Nadšenec ze záchranky se prohání ulicemi Plzně v historické sanitce
Legendární žlutou dvanáctsettrojku znáte ze seriálů jako je Sanitka nebo Nemocnice na kraji města. Někteří ji možná ještě pamatují, když ještě patřila do vozového parku záchranářů. Vyráběla se 49 let, z toho množství je až neuvěřitelné, že si jich zachovalo pouze několik desítek kusů. No a jeden z nich můžete potkávat i v ulicích Plzně a jejím okolí.
Vítězslav Sladký je vedoucím PR oddělení a dlouholetý pracovník operačního střediska krajské záchranky. K záchranářům se přidal v roce 1999.
Říkalo se, že tento vůz provázel jednu generaci po celý život. Jako sanitka při návratu z porodnice až coby pohřebák při poslední cestě na hřbitov. Do dnešních dnů se jich dochovalo zhruba 40. Jeden model si pořídil i dlouholetý pracovník Zdravotnické záchranné služby Plzeňského kraje, Vítězslav Sladký. A přitom to začalo nevinně, sbíráním modelů sanitek.
„Dnes jich mám asi 450, ale jsou samozřejmě i větší sbírky. V ČR má největší můj dlouholetý kamarád, lékař a předseda České resuscitační rady Tolja Truhlář, který jí momentálně vystavuje v Hradci Králové v muzeu. Pak jsem začal sbírat prospekty a fotky sanitek z celého světa. Těch mám taky požehnaně. A protože jsem chtěl vždycky nějakého veterána, řekl jsem si, proč si nepořídit sanitku,“ vysvětluje Vítězslav Sladký.
Jenže dostat se k historickému kousku není zrovna jednoduché, proto se tedy obrátil na kolegy v Jihočeském kraji, kde získal kontakt na doktora, který sanitu měl a chtěl se jí zbavit.
„Jel jsem se na ní na Táborsko podívat, a samozřejmě jsem se zamiloval. Za týden mi přistála na podvalníku před domem. Prapůvod tohohle kousku je v roce 1972. Ovšem od té doby byla asi třikrát vyměněna karosérie a pětkrát motor. To se dnes může zdát divné, ale tehdy to byla běžná praxe. Sanitek byl totiž pořád nedostatek, takže si šikovní garážmistři ze záchranek pořizovali kastle i motory a dělali přestavby. Finální podoba téhle sanitky tak pochází někdy z let 1987/88,“ popisuje nadšenec.
Jako plnohodnotná sanitka jezdil tento vůz naposledy v nemocnici v Piešťanech. Podle technického průkazu je stále vedený jako sanitka a ještě nespadá do sekce veteránů. Uvnitř je navíc stále dobový pohotovostní kufr s několika platíčky prošlého Alnagonu.
Řízení? Nic moc
„Nemá posilovač, takže s volantem na místě nehnete. Taky posez před přední nápravou je zvláštní, jako v malém autobusu. S vyplazeným jazykem se dá jet maximálně tak 90. Bezpečnost je samozřejmě příšerná, ochrana řidiče při čelním střetu nulová. S tímhle autem by měl každý dělat řidičák. Mě ovšem nepřekvapilo – když jsem v devadesátém nastoupil na obchodní odd. FN Plzeň, byl to můj první služební vůz, se kterým jsem sjezdil celou republiku,“ vzpomíná.
I přes všechny lapálie, co s vozem zažil, ho dvanátsettrojka nikde nenechala. „Je to „houpačka“, kdybyste měli zlomenou nohu, pojedete pohodlněji, než v dnešní záchrance. Také vnitřní uspořádání je neskutečně variabilní, až geniální. Během chvilky se dá přestavět na plně sedačkovou, nebo naopak „dvoulůžkovou“ verzi,“ vychvaluje si záchranář.
Sanitka má novou STK a je plně funkční. Novopečený majitel s ní má v plánu navštěvovat různé veteránské srazy, akce záchranky a tu a tam jí využít i na cestu do práce.
