Veterán Earl Ingram: V Plzni jsem se setkal s nejvděčnějšími a nejšťastnějšími lidmi

Nejznámějším a nejrespektovanějším veteránem, který v Plzni Slavnosti svobody pravidelně navštěvoval je Earl Ingram, velitel 2. čety roty L, 38. pěší pluk, 2. pěší divize Armády Spojených států amerických. Ten byl odvedený roku 1940. V srpnu 1944 přistál ve Skotsku, odkud se přesunul vlakem do Southamptonu v Anglii. Následovala noční plavba na malé lodi přes kanál La Manche a vylodění na pláži Omaha, odkud postupoval Evropou až do Plzně. Během války dosáhl hodnosti nadporučík. Několik měsíců po 2. světové válce zahájil kariéru jako profesionální voják. V aktivní službě byl více než 34 let. Dnes žije v Severní Karolíně.

Stýská se vám po Plzni a jejích Slavnostech svobody? Od kterého roku jste jejich pravidelným návštěvníkem?
Má každoroční účast a možnost být mezi přáteli na Slavnostech svobody mi opravdu chybí. Poprvé jsem se Slavností svobody účastnil v roce 1995. A od té doby jsem navštívil festival dvaadvacetkrát. Nicméně, svůj první návrat do Plzně jsem uskutečnil již v roce 1994, kdy jsem se dozvěděl o plánech na Slavnosti svobody pro rok 1995.

Podělil byste se, prosím, s našimi čtenáři o nějakou vzpomínku na květen roku 1945?
Když jsem přijel do Plzně v květnu 1945, setkal jsem se s těmi nejvděčnějšími a nejšťastnějšími lidmi, jaké jsem kdy viděl. Vzali nás do svých domovů a chovali se k nám jako ke znovuobjeveným členům rodiny. Z času stráveného v Plzni během května 1945 mám mnoho příjemných vzpomínek, ale ten srdečný způsob přijetí, jímž jsem byl přivítán spolu s ostatními americkými vojáky, pro mne osobně rezonuje jako nezapomenutelná a zásadní vzpomínka.

A jaké to pro vás bylo, když jste se v Plzni poprvé zúčastnil Slavností svobody?
Cítil jsem se nepopsatelně šťastný. Všechny vzpomínkové akce byly srdečné. Celkově jsem si užíval pestré spektrum přehlídek za účasti několika různých organizací, kde účastníci byli velmi šťastní a plní entuziasmu. Stejně tak rozhovory se staršími Čechy, setkání s mladší generací, které její rodiče a prarodiče vyprávěli příběhy z květnových dnů roku 1945, i s lidmi, kteří byli tenkrát ještě děti, ale události si dobře vybavují. A také možnost setkat se s dalšími veterány.

Slavnosti Svobody se ve své tradiční podobě naposledy konaly v roce 2019, loni kvůli celosvětové koronavirové krizi byly pouze online a ze stejného důvodu budou takové i letos. Na co jste během těch dvou let v souvislosti s Plzní a Slavnostmi svobody rád vzpomínal?
Nejdůležitější je zdraví a bezpečnost všech, kteří se na Slavnostech podílejí nebo je navštěvují. Slavnosti svobody jsou velmi speciální historicky úspěšnou akcí pro bezpočet lidí z Plzně i dalších míst světa. A já jsem přesvědčen, že jejich unikátní tradiční formát se opět vrátí, jakmile skončí temné období pandemie covid-19. I přesto, že se musely změnit, jsou stále živé a úspěšné.

Jak jste prožil onen rok, kdy svět ohrožuje onemocnění covid-19? A hledíte do budoucna s nadějí a optimismem?
Vždycky jsem se díval do budoucnosti s nadějí a optimismem. Jak by se taky někdo mohl dožít požehnaného věku 98 let, kdyby nebyl optimistou? Během pandemie covid-19 se snažím dodržovat všechna preventivní opatření, která doporučují lékařští experti. A ignorovat komentáře z úst lidí, kteří mají přístup k mikrofonům v televizi a jde jim spíše o peníze než o záchranu lidských životů. S optimismem proto hledím i na svou účast na dalších Slavnostech svobody, kde se opět uvidím se svými přáteli v České republice.