Masopustní úterý, velká slavnost a ve své době i jeden z nejbláznivějších dnů v roce. Přípravy na masopustní průvod se konaly dlouhé týdny dopředu. Celé období spojovala dlouhá řada tradic. Od zajištění dobré úrody až po plodnost žen. Nutno dodat, že koledníci schovaní za maskou byli často pěkně škodolibí.
„Termín masopust máme spojený se třemi dny: pondělí, úterý a Popeleční středa. Dříve toto období začínalo už bezprostředně po svátku Tří králů, kdy na venkov přicházeli muzikanti a kejklíři. Konaly se taneční zábavy a zabijačky, kdy byl vepř vykrmován speciální stravou, aby měl jemné maso,“ popisuje Michal Chmelenský, vedoucí Národopisného muzea Plzeňska, které je pobočku Západočeského muzea v Plzni.
Ruku k dílu musely přiložit i děti. Z trnky, kterou hospodář vyťal na svém pozemku, ulamovaly ostré špičky a dále je upravovaly, aby se s nimi mohla špejlovat jelita či jitrnice. Pokud se v hospodářství porazili i tři vepři, měly děti opravdu co dělat.
K oslavám patří i tanec a tancovalo se hojně. Bály a zábavy byly určené vyloženě ženám či naopak mužům. Jedna ze zajímavých tradic byla zdokumentována například v Čižicích, šlo o takzvané “holení mužů“.
„To byla taková záležitost, kdy v rámci taneční zábavy vybíraly ženy peníze tím, že dovlekly muže doprostřed sálu a symbolicky ho oholily a za to vybíraly peníze. V zásadě všechny tyto tradice byly vedené tím směrem, že bylo záměrem si odpočinout a při koledách vybrat peníze na splacení společné útraty,“ vysvětluje Chmelenský.
Nutno dodat, že některé koledy byly vskutku nápadité. Například obcí chodil průvod, které nabízel na prodej například kvasnice. Kvasnice to ale nepřipomínalo ani vzdáleně.
„Většinou to bylo žertovnou formou, takže místo kvasnic to byla hnojůvka smíchaná s blátem. Když se pak koledníci hodně utrhli, tak byli schopní do všech hrnečků ve světnici nalít tuto hmotu, a ještě za to vybrali peníz,“ zmiňuje.
Největší atrakcí celého dne byl především maškarní průvod. Až po několik generací zpět mají historici dobře zmapováno, jaké masky se pravidelně objevují. Například je to bába s nůší, Žid, měšťanský pár nebo ženich s nevěstou. Stejně jako v dnešních dobách, kdy v průvodu zahlédnete Donalda Trumpa, i tehdy se objevovaly postavy, které reflektovaly danou dobu.
Masopust ve Spáleném Poříčí roku 1957, zdroj: Archiv města Spálené Poříčí
Z městského prostředí se na venkov dostala i tradice jako například pochovávání Bachusa. Ten byl v hostinci naaranžovaný na dvou překřížených sudech. Poté jej lidé v během průvodu symbolicky pohřbili.
„Co je další dochovanou tradicí je chození medvědem. Medvěd má povinnost si zatančit s každou dívkou a ženou. Opět je zde možné hledat symbol plodnosti, v minulosti si z něj ženy odtrhávaly různé části. Odíval se do slámy nebo do kožky či hrachoviny. Tu si pak ženy kladly pod polštář nebo do kurníku, aby slepice dobře nesly,“ vysvětluje Chmelenský.
Ve stálé expozici Národopisného muzea se možná nejeden návštěvník pozastavil nad vystaveným kouskem ježoviny.
„Měli jsme tu pár návštěvníků, kteří tento zvyk znali a velmi je zajímalo, jak to prezentujeme dál. Je to v zásadě o tom, že součástí masopustních masek v některých lokalitách byly i kousky ježoviny. Jejich účelem bylo se dotknout a popíchat dívky kolem, což mělo opět zajistit plodnost. Není doložené, že by se to dělo vyloženě na Plzeňsku, ale v některých obcích si tu ježovinu připevňovali na konec dlouhé hole a strkali to ženám pod sukně,“ dodává trochu rozpačitě vedoucí muzea.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
