Týdny trvající nouzový stav zdaleka nedrtí jen uzavřené restaurace, bary, obchody a další provozovny. Do obrovských potíží se dostávají i podnikatelé, kteří své firmy sice nemuseli zavřít, ale jsou navázané na fungování těch, které zavřít musely. Rozdíl je v tom, že fungující firmy krachují, ale nedosáhnou na žádnou pomoc od státu. Své o tom ví spolumajitelka plzeňské Prádelny Azuro Daniela Linhartová.
Stojíme v místnosti plné prázdných kovových kleci na kolečkách a je to smutný pohled. „Za normálních okolností byly denně tyto klece plné prádla. Teď zejí prázdnotou. Dříve jsme denně prali až 1300 kg prádla, teď jsme na 50 kilogramech, výjimečně jsme měli 200 kg za den,“ říká smutně Daniela Linhartová. A stejný pohled se naskytne i ve vedlejší místnosti kde stojí šest obřích praček a tři neméně velké sušičky. Pračky buď stojí, nebo jedou s minimálním vytížením.
S podnikáním začala Daniela Linhartová v roce 2013, měli malou prádelnu s menším provozem a postupně se provoz s příchodem nových zákazníků rozšiřoval, nakupovaly se nové stroje, zařizovaly nové technologie. Rozhodně to není levná záležitost, vybavit moderní průmyslovou prádelnu. Jde o milionové položky.
„Máme provozní úvěr a máme leasingy na stroje. Už na jaře nás první vlna pandemie dost zlomila, přišlo to ze dne na den. Stát neměl vyzkoušené ty nouzové a krizové stavy a veškerou pomoc nabídl podnikům nebo firmám, které byly státem zavřené. My se zaměřujeme na čisté prádlo, nejsme závislí na nemocnicích a lékařských zařízeních, pereme hlavně pro hotely, restaurace, cateringy. A to se prakticky všechno zavřelo,“ konstatovala podnikatelka.
Prádelna nedosáhla na žádnou pomoc od státu. „Nebyli jsme oficiálně uzavřený provoz. Měli jsme pokles na pouhých pět procent! Tím, že to bylo od půlky března, tak tam ještě něco málo spadlo, ale duben, květen, to byla téměř nula. Bohužel jsme se nedomluvili ani s majitelem objektu, ten nám slevu na nájem 30 procent neposkytl. Tím pádem jsme nesplnili podmínky státu a nemohli čerpat padesátiprocentní bonus.“ pokračuje Daniela Linhartová.
Majitelky prádelny musely přikročit k tomu nejtěžšímu rozhodnutí. „Museli jsme propustit lidi, protože bychom to nezvládli. Měli jsme devět zaměstnanců na hlavní pracovní poměr, zbyli nám tady čtyři. Jsou to děvčata, která zde pracují sedm let, dvě jsou navíc samoživitelky. Ty člověk nemůže propustit. Chcete se o ně nějak postarat, čtyři jsme si tady nechali. Na ty jsme dostali podporu díky C programu Antivirus. Byla to nějaká minimální pomoc, ale alespoň něco. Bohužel to bylo to jediné, na co jsme dosáhli,“ uvedla Daniela Linhartová.
Přes léto pracovala v prádelně s kolegyní 12 hodin denně v provozu, protože na to, aby nabraly nové zaměstnance neměly, i když se provoz trošku rozběhl. Do normálu se ale situace zdaleka nevrátila. Podnikatelky stačily jen poplatit dluhy z předchozích měsíců. Od září už se zase všechno začalo zhoršovat. A teď už zase prádelna prakticky stojí.
„Pereme pro pár lepších ubytoven, máme asi čtyři. Několik hotelů funguje, ale jedeme tam jednou týdně a přivezeme si povlečení z deseti postelí. V sezóně jsme byli schopni vygenerovat obrat 600 000 – 700 000 korun, teď máme tak 50-60 tisíc za měsíc. Musíme platit nájem, úvěry, zálohy na energie, mzdy a odvody. Zažádaly jsme o Covid Nájemné, tentokrát by jsme na něj měly mít nárok. Od března jsme v minusu asi 600 000 korun. A to zdaleka není konec.“
Nemocnice ve městě i jinde v regionu mají vlastní prádelny. Podnikatelky napsaly do fakultní nemocnice, že mají pracovníky, které jim mohou poskytnout do jejich prádelny na výpomoc. „Napsali nám ale, že momentálně nikoho nepotřebují. Některé sociální ústavy mají také své prádelny, polovina jich to pere přes externí prádelny. Těm bychom mohli pomoci. Máme na to tu správnou chemii i příslušnou technologii. Prádlo je vydezinfikované a zbavené všech bakterií už při 60 stupních. Je to švýcarská plně automatizovaná speciální technologie. Zatím se bohužel nikdo neozval, že by měli zájem. Pro klienty z ulice se nám prát nevyplatí. Je to pro nás neekonomické. Naše pračky mají kapacitu 35 kg prádla,“ vysvětluje Daniela Linhartová.
Podnikatelka zkoušela poptávat také několik firem na Borských polích, které mají vzduchotechniku. „Jednalo by se o textilní vyústky. Ty jsme schopni také prát, máme s tím zkušenosti. Nebo třeba pracovní oděvy. Ale to si třeba lidé také většinou perou doma sami. Dostávají na to příspěvek od zaměstnavatelů.“
„Jsme teď docela v koncích. Za celý ten půlrok nepadlo od vlády jediné slovo o prádelnách, až do minulého týdne. Nikomu nedocházelo, kolik těch provozů je navázaných na ta další odvětví. Lidé si myslí, že jsme dostali od státu jako náhradu nějaké finance. Ale my to ve skutečnosti táhneme z vlastních peněz. Pomohly nám jen trochu banky s tím, že nám o šest měsíců odložily splátkový kalendář,“ dodává Daniela Linhartová.
Foto
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
