Život na staré Šumavě býval vždy hodně tvrdý a plný dřiny, aby si lidé zajistili živobytí. Vánoční svátky ale byly časem, kdy obyvatelé Šumavy dodržovali různé náboženské i lidové obřady, z nichž mnohé přetrvávají dodnes. Některé jsou ale minulostí. Víte, že za dávných časů nosil někde na Šumavě dárky místo Ježíška zlatý kůň? Co se jedlo v šumavských chalupách o vánočních svátcích? A jaké měli lidé rituály?
Když se na nebi objevila první hvězda, nebo zatroubili pastýři, zasedali horalé se svými rodinami ke štědrovečerní slavnostní večeři. Před jídlem se museli všichni pomodlit a vzpomínalo se na blízké i na ty, kteří ze života odešli. Na stole se objevily potraviny symbolizující hojnost a dobrou úrodu. Dnes bychom řekli, že servírovali ty nejlepší regionální produkty, které se nashromáždily zejména v létě a na podzim. Čím více chodů se na stolech objevilo, tím větší měla být úroda v následujícím roce. Pokrmů mělo být přesně devatero.
Chybět nesměla kaše, která byla starým obřadním pokrmem a symbolizovala hojnost. Kaše se jedla prosná, krupičná ale i hrachová. Dále byl na stolech med, česnek, jablka, hrušky, moučné pokrmy, krupice, luštěniny, mák, houby a chléb. Podávaly se také různé druhy knedlíků, vdolky z bílé mouky s povidly, sypané perníkem, nebo uvařené sušené švestky. Samozřejmě se pekla vánočka, jablečný závin i další vánoční pečivo, které se pomazávalo medem. Oblíbené byly také houby vařené na kyselo se smetanou a čočka.
Začátkem minulého století měla bohatší rodina na Šumavě rybí polévku a smaženou rybu s bramborem. Horalové si pochutnávali na rybí polévce, rybě v černé omáčce, hrachu s kroupami a jako dezert byly vdolky z pšeničné mouky. Jinde jedli kapra, někde měli jako hlavní chod jitrnice a jelítka se zelím a bramborem. A nezapomínalo se ani na domácí zvířata. Dobrý hospodář dával dobytku ráno na Štědrý den do krmení kus vánočky.
Vánoční stromky se začaly na šumavském venkově objevovat většinou až po první světové válce. Předtím se lidé spokojili jen s ozdobenou větví ze smrku nebo jedle. Skromné dárky se někde rozdávaly ještě o Štědrém večeru, jinde až druhý den ráno. Bohatší děti se mohly radovat z dřevěných hraček, ty chudší se musely spokojit s vyřezávanými figurkami lidí nebo zvířat. Většinou však děti dostaly jen ovoce, ořechy, křížaly, vánočku a další pečivo nebo cukroví.
Zajímavou tradici udržovali v oblasti Horní Plané, kde dárky dětem přinášel zlatý kůň a nejčastěji šlo o svatojánské chlebíčky, pečené hrušky, lékořici nebo zázvorové pečivo. Zlatého koně nahradil v této oblasti Ježíšek až mnohem později.
Nejoblíbenějším vánočním zvykem na Šumavě bylo lití olova. Na lžíci se roztavil kousek kovu a následně se vylil do hrnce se studenou vodou. Podle tvaru olova a představivosti přítomných se pak hádalo a usuzovalo, jaký osud čeká majitele dotyčného kousku kovu. Vedle olova se hádal osud i z třísek. Dívka přinesla do světnice náruč třísek a rozhodila je po podlaze. Následně začala dřívka řadit do páru. Pokud zbyla jedna tříska lichá, znamenalo se to, že dívka bude příští rok sama. Pokud třísky vyšly do páru, čekaly ji vdavky. Podle třpytu hvězd na Štědrý večer předpovídali lidé bohatství úrody a počasí během budoucího roku. Věřilo se, že je-li na Štědrý den na stromech jinovatka, budou v létě obsypány ovocem.
Foto Richard Beneš
