Ačkoli se může zdát, že v dnešní době už je málo které téma tabu, sexuální násilí zůstává opředené jakýmsi hávem. Nemluví se o něm, lidé se raději takovým věcem vyhýbají. Prolomit tuto bublinu se snaží neziskový projekt Nemlčíme. A to třeba i příběhem, který se stal Karin.
Karin je krásná mladá žena, na první pohled jí nic neschází. Jenže její život nebyl jednoduchý a dlouho nemohla zjistit proč. „Nedařil se mi život, pořád jsem lítala mezi náznaky maniodeprese,“ vypráví Karin, která dokázala o svých zkušenostech z dětství promluvit. Problémy měla i s váhou, která jí neustále lítala nahoru a dolů.
A samozřejmě toužila po klasickém „normálním“ životě a snažila se přijít, jak na to. „Začala jsem meditovat a zjistila, že mi to dělá dobře,“ říká ve videu Karin. Postupně si začínala věřit. A průlom nastal při kineziologii. „Po několika nepříjemných pocitech ze mě vylítlo, že mě taneční trenér zneužíval,“ říká Karin.
Vše do sebe začalo zapadat a Karin si začala vybavovat situace, ve kterých ke zneužívání docházelo. Tehdy ještě byla maličká holčička. „Byl to sex, vždycky sex a ze začátku to byl jen anální sex,“ vybavuje si dnes již dospělá Karin. Ve videu přesně popisuje, kdy a jak ke zneužívání došlo. Podobně jako v hodně případech rodina o tom, že by někdo mohl malé holčičce ubližovat, nevěděla. Karin doufá, že se rodiče o jejím příběhu dozví skrze video.
Čas ani tyto zážitky už nikdo nedokáže vrátit. Karin má ale přesto přání, aby se o tématu více mluvilo. Aby se dostalo správnou formou i k dětem a ty věděly, že si k nim dospělí lidé nemohou dovolit vše.
Projekt Nemlčíme je založen na autentických rozhovorech jak s oběťmi, tak pachateli domácího násilí i odborníky, kteří se této problematice věnují. Rozhovory mají nejen informativní hodnotu, ale také dodávají lidem odvahu promluvit o svých zkušenost, ukázat, že je nutné se o těchto věcech bavit.
„Společně si dodáváme odvahu nemlčet a učíme se o sexuálním násilí mluvit. Je totiž velmi důležité vyvracet mýty, které bývají ve společnosti zakořeněné. Znásilnění se neodehrává jen v temném parku uprostřed noci a nemusí mu předcházet brutální přepadení. Naopak, je často velmi nenápadné a skryté,“ uvádí Veronika Hlavatá, autorka projektu Nemlčíme.
Někdy jsou vzpomínky na sexuální násilí drsné a až tak nějak syrové. Ale právě proto, že jsou skutečné. Autorům se podařilo natočit již deset osobních příběhů. A v natáčení budou jistě pokračovat. Pro mnoho lidí je to šance, jak vůbec poprvé o svých zkušenostech promluvit. A zároveň upozornit, že k sexuálnímu násilí může dojít kdekoli, například i v rodině. Podle autorů sdílení příběhů pomáhá nejen samotným lidem, kteří příběhy vypráví, ale i dalším, kteří s podobnými zkušenostmi musí žít.
Celý příběh Karin si můžete poslechnout ve videu projektu Nemlčíme.
