Zuzana a Terezie. Dvě holky, co se přirozeně baví o sexu a tabuizovaných tématech spojených s intimitou. Tak se charakterizují autorky Vyhonit ďábla, jednoho z nejposlouchanějších podcastů v Česku. Jak se z povídání dvou děvčat o svých zážitcích stal podcastový fenomén, díky kterému si podle ohlasů začínají posluchačky více věřit a přijímat své tělo takové, jaké je? Zuzana a Terezie se rozpovídaly v rozhovoru pro Drbnu.
Vyhonit ďábla, zvláštní název. Jak vznikl?
Z: Bydlely jsme s Terezií ve sklepě na Kraví hoře v Brně a jeden večer jsme v rozverné náladě srandovaly a přitom měly zapálenou svíčku. Když už jsme se chystaly jít spát, Terka vzala svíčku a šla s ní na chodbu.
T: ...sfouknout ji tam, aby nezasmradila náš “obrovský” pokoj. Zuzana se mě zeptala, co dělám a já odpověděla, že vyháním ďábla. Ona rozuměla “vyhoním ďábla”. A název byl na světě. Tehdy ještě neexistujícího pořadu.
Z: Už delší dobu jsme se bavily o tom, že bychom mohly vysílat o sexu. Zkušenosti s rozhlasovým vysíláním v rádiu jsme měly. Obě už jsme předtím vysílaly ve studentském Radiu R a věděly jsme, že Rko je nám v tomhle směru plně k dispozici.
Zajímavé. Myslel jsem, že “vyhonit ďábla” je nějaký slangový výraz pro masturbaci.
T: Teď už jo. (smích)
Byla na začátku spíš touha mít svůj vlastní rozhlasový podcast (ať už o čemkoliv) nebo jste přímo cítily nutnost veřejně otevřít témata, o kterých by se mělo mluvit, ale nemluví?
Z: Myslím, že tím hlavním motivem bylo mít nějakou společnou aktivitu. Z toho, jak a o čem se s Terezií bavíme mezi sebou, pak přirozeně vyplynulo téma intimity a sexu.
T: Už delší dobu jsme poslouchaly podcasty. V Česku byl tenhle boom teprve v začátcích a jelikož jsme obě měly zkušenosti s vysíláním a prostor v rádiu k dispozici, nic nám nestálo v cestě.
Váš rozjezd byl raketový. Čekaly jste to?
Z: Vůbec. Nešly jsme nijak cíleně za popularitou. Upřímně jsme nečekaly, že by se podcast mohl dostat někam daleko za hranice naší školy (Fakulta sociálních studií MU, pozn.red.) a naší sociální bubliny.
T: Prvně jsme pořad nahrávaly jen na Mixcloud. Zlom přišel až když nás kamarád zkritizoval, že bez Spotify je náš podcast mrtvý. Poslechly jsme ho, založily si na Spotify účet a začaly se dít věci.
Tušíte proč?
Z: Částečně. Hodně nám pomohlo, že nás vcelku brzy začali sdílet influenceři. Nejprve ti, kteří mají deset, dvacet tisíc sledujících. Pak nás sdílela Gabriela Heclová se třemi sty tisíci a nakonec Shopaholic Nicol se tři čtvrtě milionem sledujících. Od té chvíle to lítalo.
T: Poměrně rychle jsme se navíc dostaly do žebříčků top 10 spotify podcastů v Česku a jak už tam jednou jste, čísla jen rostou. Postupně jsme se tak propracovaly až na první místo.
Pojďme k obsahu. Jaký je koncept Vyhonit ďábla?
T: Dvě holky, co se přirozeně a bez servítek baví o sexu a tabuizovaných tématech spojených se sexem a intimitou. Nesnažíme se přitom vystupovat jako sexuální expertky nebo sexuoložky. Pokud máme k tématu z vlastní zkušenosti co říct, řekneme. Když nemáme, pozveme si hosty, kteří ty zkušenosti mají.
Z: Ohlasů a zpětných vazeb bylo od začátku spousty, drtivá většina z nich pozitivních. Lidé nám ale občas vyčítali, že má náš pořad edukativní potenciál, který nevyužíváme. Témata proto poctivě rešeršujeme a snažíme vytvářet určitou přidanou edukativní hodnotu. Na druhou stranu nechceme znít jako učebnice nebo vystupovat jako samozvané sexpertky.
T: V tomto jsme se od začátky nijak nezměnily. Probíráme věci, o kterých se lidé běžně nebaví. Mluvíme o chlupech, o výtocích, o menstruaci. O běžných záležitostech, se kterými se potýkáme všichni, ale zároveň o nich mlčíme. Mluvit o takových věcech je přitom osvobozující. Hlavně pro nás ženy.
Nesmírně nás těší, když nám posluchačky napíšou, že se díky našemu podcastu cítí seběvědomější, protože jim dodáváme odvahu a schopnost lépe se sžít se svým tělem.
Šly jste do toho pořadu s vědomím, že může takto pomáhat?
T: Především jsme chtěly, aby se o těchto přirozených věcech lidé více bavili, Že to má tak výrazný osvobuzující účinek jsme si začaly uvědomovat až po prvních dílech. Poté co nám přišly první děkovné zprávy.
Z: Velkou zásluhu na tom mají všechny ženy a muži, které v našem pořadu hostovali a jejich odvaha mluvit otevřeně a velmi intimních záležitostech.
Na našem podcastu je fajn, že probíráme nahlas věci, které sice běžně řešíme úplně všichni, ale zároveň se za ně stydíme a nejsme schopni je otevřít s lidmi okolo nás, i kdybychom třeba chtěli. Jakmile ta témata otevřete, zjistíte, že to není nic za co bychom se měli stydět. A že úplně to stejné v bledě modrém řeší i ostatní.
V tom je myslím hlavní hodnota našeho pořadu - není to o tom, že bychom přinášely nějaké přelomově nové informace, ale spíše se otevřeme a ukážeme lidem, že se potýkáme se stejnými problémy. Příklad: také máme chlupy a když se oholíme, pálí nás to. Spojuje se s tím spousta nepříjemností.
T: Možná ti to přijde úsměvný, ale divil by ses, jaká smršť se po díle s tématem ochlupení spustila. Kolik holek psalo, jaké mají problémy při holení a jaké triky na to použít.
Chloupky. Jedno z vašich témat. Měly jste díl i o menstruaci, vulvách, análním sexu, poprsí, sexu ve vězení, HIV, BDSM praktikách. Na základě čeho témata vybíráte?
T: Chceme řešit vše, co se týká sexuality a intimity. Té intimity, o které se běžně nehovoří. O témata proto rozhodně nouze není.
Z: Navíc se nám v poslední době často stává, že nám témata navrhují sami posluchači. Na základě svých vlastních zkušeností. A někteří k nám pak dojdou i mluvit do studia.
Je nějaké téma, které už je pro vás za hranou? Například pedofilie?
T: I pedofilii bychom v budoucnu chtěly probírat.
Z: Hranice máme vytyčené jinak. Nechceme vytahovat na veřejnost soukromé záležitosti našich blízkých bez jejich vědomí. Respektujeme hranice soukromí.
Poslouchají podcast vaši rodiče?
Z: Mamce se to líbí. Dokonce to doporučuje kolegyním. Některé díly slyšela prý i moje babička. Mám v tom jejich plnou podporu.
T: ...u nás to šlo pomalými krůčky. Nejdřív jsem o tom moc nemluvila, jak ale začala růst čísla a dostávaly jsme se do povědomí, řekla jsem to i rodině. U nás doma je spíše technický problém, naši se s aplikacemi úplně nekamarádí. (smích)
Mezi kamarády máte, předpokládám, posluchačů hodně. Nemáte už v jejich společnosti přesexováno?
Z: Dost. Čím dál častěji se nám stává, že když přijdeme mezi lidi, začne se mluvit o sexu. Nezačneme my, ale všichni okolo nás. Někdo nahodí téma podcastu a už to jede. Já jsem přitom často o sexuálních věcech “vymluvená” z podcastu a s kamarády bych ráda probrala i něco jiného. Těžko tomu utéct.
T: Říkaly jsme to už v prvním díle: nejsme poradna. Nejsme kvalifikované sexuoložky, gynekoložky ani psycholožky. Nemůžeme dávat odborné či lékařské rady rady a lidé by je od nás neměli očekávat.
Z: Na druhou stranu kohokoliv, kdo za námi přijde a chce se nám svěřit úplně chápeme a jsme za to rády. Chceme lidem hlavně dodávat odvahu bavit se o věcech, o kterých se běžně stydí bavit. Jen by se o nich měli bavit se svými blízkými a ne jenom výlučně s námi.
V podcastu často rozebíráte roli muže a ženy, a to nejen v intencích mezilidských vztahů. Existují nějaké jevy,která vás v tématu ženských a mužských rolích ve společnosti štvou?
T: Určitě double standards - dvojité standardy. Například v sexu u vnímání počtu partnerů. Když má žena zkušenosti s mnoha muži, je to v očích společnosti často “štětka”, je “lehká” a “špinavá”. Naopak pokud měla zase málo partnerů, tak se na ní nahlíží jako na někoho, kdo o sexu nic neví. Když má muž za sebou desítky partnerek, je to “king”.
Dvojité standardy existují i ve vnímání krásy. Muž je krásný takový, jaký je. Žena ne. Vezměme si jen otázku holení. Pokud nemá žena oholené nohy a podpaží, není "čistá”, nemůže být krásná. Chlupy na bradavkách? U žen extrémní tabu. Neříkám, že je to nejvíc sexy věc na světě, na druhou stranu musíme připustit, že je to stále součást ženského těla.
U muže je to jiné. Pokud má charisma a je vtipný, může vypadat přeci jakkoliv. I když má velký pivní pupek. Tohle u ženy neprojde. Odjakživa se přitom s tímto pokřiveným viděním světa vídáme ve filmech, seriálech a popkultuře obecně.
Z: Souhlasím s Terezou a musím dodat, že to funguje i na druhou stranu. Měli bychom se vzdát stereotypů, že chlapi musí být tvrdí, že chlapi neprojevují emoce, že nebrečí.
A pak je tu téma manželství. Naštěstí už v současné společnosti opadl model: muž živí rodinu a žena se stará jen o domácnost. Dnes ženy běžně budují kariéru, stále však mají druhou šichtu v domácnosti a jsou tím prvkem, který drží rodinu pospolu.
Co mi vadí na vnímání roli manžele - a mluvím přitom hlavně o generaci našich rodičů - že dobrý manžel je vnímán jako každý, kdo chodí do práce a zároveň nesedí každý den v hospodě.
Veškeré nároky ohledně chodu domácnosti jsou kladeny na ženy. Přijde mi děsivé, že takové minimum - pracovat a to, co vydělám, neprochlastat - od chlapa stačí. Naštěstí se to týká spíše generace našich rodičů a prarodičů a naše generace už je jiná. Dobrý manžel už není jen ten, kdo všechno neprochlastá, k tomu možná jednou za půl roku uvaří a jednou za rok jde na třídní schůzku. Mladí lidé přemýšlení o manželství a rodičovství jinak, to je pozitivní.
Nutno ale dodat, že je vše o komunikaci. Pokud se manželé společně domluví, že muž bude dělat vše, aby zabezpečil rodinu a žena si vezme na starost domácnost, protože je to pro oba tak výhodnější a pohodlnější, je to zcela v pořádku.
Setkaly jste se někdy s problémovým vnímáním toho, co děláte?
Z: Já ano a bylo to vcelku bizarní. Vedle studia ještě trénuju děti a někteří rodiče se dozvěděli, že vysílám o sexu. Ohlásili to šéfové a chtěli to “nějak řešit”. Šéfová si o tom, že ve volném času mluvím do éteru o sexu, promluvila s dětskou psycholožkou a samozřejmě shledaly, že nejde o žádné děti ohrožující nebezpečí.
T: Hlavně na Slovensku je v konzervativní části společnosti vnímáno jakékoliv probírání sexu jako propagace úchylnosti, pedofilie, deviace apod.
Pamatuji si na poslankyni slovenské Národné rady, která tvrdila, že sexuální výchova učí děti nechutné úchylné sexuální praktiky. Vrcholem sexuální výchovy na naší škole, co si pamatuji, bylo nasazování kondomu na banán a povídání učitelky dívkám, jak používat tampony a vložky. Takže asi tolik k “úchylným a nechutným deviantním praktikám”.
Představte si nyní, že jste nezadané a jdete na rande. Prozradíte svému protějšku, že vyháníte ďábla?
T: Jasně že jo!
Z: Na základě toho by nás přeci na to rande pozval. (smích)
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
