Za záchranu tonoucí ženy v Boleveckém rybníku ocenilo vedení centrálního plzeňského městského obvodu manžele Šárku a Jiřího Bouzkovi plaketou Bohumila Kulhánka. Tu uděluje MO Plzeň 3 významným osobnostem nebo lidem, kteří svými činy jdou ostatním příkladem, či svojí aktivitou podporují akce a počiny na území města Plzně. Celá akce má ovšem téměř detektivní zápletku. Manžel zachráněné ženy totiž dlouho na vlastní pěsť pátral po neznámé dvojici odvážných dobrodinců, aby jim mohl poděkovat. A nakonec se mu to podařilo.
„Bylo mi ctí, předat plaketu Bohumila Kulhánka panu Bouzkovi, který neváhal a pomohl tonoucí ženě, čímž jí zachránil život. Mrzí mě, že se předání nemohla zúčastnit jeho manželka, která zachraňovala s ním. Lidský život bereme jako samozřejmost, dokud se ale nedostaneme do situace, kdy je ohrožen. Díky jejich odvaze a rychlé reakci jeden takový život nevyhasl, a za to jim patří obrovský dík,“ uvedl při předání ocenění starosta centrálního plzeňského obvodu David Procházka (ANO). Setkání zachránce a zachráněné ženy bylo velmi dojemné, viděli se takto vůbec poprvé.
Předání se bohužel nemohla zúčastnit paní Šárka Bouzková, plaketu od vedení obvodu osobně převzal pouze pan Jiří Bouzek. Nechyběla ovšem zachráněná Alena Malá a její manžel, který popsal dramatické události z 1. července loňského roku. „Kolem šesté hodiny večer jsme se byli s manželkou koupat na hrázi Boleveckého rybníka. Manželka si šla zaplavat a já jsem zůstal sedět na břehu na lavičce, abych hlídal naše věci. Ve vodě jsem na manželku ale neviděl, kolem břehu je křoví a rostliny a na hladinu není dobrý výhled,“ vyprávěl šestaosmdesátiletý Zdeněk Malý.
Ve vodě zřejmě paní Malá zkolabovala a snažila se volat o pomoc, ale dle jejích slov stihla zavolat jen první slabiky. Pak se začala topit a zahlédnout bylo možné jen její ruku. Z břehu ji naštěstí viděli dva mladí lidé, kteří ji z vody dostali na břeh a začali okamžitě s laickou resuscitací. „Nevěděl jsem, kdo vlastně zavolal záchranku. Zjistil jsem, co se stalo, až po chvíli. To už jsem viděl, jak manželka leží na břehu a někdo ji oživuje. Přiběhl jsem na místo a začali jsme se střídat v oživování, krátce na to dorazila zdravotnická záchranná služba,“ líčil dál pan Malý záchrannou akci.
Zdravotníci si převzali ženu do péče, přemístili ji do sanitky a odvezli do nemocnice. Bohužel se panu Malému nepodařilo získat od zachránce jakýkoliv kontakt na něj. Hned potom co, co sanitka pacientku odvezla, mladý pár, který ženu zachránil, totiž odjel na kole.
Paní Malá zůstala poté několik dní v nemocnici. Manželovi to ale nedalo a chtěl zachráncům poděkovat. Proto každý den jezdil na stejné místo a čekal od páté do sedmé večer v naději, že manželský pár potká a bude jim moci za záchranu poděkovat. „Bohužel ani po dvou týdnech se mi to nepodařilo. Po zhruba 14 dnech se manželka vrátila z nemocnice a musel jsem se jí začít naplno věnovat a pečovat o ní, protože nebyla schopná se sama o sebe postarat,“ říká Zdeněk Malý.
Svoji snahu ale pan Malý nevzdal, na začátku roku kontaktoval starostu obvodu Davida Procházku, aby ho požádal o pomoc při hledání kontaktu na zachránce jeho ženy. Tomu se to po pár dnech podařilo přes záchrannou službu sehnat kontakt a spojit se s manželským párem, který paní Malé zachránil život. „Za záchranu života mojí ženy moc děkuji, a díky patří také panu starostovi, který mi pomohl při hledání kontaktu na zachránce,“ uzavírá pan Malý.
Velmi skromný byl Jiří Bouzek, který v záchranné akci neviděl nic výjimečného. „Něco takového je povinností každého občana. Jednali jsme naprosto instinktivně. Nevidím to jako něco významného. Udělal by to každý,“ dodal zachránce.
Foto Alena Marešová, MO Plzeň 3
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
