Čas nezapomnění, tak se jmenuje nová výstava, kterou si město Plzeň prostřednictvím historických dokumentů a fotografií připomíná 80 let od transportů Židů do Terezína. V lednu 1942 bylo ve třech skupinách deportováno z nákladového nádraží v Plzni do ghetta v Terezíně 2604 mužů, žen a dětí. Konce války se dožilo jen 204 z nich. Výstava v mázhauzu radnice i ve veřejném prostoru před radnicí a ve Smetanových a Štruncových sadech začne v pondělí a potrvá do 28. ledna, venkovní část do 3. února.
„Zachovalo se několik fotografií. Je velmi smutné dívat se do tváří lidí, označených žlutou šesticípou hvězdou, kteří si nesou v kufřících svůj skromný majetek a nevědí, co je čeká. My dnes víme, že si šli pro smrt. Tragická událost a ani osudy těch, kteří byli na základě norimberských rasových zákonů zbavováni majetku, zaměstnání, lidských i občanských práv, byli označeni jako méněcenní, nemohou být zapomenuty," řekl plzeňský primátor a nový ministr kultury Martin Baxa (ODS).
Plzeň byla po Praze a Brnu třetím českým městem, odkud byli Židé deportováni do ghetta. Nejprve byli shromážděni v sokolovně v dnešních Štruncových sadech. Tísnili se uvnitř a spali na zemi. Byli tam Židé z Plzně, Rokycanska, Kralovicka, Manětínska a dalších lokalit. V určené dny je ve čtyřstupech odváděly strážní oddíly. Tři vlakové soupravy s označením R, S a T vyjely z Plzně 17., 22. a 26. ledna 1942. Každý deportovaný měl na krku cedulku s označením transportu a pořadovým číslem. Nejstarší byla devadesátiletá Marie Ebenová z Litohlav, která zemřela čtyři dny po příjezdu do Terezína, nejmladší osmiměsíční Eva Fischerová z Plzně, která s matkou válku přežila.
Pátek, 8. října 2021, 09:00
V jednom z prvních transportů do koncentračních táborů, které před 80 lety vyjely z Plzně, seděla i dvanáctiletá dívka Věra Kohnová se svou rodinou. Zanechala za sebou deník, autentické svědectví doby, který bývá přirovnáván k celosvětově známému...
V Terezíně byly rodiny rozděleny - zvlášť práceschopní muži, ženy s dětmi do 12 let a staří a nemocní. V ubikacích spali na slámě rozházené po holé zemi, téměř chyběla hygienická zařízení, byly problémy se stravováním. Už v březnu 1942 bylo 620 lidí odvezeno do ghetta v polské Izbici, následovaly další transporty do ghett a táborů smrti. Na konci roku 1942 byla naživu už jen třetina deportovaných lidí z Plzně.
Pondělí, 18. ledna 2021, 15:15
Davy zvědavých lidí přihlížely, jak stovky plzeňských židů jdou v zástupech na nádraží, kde na ně čekal vlak, který je měl odvést do Terezína. Téměř polovina z nich pak pokračovala do ghett na polském území. Dostavit se měli na shromaždiště ve...
„Rasistické předsudky, jejich propagandistické využívání a nenávistné kampaně proti skupinám obyvatel nezmizely s koncem druhé světové války," uvedl dokumentarista a autor výstavy Martin Šmok. Oběti transportů připomíná pamětní deska na sokolovně, památník Zahrada vzpomínek u Staré synagogy, 80 kamenů zmizelých, osazovaných do chodníků před domy, kde Židé před deportací žili, i aplikace IWalk, což je celosvětový projekt, jehož cílem je spojit návštěvu autentické lokality s úryvky svědectví. V Plzni se lze vypravit na dvě trasy Po stopách plzeňských Židů a Židovská Plzeň v době šoa; na 21. a 28. ledna jsou připravené komentované prohlídky.
