V pátek zemřel belgický veterán, příslušník 17. střeleckého praporu Michel Gilain. Ten byl tvořen 800 belgickými dobrovolníky, kteří na jaře 1945 pomáhali jako součást amerických jednotek vracet svobodu obyvatelům Plzně i dalších míst na západě Čech. Michel Gilain přijížděl do Plzně pravidelně na oslavy konce druhé světové války – Slavnosti svobody.
Ve válce byl v hodnosti desátníka a poté ho jmenovali seržantem. Dříve vstoupil jako dobrovolník do Tajné armády. Belgického odboje se účastnil od svých 16 let. Hlavním důvodem bylo zatčení jeho otce gestapem. Když belgická armáda začala formovat střelecké prapory dobrovolníků, přihlásil se, i když mu ještě nebylo 18 let. A protože na úřadě uspěl s prosbou o vystavení nového občanského průkazu, podle kterého se narodil o rok dříve, po týdnu mohl narukovat. Prapor byl připojen k V. sboru I. americké armády, ke třetí protitankové jednotce.
„Odešli jsme s americkými obrněnci. Nebylo to z naší vůle, že jsme se dostali k 3. americké armádě. Když jsme byli před Lipskem, generál Patton naplánoval, že zaútočí a pokusí se osvobodit Prahu dřív než Rusové. Požádal nejvyššího velitele Eisenhowera o posilu, chtěl protitankovou brigádu a nejblíže jsme byli my, takže se celá protitanková jednotka přesunula z Lipska do oblasti Chebu. Byli jsme nedaleko od Plzně, když jsme se dozvěděli, že je konec války. Třetí protitanková jednotka V. sboru se vrátila k 1. americké armádě, která odcestovala do Ameriky a potom do Japonska. Nás požádali, abychom zůstali v Německu, v okupačních zónách. Československo jsme opouštěli s pocitem, že mise nebyla úplně dokončena,“ vyprávěl Michel Gilain.
Po válce pracoval jako stavební projektový manažer. Pod jeho vedením vznikly například nemocnice, sklady nebo továrny po celé Evropě a severní Africe.
