Nechvalně proslulého, holohlavého a potetovaného svalovce s přezdívkou „Kominík“ znali v Klatovech i v širokém okolí úplně všichni. Všichni se ho celá léta oprávněně také báli. A to včetně policistů. Ty, kdo se mu dokázali postavit, lze spočítat na prstech jedné ruky. Před týdnem obávaný VIP recidivista, který si odseděl ve vězení asi 30 let, zemřel na následky nemoci ve věku 59 let. Na svobodě pobýval Josef Jano vždy jen několik dní. Obvykle někoho ve městě brutálně napadl a putoval zpět za mříže. A klidný nebyl ani jeho dnešní pohřeb na hřbitově v Klatovech. Několik příbuzných zaútočilo na reportéry Plzeňské Drbny a Klatovského deníku.
I když byl pohřeb Josefa Jana označen jako riziková událost, policisté byli v pohotovosti, incidentu se jim přesto nepodařilo zabránit. S kolegou Milanem Kiliánem z Klatovského deníku jsme přišli k pozůstalým, kteří se shromáždili před kostelem v centrální části hřbitova a čekali na obřad. Podobných romských pohřbů jsme oba za celou dlouhou novinářskou kariéru absolvovali celou řadu a nikdy nebyl sebemenší problém. Chtěli jsme požádat příbuzné, zda se můžeme zúčastnit pohřbu. Ani jeden z nás dvou neměl v ruce fotoaparát nebo mobilní telefon. Bohužel na nás okamžitě nejprve slovně zaútočila jedna mladá žena.
„Nechceme vás tady psali jste o Pepovi špatné věci, vypadněte ven,“ křičela žena. V tom měla samozřejmě pravdu, protože o člověku, který má na svědomí desítky případů brutálního násilí, nelze napsat mnoho pozitivního. K ječící ženě se postupně začali přidávat i další příbuzní. S kolegou jsme proto raději zvolili opatrný ústup od kostela. Následně jsme schytali několik ran do zad a situace se začala dramatizovat a vyhrocovat. Asi desítka hodně rozzuřených a agresivních lidí se na nás začala sápat a mlátit pěstmi do zad. Zakročil bratr zemřelého Míra Jano, který se vlastním tělem snažil zastavit rozvášněný dav. A klidným hlasem nás požádal, abychom raději opustili hřbitov.
Celou dobu jsme takto couvali asi 200 metrů až k hlavnímu vchodu na hřbitov. Nepomohly naše argumenty, že se nacházíme na veřejném místě. Cestou jsme inkasovali ještě pár úderů. Zastavili jsme se až venku před hřbitovem, kdy nám zavřeli kovovou bránu před nosem. Do incidentu se v tomto okamžiku vložili zaměstnanci hřbitova, kteří přispěchali na místo a důrazně vyzvali agresory ke klidu.
Asi 300 metrů od místa incidentu a hlavního vstupu na hřbitov parkovalo v závětří hřbitovní zdi jedno policejní auto. Posádce jsme s kolegou oznámili napadení na hřbitově. Policisté se zeptali, zda chceme na někoho podat trestní oznámení, což jsme samozřejmě odmítli, protože by to byl nesmysl. Na doporučení zaměstnanců hřbitova jsme se raději přesunuli na terasu ke krematoriu, odkud měl být vidět hrob Josefa Jana. Nad krematoriem parkovala opět v uctivé vzdálenosti asi dvě další policejní vozidla. Po chvíli dorazil k hrobu s muzikou smuteční průvod s rakví. Z terasy krematoria jsme s kolegou rychle pořídili několik fotografií, což samozřejmě neuniklo účastníkům pohřbu, kteří na nás opět začali přes zeď slovně útočit. Potom jsme místo z bezpečnostních důvodů raději opustili, protože na ochranu policie nebylo možné spoléhat. V době incidentu nebyl na hřbitově žádný uniformovaný policista.
Sám velmi rád používal přezdívku Kominík a byl na ni náležitě hrdý. Když mu „bouchly saze“ okamžitě ze sebe strhal triko nebo košili, aby protivníka vystrašil svým svalnatým a potetovaným tělem. Všichni v Klatovech vždy dobře věděli, kdy byl Kominík na svobodě. Celé město s napětím očekávalo, kdy zase někoho zmlátí do bezvědomí a okrade jako obvykle. A všichni se modlili, aby to nebyli právě oni. Nebyl pro něj problém několikrát vymlátit celý bar nebo hospodu. Jeho specialitou bylo, že lidem bral jejich pití. Pokud se proti tomu někdo ohradil, nedopadl dobře.
Za svoji kariéru byl Kominík asi dvacetkrát soudně trestaný. Za mříže se dostal například kvůli vydírání tří osob, jednomu muži vyhrožoval uříznutím hlavy. V minulosti byl obávaný násilník odsouzen mimo jiné za vydírání, loupež, výtržnictví, krádeže, několikanásobné ublížení na zdraví, dvě pohlavní zneužívání, nebo útoky na veřejného činitele. Neváhal zbít a okrást mladého člověka v parku. Extrémně nebezpečného muže se v Klatovech báli i samotní policisté, kteří proti němu zasahovali jen v případě, že jejich počet ho mnohonásobně převyšoval. Na vlastní oči jsem viděl incident, kdy v centru Klatov ležel opilý Kominík na ulici a kolem něj stálo v kruhu šest policejních automobilů, jejichž posádky násilníka pouze hlídaly. Občas se některý z policistů nesměle ozval: „Pepíku, vstávej, tady nemůžeš ležet.“ A tak to trvalo, dokud se Kominík nevzbudil.
Slušně se choval Kominík jen k záchranářům, kteří k němu poměrně často jezdili v posledním roce jeho života, kdy trpěl zdravotními problémy. Velmi zajímavý průběh měla obvykle i soudní jednání s Josefem Janem. V obavě o své životy a zdraví proti němu svědci raději nevypovídali. I proto odcházel s poměrně mírnými trasty. V soudní síni ho vždy podporovalo několik příbuzných. Mnohokrát ztropil Kominík u soudu pořádný cirkus, vykřikoval, komentoval výroky, odvolal svého advokáta. Jednání tak končila často předčasně po několika minutách.
Zřejmě jediným mužem, který se Kominíkovi i jeho neméně povedeným bratrům postavil a dokázal se jim ubránit byl v roce 2008 tehdy jedenatřicetiletý Marcel O. Ten se dostal před soud za to, že měl při rvačce nožem zranit nejobávanějšího obyvatele města Josefa Jana a jeho bratra Miroslava. Za ublížení na zdraví mu hrozil až osmiletý nepodmíněný trest. Bratři Janové napadli bezdůvodně Marcela O. v baru PUB a výsledkem bitky bylo bodné poranění Josefa Jana v oblasti břicha, kdy mu vyhřezly střevní kličky o délce 30 centimetrů.
Sám Jano před soudem říkal, že toho dne slavil návrat z kriminálu a ani si nepamatuje, kdo ho bodnul. Dodal, že své věci si obvykle řeší sám. Jeho bratr Miroslav a Kominíkova družka však před soudem tvrdili, že ho bodl Marcel O. Sám Kominík se během hlavního líčení rozběsnil takovým způsobem, že si soudce musel na svoji ochranu přivolat justiční stráž. Obžalovaný připustil, že se s Kominíky popral, ale popřel, že by jednoho z nich bodl nožem. „Napadli mě, tak jsem se jen bránil jejich útoku, žádnou zbraň jsem neměl," uvedl tehdy Marcel O.
Hlavní líčení doprovázely problémy s předvolanými svědky, kteří se báli v případu svědčit a k soudu nechodili, později se raději vymlouvali na to, že incident neviděli, protože byli opilí. Vše nasvědčovalo tomu, že Kominíka při rvačce nešťastnou náhodou bodnul jeho bratr. Soudce nakonec Marcela O. za mohutného potlesku přítomných v soudní síni zprostil obžaloby.
Poslední trest uložil soud Kominíkovi v roce 2017 za loupež psa a výtržnost v restauraci. Tehdy dostal 2,5 roku vězení. V restauraci U Smrku se střetl s mužem, který vedl na vodítku psa a fenu stafordšírského bulteriéra. Jano ho výhrůžkami donutil, aby mu fenu dal. Později stejnou restauraci zdemoloval, napadl tam brutálně jednoho hosta a vyhrožoval, že ho zabije.
Foto Richard Beneš / facebook Josef Jano
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
Policajti určitě nejsou ničí gorily. Jenže z podstaty jejich práce plyne, že takovýhle grázly mají eliminovat. A i když to udělají, tak soud na to pohlédne z pozice státní kasy, která by ho musela živit. Proto je pro "stát" ekonomičtější, aby dál terorizoval občany, kteří svědomitě platí daně. Ještě, že karma čekala "pouze" 59 let.
...no policie ČLR a KLDR by s ním byla hotova RAZ DVA a z komeníčka by bylo žrádlo pro psy....a za T.G, Masaryka četníci z I. republiky co rozstříleli stávkující horníky a nádeníky v Mostě a Chomutově by mu naložili olova jednou pro vždy....ale dnešní sametová PČR se bojí nakopat do zadku kde koho, aby je nikdo nenapadl za rasismus
Najměte si soukromou ochranku trapní rádoby pisálci. Policajti nejsou ničí soukromé gorily. A oznámení jste mohli podat jak jste v článku uvedli. Nechápu proč teď brečíte ufňukánci.
To je jeden z mnoha, kteří šikanují obyčejné lidi. Tohle je jedno z nejnebezpečnějších kriminálních jednání pro společnost a při tom útočníci dostávají pouze podmínky. V očích sobě podobných pak stoupají na žebříčku a získávají pocit beztrestnosti. Lidé jejich typu mají být od společnosti nadobro oddělování mřížemi. Díky těmto situacím ztrácí normální člověk důvěru v právní stát, podpořenou ještě navíc nemožností se jakkoli bránit, neboť trest by pak dostal on, jakožto napadený.
Zajimavé že za bývalého režimu by si ani neškrtl zmlátili by ho že by se nestačil divit a dělat kravál u soudu co je tohle za dobu že se policie a soud bojí
Pokud tam byli tací co píšou že došlo dřevo na rakve tak se nedivím.
