Cenu Patria Nostra 2020 ministra zemědělství ČR získala rodina Korcových za záchranu a obnovu Dvora Gigant v Záluží na jižním Plzeňsku. Zcela zdevastovaný barokní selský dvůr, který je kulturní památkou, dokázala rodina nejen zachránit a opravit, ale vdechla mu i nový život. Ocenění se každoročně uděluje za příkladný investiční a architektonický počin přispívající k rozvoji českého venkova a uspokojování potřeb jeho obyvatel a návštěvníků v jednotlivých krajích.
Cena PATRIA NOSTRA 2020 ministra zemědělství ČR za záchranu a obnovu Dvora Gigant Záluží, za péči o rozvoj českého venkova: Cenu předal ministr zemědělství Ing. Miroslav Toman. Laureáti: Rodina Korcových, Ing. Jan Holoubek
„Udělení ceny mě nesmírně potěšilo, jde o významné ocenění. V celé České republice je řada lidí, kteří se podobně jako naše rodina snaží zachránit kulturní dědictví pro nadcházející generace. Beru proto toto ocenění i pro všechny ostatní, kteří dělají tuto záslužnou činnost,“ uvedl za celou rodinu vlastnící Dvůr Gigant Ivan Korec. A právě s Ivanem Korcem jsme si povídali o historii Dvora Gigant, o pohnutých časech i osudech jeho vlastníků a samozřejmě i o jeho porevoluční obnově.
Jaké bylo vaše první setkání s tímto dvorem?
Po revoluce začal v roce 1992 platit zákon o půdě, který umožňoval vrátit sedlákům první majetky, které jim komunisté po roce 1948 sebrali. Předtím jsem ani netušil o tom, že rodina mé ženy vlastnila takový obrovský dvůr. Bydleli jsme tehdy na Vysočině. Žádali jsme o vrácení dvora. Když jsem sem přišel a viděl tu zříceninu, tak jsem byl nadšený. Okamžitě mě napadlo, že bych tady jednou chtěl žít s rodinou. Naplnilo se to v roce 1993, kdy jsme sem přesídlili a začalo se s prvními opravami. Bylo to složité. Nikdo nevěřil tomu, že tato kulturní památka půjde zachránit.
Víte kdy byl tento dvůr založen?
Kořeny dvora jsou ve 13. století, lze to datovat na rok 1230. Byly tady nějaké přestavby v roce 1367 už tady robotovaly čtyři obce, po třicetileté válce to bylo už přes 30 obcí z okolí. Byl to největší dvůr patřící ke klášteru v Chotěšově. Měl 450 hektarů pozemků, byl jedním z ekonomických motorů celého kláštera, který měl celkem osm dvorů. Jednalo se o poplužní, tedy vrchnostenský dvůr. V 1711 se dokončily přestavby dvora, vybudoval se zámeček, špejchar a všechno sloužilo zemědělské výrobě. Ty honosné prostory zase sloužily církevním a loveckým účelům.
Kdo další dvůr vlastnil?
Celé chotěšovské panství si později odkoupili Thurn-Taxisové. Po národních reformách po roce 1918 přešel dvůr do majetku státu. Od státu ho koupil pan Kotiš, což byl správce dolů ve Zbůchu. Koupil ho pro své dcery a výhradně k rekreačním důvodům. Jezdily tady hlavně na koních. Od nich dvůr v září roku 1935 koupili Zimovi, což byli prapředci mojí manželky Aleny. Ta rodina měla obrovskou smůlu. Dvůr koupili v roce 1935, v roce 1938 byly zabrány Sudety a došlo k jejich prvnímu vystěhování. Do konce války byla rodina v Praze. Zimovi se vrátili na dvůr v roce 1945, byli tady tři roky a v roce 1948 jim to sebrali komunisté. Rodinu vystěhovali a zničili. Dědečka i otce mojí manželky zavřeli na tři měsíce do plzeňské věznice Bory jako nepřátele země. Přišli o práci a o veškerý majetek. Byla to zlá doba, není příjemné o tom mluvit. Až po revoluci se dvůr opět vrátil původním vlastníkům.
A mohla začít velká rekonstrukce…
Začali jsme budovy postupně opravovat a pokračujeme s opravami vlastně i v současné době. Ty začátky tady byly opravdu těžké. Žili jsme tady opravdu v hrozných podmínkách. Ale teď máme, jak říkám s nadsázkou k dispozici bydlení 22+2. Měli dvě velké hypotéky, prodali jsme byty, co jsme měli, vložili jsme do toho všechny úspory. A dostali jsme samozřejmě i nějaké dotace. Došli jsme hodně daleko, stále se ještě něco dál opravuje, plánujeme ještě jak využít další prostory. Udržet dvůr v takové fazoně není jednoduché. Vyžaduje to každý rok úpravy, bez podnikání to nejde. Jestli si někdo myslí, že si koupí zničený hrad a opraví ho z dotací, tak je vyvedu z omylu. Pokud nejsou milionáři, nebo miliardáři, tak ho neopraví. Musí se podnikat a zkoušet všechno možné, zkoušet dotační tituly. Je to hromada práce, nám se to v naší rodině podařilo. Poděkovat musím Janu Holoubkovi, který nám dělá léta stavební dozor. Díky jeho znalostem a schopnostem šlo všechno mnohem lépe, ať už se jednalo o komunikaci s památkáři nebo se stavebními formami. Také nám ušetřil spoustu peněz. Dále jsme získali sponzory pro naše kulturní akce, které zde organizujeme. A kultura zase potom produkuje další koruny do těch oprav. Bohužel letos to s kulturou bylo a stále je velmi špatné.
Jaké podnikání je navázáno na Dvůr Gigant?
Hospodaříme ve dvoře, převzali jsme jak rostlinnou, tak živočišnou výrobu. Nikdo v rodině se předtím zemědělství nevěnoval, tak jsme měli na začátku správce. Nakonec se toho ujali synové. Dnes tady hospodaří mladší syn Radim a vede si velmi dobře. Děláme už jen rostlinnou výrobu. Ve dvou lidech hospodaří na 350 hektarech zemědělské půdy. Není tady žádná přezaměstnanost, ale dělá se tady pořád. Syn stále studuje, jak zlepšovat a zyšovat produktivitu. Děláme obiloviny, hlavně pšenici a oves. A kolem toho máme další podnikatelské aktivity, jako je už zmíněná kultura, cestovní ruch, společenské akce, svatby. Máme tady krásné prostory i pro venkovní svatební obřad i stylové prostory pro svatební hostiny. Měly jsme tady už koncerty a vystoupení mnoha známých umělců z různých žánrů, ať už se jedná o vážnou hudbu, folk, country nebo rock. Já sám jsem mimo jiné také muzikant.
Proč se vlastně dvůr jmenuje Gigant? Je to z důvodu jeho velikosti?
Název Dvůr Gigant vznikl v padesátých letech minulého století. My ten název pouze převzali. V 19. století to byl Mayerův dvůr. A dvůr je to opravdu gigantický. Má přesně jeden hektar.
Foto
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
