Sedmdesátiny oslavil profesor Bohumír Janský, celosvětově se proslavil jako objevitel pramenů Amazonky. Narodil se v Mladoticích na severním Plzeňsku, absolvoval gymnázium v Plasích, poté vystudoval Přírodovědeckou fakultu univerzity Karlovy v Praze. K životnímu jubileu poblahopřál legendárnímu objeviteli primátor města Plzně Martin Baxa. Jako učitel zeměpisu totiž o jeho objevech svým studentům přednášel.
Primátora Martina Baxu během oslavy samozřejmě zajímaly okolnosti toho, jak Bohumír Janský a jeho tým objevili místo, kde Amazonka pramení. „Expedici jsem připravoval deset let. Koncem 80. let minulého století jsem přijel učit na univerzitu do Limy a můj hostitel, profesor Carlos Peñaherrera, mi řekl, že už dlouho čeká na nějakého evropského hydrologa, který by se pramenům Amazonky věnoval. Vadilo mu, že ani na konci 20. století pořádně nevíme, kde se skutečný pramen Amazonky nachází. Expedici jsem připravoval od roku 1990,“ uvedl Bohumír Janský.
Rodák z Plzeňska dodal, že nápomocna mu byla peruánská vláda i armáda, která s ním do expedice vyslala několik důstojníků, jimž velel. Když přijel před zahájením expedice do peruánského vojenského geografického institutu, hrála vojenská kapela českou hymnu a špalír vojáků provolával: „Salut, profesore Janský!“
Do pramenné oblasti řeky Amazonky v jižní části Peru vedl Bohumír Janský vědecké expedice Hatun Mayu 1999 a Hatun Mayu 2000 (v kečuánštině velká řeka). Tyto výpravy přinesly informace o celé pramenné oblasti řeky Lloquety, tvořící horní tok řeky Apurímac, která soutokem s Urubambou vytváří Ucayali – hlavní pramennou řeku Amazonky. Výpravy zpracovaly hydrologické, geologické a geomorfologické mapy oblasti. Dále zaznamenaly teploty vody a vzduchu, průtoky řek a zpracovaly mapu půd pramenné oblasti.
Při výzkumu se objevitelské výpravy soustředily zejména na čtyři hlavní pramenné toky řeky Lloquety – řeky Carhuasanta, Apacheta, Ccaccansa a Sillanque. Provedené výzkumy zjistily, že nejdelší a plošně největší povodí má Carhuasanta, největší vodnost Apacheta a nejvyšší nadmořskou výšku pramene řeka Ccaccansa. Nejvzdálenějším místem povodí od ústí Amazonky do Atlantského oceánu je vrchol hory Nevado del Mismi, z něhož odtéká voda do povodí Carhuasanty. Ze čtyř hlavních kritérií pro určení hlavního pramene splňovala dvě řeka Carhuasanta. Zjištěné rozdíly však byly minimální, a proto Bohumír Janský navrhl hovořit o čtyřech pramenných tocích řeky Lloquety (a celé Amazonky).
Expedice prokázaly, že Amazonka je nejdelší řekou světa, a pokud někdo uvádí, že je to Nil, dočká se od pana profesora protestujících a vysvětlujících komentářů. S primátorem Martinem Baxou hovořil Bohumír Janský také o studentech a o českém školství. Domlouvali i možnost, že v příštím roce by mohla do Plzně zavítat výstava, která se věnuje Amazonce a objevům profesora Bohumíra Janského.
Vědce a cestovatele při oslavě potěšil i jeden z mnoha darů, dres fotbalistů plzeňské Viktorky. Na něm je nápis Janský a číslo 70. Na to navázal nový majitel dresu vyprávěním historek, které se mu jako zarytému Viktoriánovi přihodily s fanoušky Sparty na Letné.
Foto Roman Muchka
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
