Temný jasnovidec ze šumavského Brčálníku předpověděl světové války, jaderný konflikt, vlastní smrt, ale i videohovor

Před první světovou válkou pracoval Sepp Wudy jako čeledín na selském dvoře na Brčálníku (tehdy Frischwinkelu). Mladý muž byl podivín, ale říkalo se o něm, že je Bohem obdařen schopností „druhého zraku.“ Za celý den prý řekl jen pár slov. Sedlák, u kterého Sepp pracoval, však zjistil, že se v krátkých větách vyřčených podivným čeledínem skrývá zvláštní poselství. Začal si proto zapisovat jeho slova a velmi temná i katastrofická proroctví. Tyto zápisky ve starém kalendáři se zachovaly dodnes.

České i německé prameny se shodují v tom, že proroctví byla vyřčena a prvně zapsána mezi léty 1910-1914. Na základě těchto záznamů vznikly německy psané brožury a jejich české překlady včetně různých komentářů a výkladů. Nikdo se už dnes nedozví, co sám nebohý Wudy opravdu řekl a co vlastně svými výroky myslel. Každopádně jeho chmurné vize jsou velmi zajímavé a při jejich čtení naskakuje husí kůže. 

Když musel Sepp narukovat do války, konstatoval, že domů už se nikdy nevrátí. „Je mi souzeno zemřít ve sněhu a ledu.“ Padl prý na frontové linii první světové války kdesi v Alpách v Dolomitech. Předpověděl také, že „tahle válka (první světová) není ta poslední, brzy po ní bude zase jiná (druhá světová) a nakonec přijde teprve ta poslední. Jedna bude strašnější než druhá. Ve svých dalších proroctvích zřejmě Sepp viděl, že v budoucnu sežehne Šumavu a celý svět zničující válka. Můžeme se domnívat, že čeledín popisoval celosvětový  jaderný konflikt.

Za zmínku určitě stojí některá známá proroctví Seppa Wudyho popisující vymoženosti budoucnosti. Lidé stále méně budou v Boha věřit, v kostele budou hrát taneční hudbu a zpívat s pastorem. Žádné zábrany proti Bavorsku, že nemohu říci, kde jseš.. . (zřejmě měl na mysli zrušené státní hranice). „Když budeš chtít, můžeš tátu ve Vídni vidět tady ze svý světnice. Když ho rychle potřebuješ, můžeš ho tu mít za hodinu.“ Je možné, že tady Sepp předpovídal nástup moderních komunikačních prostředků, jako je videohovor hovor a rychlá letecká doprava.

Ale potom Sepp Wudy hodně přitvrdil. Během dalšího bezbožného tance a hudby v kostele se po západu slunce objeví na severu červená záře, jakou nikdo nikdy neviděl, a pak oheň poroste všude kolem. Šumava bude jednou hořet jako slaměný vích. Neutíkej vodtud. Až přiletí šediví ptáci, jinde to bude ještě horší. Dejte na sebe všechno oblečení, co máte, vzduch bude prosakovat do kůže jako jed. Sedni si do díry a počkej, až bude všechno pryč. Nesekej trávu, když vidíš mrtvé králíky u potoka, mléko po osm týdnů nepij. Jalovčinky v ústech převaluj. Máš před sebou jídlo, ale nemůžeš ho jíst, protože by to byla tvoje smrt. Máš vodu v nádrži, ale nemůžeš se napít, protože i to by tě zabilo. Z Vostrýho jde ještě jeden pramínek a z toho se smí člověk ještě napít. Jde to ke svému konci. Už to začíná. Bude to zase jako vo sto let nazpátek. Lidi se budou muset znovu učit číst a psát... Lidi to vodhodí tam, kde už jednou byli, aby je to ztrestalo za tu jejich pejchu...

Památku na brčálnického jasnovidce dnes připomíná vyhlídka Seppa Wudyho u cesty na Brčálník. Je odtud nádherný výhled na Špičák a Jezerní Horu. Na Brčálník se pohodlně dostanete vlakem nebo automobilem.

Na brčálnickém statku zase přechovávali kouzelnickou knihu

Pokud ovšem přijedete na Brčálník, určitě nepřehlédnete výrazný a malebný statek Zoofarma Brčálník. Jde o nejstarší statek v údolí, kam přišli jako první osadníci příslušníci bavorského rodu Frischů někdy kolem roku 1460. Mezi rodinné poklady na tomto statku prý patřila kouzelnická kniha, která se předávala z generace na generaci. S její pomocí sedláci zaháněli zlé duchy i léčili dobytek. Mimo jiné ale měla obsahovat návod, jak odlévat koule, které vždy trefily cíl. Tohoto postupu se držel jistý Melchior Frisch, který si vyráběl kouzelnou munici. Díky tomu pak byl vynikajícím střelcem, že dokázal od Frischhofu trefit jednou ranou kohouta na statku Karlhanslhof, vzdáleném jeden kilometr přes údolí.

Když do kraje vtrhli Švédové a táhli po hamerské cestě, trefoval je Melchior Frisch tak jistě, že se žoldáci rozutekli v panické hrůze, protože si mysleli, že tak přesně může střílet jen někdo z nebes... Od těch dob patřil rod Frischů ke strážcům hranic, měl královská privilegia, nemusel platit daně ani robotovat. Kouzelná kniha se časem ztratila. Říká se, že ji omylem hodila do kamen hloupá děvečka. Podle dalších pramenů má být kouzelnická kniha dodnes zazděna kdesi ve zdech statku.

Pověst o čarostřelci z Brčálníku se časem přenesla na vrchol hory Ostrý, vzdálený od Brčálníku vzdušnou čarou téměř deset kilometrů. Vyprávělo se, že tam žil v 17. století myslivec, který nikdy neminul cíl. Pod vodopádem v Bílé strži se prý domlouval se samotným ďáblem. Což nemohlo ujít pozornosti místních, kteří jej udali. Myslivec skončil u výslechu v Domažlicích. Příběh šumavského střelce prý posloužil jako inspirace hudebnímu skladateli Carlu Mariovi von Weberovi k romantické opeře Čarostřelec, která byla dokončena v roce 1820. Autorem libreta je Johanu Friedrich Kind.