjezdu na ukrajinskou hranici se ocitneme asi o 40 let zpátky. Z té kontroly se stal tříhodinový horor. Nastoupil starý celník, klasický lampasák. A ten si nás začal vychutnávat. Zboží si nechal vyskládat ven, pak si to začal fotit, vůbec mu to nešlo. Tvrdil, že to všechno musí zapsat, že to musí zaslat na nějaké ministerstvo. Ta ukrajinská právnička mu ale říkala, že to ministerstvo je rozbombardované. To už nám začaly téct nervy. Byl strašný problém s tím, aby nám vyplnili víza, dokumenty. Nedokázal to ani pořádně zapsat. Ukrajinští celníci prostě čekají na to, že se jim dají peníze. Na těch menších přechodech je jim nějaká válka úplně ukradená. Oni tu pomoc strašně sabotovali. Tak jsme začali trošku křičet, že jim vezeme humanitární pomoc a oni nás tady takhle zdržují. Po třech hodinách jsme přejeli hranice, tam jsme to za 15 minut přeložili.

Co zpáteční cesta?
Vraceli jsme se zpátky na ten stejný přechod a celý proces začal nanovo. S tím samým celníkem. Všechny dokumenty chtěl znovu vyplnit, abychom se mohli vrátit. Předtím bylo domluveno, že to tam jen odvezeme a hned se budeme vracet zpátky. Pak řekli, že to neexistuje. Ukrajinská celnice opravdu strašně komplikuje přechod lidí přes hranici ven z Ukrajiny. Kontrolují velmi pečlivě auta, strašně dlouho trvá, než se jedno auto odbaví. Pro běžného Ukrajince je nejjednodušší cesta přijet svozovým autobusem k hranici s kufrem. Jsou to ženy s dětmi. Ty pak přejdou rychle, ukážou jen doklady. Na maďarské hranici pak už stály nějaké autobusy nebo jsou domluveni dopředu na těch svozech. Jsou tam fronty, vypisují tam samozřejmě nějaké papíry. V okamžiku, kdy jsme se dostali zpátky za ukrajinskou hranici, tak tam stála obrovská kolona aut ve směru z Ukrajiny. Říkali jsme Maďarům, že jsme vezli humanitární pomoc a že se jen potřebujeme vrátit. Normálně by nás tam nechali čekat asi 12 hodin. Pokusili jsme se to vyjednat, narazili jsme na nějakou celnici, která trochu rozuměla anglicky. Vyjednali nám, že jsme pak mohli celou tu čekající kolonu předjet a pokračovat domů. Chtěl bych moc poděkovat všem, kdo se do naší sbírky i transportu zapojili.