Rodina odbojáře Cuhry převzala plzeňskou prestižní Cenu 1. června

„Jaroslav Cuhra svými činy jednoznačně naplnil myšlenky Ceny 1. června – svou statečností, odvahou a touhou po svobodě i smyslem pro spravedlnost, které prokázal jak v době Protektorátu, kdy pomáhal českému odboji, tak především během 50. a 60. let, tedy v době nejhoršího útlaku, ale i v době takzvaného uvolňování komunistického režimu. Za své neústupné lpění na zmíněných hodnotách pobyl v komunistických kriminálech celkem 16 let a 250 dní,“ řekl ve svém proslovu primátor Martin Baxa.

Podle primátora životní osudy Jaroslava Cuhry přesvědčivě ukazují v pravdivém světle komunistickou zvůli. „Jsem velmi potěšen, že ji mohu předat jeho synovii, který na svého otce navázal a svým podpisem Charty 77 a dalšími aktivitami se zařadil, podobně jako on, mezi odpůrce komunistického režimu. Pan Jaroslav Cuhra starší se bohužel nedožil listopadu 1989, jehož výročí tento rok vzpomeneme. Rok, kdy byl svržen onen napohled pevný monolit komunistické moci, který tu měl být navždy. Jsem přesvědčen, že pan Cuhra i přes propast dlouhých let, jež uplynuly od jeho úmrtí, svými životními postoji k tomuto pádu významně přispěl. Jinak řečeno: pravda vítězí. Podmínkou je na této pravdě vždy trvat i za cenu osobního strádání. Pan Cuhra starší to dokázal. Hluboce děkuji,“ doplnil primátor.

„Mám z toho velikou radost, protože otec si to stoprocentně zasloužil svým rozhodnutím sloužit dobru,“ řekl Jaroslav Cuhra mladší. Otec z přesvědčení sloužit dobru podle jeho slov neslevil ani, když mu hrozilo druhé zatčení. „Byl si přitom velmi dobře vědom toho, že rodina je jeho jednání bezprostředně ohrožena,“ dodal Jaroslav Cuhra mladší. Otec byl podle jeho slov skromný, velice přísný, ale přitom laskavý a pracovitý člověk.

Jaroslav Cuhra se narodil 13. duna 1904 v Česticích v selské rodině jako první ze čtyř dětí. V Plzni nastoupil ve školním roce 1918/1919 na Českou průmyslovou školu státní a žil zde v podnájmu v době studií do června 1922, kdy odešel do Prahy studovat architekturu. Hlavní náplní jeho architektonické práce byly sakrální stavby. Za války byl aktivní v odboji a zajišťoval spojení mezi Plzní a Prahou a byl dodavatelem zbraní. Byl velmi aktivní i v pražské skupině. Zajišťoval ukrytí útočníků na Reinharda Heydricha v kryptě kostela v Resslově ulici v Praze a zajišťoval i možné následné ukrytí v kryptě budovaného kostela na Skvrňanech.

Po válce byl Jaroslav Cuhra poslancem Zemského národního výboru za Československou stranu lidovou a prezidiálním šéfem na ministerstvu techniky. Jako známý odpůrce komunismu byl už v dubnu a pak v listopadu 1948 zatčen a v roce 1950 ve vykonstruovaném procesu odsouzen za velezradu na 12 let vězení. Po deseti letech na Borech, na Mírově a v jáchymovských dolech byl roku 1960 amnestován, ale už v červnu 1961 znovu zatčen a odsouzen na 8 let za přípravu křesťanskodemokratické strany. Pro své spoluvězně ve Valdicích pořádal přednášky o své politické filozofii, které se jako motáky podařilo propašovat ven. Podruhé byl amnestován roku 1966. Jaroslav Cuhra celkem pobyl v komunistických kriminálech 16 let a 250 dní. Roku 1968 působil ve skupině K 231 a snažil se o obnovu Československé strany lidové. Zemřel 10. července 1974 v Karlových Varech a je pohřben na břevnovském hřbitově.

Mezi laureáty Ceny 1. června jsou bývalý prezident Václav Havel, francouzský politolog a historik Jacques Rupnik, spisovatel, publicista a politik Pavel Tigrid, komentátor, historik Vilém Prečan, politolog a publicista Oto Ulč, novinářka Petra Procházková, signatářka Charty 77 Dana Němcová, novinář Ivan Binar a další osobnosti. Loni cenu obdržel filozof a politik Daniel Kroupa.