Dvacítka mladých lidí v černém oblečení s transparenty kritizující zabíjení kaprů. To byl pohled, který se dnes odpoledne naskytl Plzeňanům, kteří šli nakoupit na poslední chvíli dárky, či rybu, do obchodního centra Plaza v Plzni. Tichá ulička, jak se akce jmenuje, se tam konala už potřetí. Ačkoli tu účastníci jen tiše stáli, nesetkávali se s přílišným pochopením.
Zabíjení kaprů je každým rokem velké téma a letos se o něm více mluví i díky akci instagramové knižní influencerky, která v kampani banky vyzývá Čechy k ohleduplnosti. Jenže se setkala spíše s kritikou než nadšeným přijetím. Akce v Plzni však s touto nemá nic společného a konala se tu už po několikáté.
„Jeden rok jsme měli pauzu kvůli koronaviru. Každopádně teď je nás tady zatím nejvíc,“ říká úvodem organizátorka plzeňské akce Klára Šmídlová. Během povídání nás však vyrušil mladý pár. „Můžeme dostat nějaké plakáty a přidat se?“ ptají se. Transparenty však došly, tak si alespoň stoupli k s dalším účastníkům. Pozitivních reakcí však mají poskromnu. Což dokázala i od pohledu alkoholem posilněná dvojice mužů, která pokřikovala heslo: „Smrt kaprům!“.
„Reakce lidí bývají vesměs negativní, protože když jim člověk sáhne na Vánoce, tak je to špatně. Občas zazní i nějaké výhružky. Loni nám tady jeden pán říkal, že si zajde domů pro pistoli a postřílí nás. Na druhou stranu chodí občas kolem vegetariáni a vegani a ti nám říkají, že nám fandí a drží palce,“ popisuje Klára. Před nákupním centrem nejsou náhodou. Je tu dostatečný prostor a velké množství lidí. Svým počínáním nikoho neobtěžují a jen mlčky stojí se svou cedulí. Jen jedna slečna tu rozdává letáčky a případně lidem vysvětluje, co je jejich cílem.
„Vánoce se slaví jako svátky klidu a míru a my přitom zabíjíme kapry. To se s poselstvím Vánoc vůbec neshoduje. Kapři jsou citlivá zvířata, která cítí bolest a výlov je pro ně utrpením. Je to krutá tradice a ne všechny tradice by se měly dodržovat,“ vysvětluje Anežka Prahová.
Zároveň poukazuje na fakt, že kapr s bramborovým salátem není u nás zas až tak tak zakořeněný a Vánoce naopak bývaly postním obdobím. V měšťanských domácnostech se jedly ryby, ovoce a raci. Lidé na venkově na Štědrý den jedli muziku, což je povařené sušené ovoce. Ovocný vývar se jedl s chlebem, povařené kusy ovoce se vybíraly a jedly zvlášť. To by nás dneska asi jako štědrovečerní jídlo neuspokojilo. Vařila se především jídla z mouky nebo luštěnin. My dnes nejen Štědrý den, ale celý advent, vnímáme jako období dostatku.
„Je hrozně moc možností, co lze jíst. Já doma si například dělám tofu s řasou, která se obaluje. Vánoce by měly být spíše skromnější. My si například děláme kubu,“ říká Anežka na dotaz, co si zítra večer uvaří u nich doma.
Na dohled od tiché uličky stál stánek s prodejem kaprů. Šli jsme se tedy zeptat, zda zvíře skutečně trpí. A koneckonců, kdo jiný by to měl umět vysvětlit, než rybář. „Helejte, nás to nezajímá a vůbec nás tím neotravujte. Proč by měla ryba trpět, když je dobře zabitá? Trpí prase nebo kráva, když se zabíjí? Co? Tak nás neotravujte,“ odbyl nás evidentně rozladěný rybář. Ať už si zítra uvaříte cokoli, přejeme vám dobrou chuť.
