Staniční sestra Domažlické nemocnice Jana Hlaváčová obsadila třetí místo v tradiční soutěži Sestra sympatie, kdy se na pražském Žofíně utkalo 11 finalistek. Jako druhá se umístila Nikola Uhrová z Nemocnice Břeclav a vítězství patří Kateřině Petulové z FN Olomouc.
Skončený 11. ročník soutěže Sestra Sympatie začal už v roce 2021. Kvůli pandemii byl ale start posunut až na podzim loňského roku. Do soutěže se přihlásily desítky sester z celé ČR. Do finálového večera, který se uskutečnil 24. února pod záštitou Ministerstva zdravotnictví ČR se pak na základě prosincového veřejného hlasování dostalo 11 finalistek. Zástupkyně krajských nemocnic z Plzeňského kraje Jana Hlaváčová postoupila díky několika stovkám hlasovacích SMS, které jí poslali kolegové, blízcí i bývalí pacienti. „Rád bych naší šampionce poděkoval, že měla odvahu se do soutěže přihlásit a že takto skvěle reprezentovala naši nemocnici,“ vzkázal ředitel Domažlické nemocnice Petr Hubáček.
Práci zdravotní sestry se Jana Hlaváčová věnuje celý profesní život. Tu nejdůležitější část kariéry prožila v Domažlické nemocnici, kde posledních devět let působí jako staniční sestra na oddělení následné a dlouhodobé péče. „Od druhé třídy jsem chtěla pracovat ve zdravotnictví. Původně jsem chtěla být porodní asistentka, ale nakonec zvítězilo přání být zdravotní sestrou. Sice jsem nikdy neměla vzor v rodině, nevím, proč jsem se tak rozhodla. Ale splnilo se mi to. A dodnes nelituji. Nikdy mě nenapadlo, že bych z oboru odešla. Spíše naopak. Stále se utvrzuji v tom, že jsem si vybrala správně, že mě ta práce baví,“ říká Jana Hlaváčová.
Dokazuje to i skutečnost, že vedle práce v nemocnici vypomáhá i v domažlické agentuře Domácí péče. Jezdí přímo do domácností pečovat o lidi, kteří se neobejdou bez cizí pomoci. V minulosti působila také jako dětská sestra ve výchovném ústavu v Hostouni. „Měla jsem tam na starost až 100 dětí najednou. Velmi zajímavá zkušenost, která mne hodně naučila. Nejednalo se totiž jen ryze o zdravotnictví, ale i o sociální problematiku, speciální pedagogiku a podobně,“ popisuje Jana Hlaváčová.
V ústavu podle svých slov zažila jak milé děti, které jen měly v životě smůlu, tak i velice komplikované děti s psychiatrickou diagnózou, včetně násilníků, mladistvých lupičů či zlodějů nebo dětského vraha. „Jednalo se třeba o děti rodičů, kteří brali drogy nebo sami měli potíže se zákonem. Nicméně všechny mě vnímaly jako člověka, kterého potřebují, jako zdravotníka. Vychovatelky to měly ve své pozici s některými horší,“ konstatovala.
Aktuálně má Jana Hlaváčová jako staniční sestra na starost především organizaci nelékařského personálu na lůžkové stanici, do kterého patří sestry, ošetřovatelky nebo sanitáři, ale pochopitelně vykonává i běžnou „sesterskou“ práci. Část pacientů je středního věku, kteří jsou ještě v krátkodobé následné péči a rekonvalescenci po léčbě na akutním lůžku, například po chirurgickém zákroku. Většinou se ale jedná o starší pacienty ať už na doléčení interních potíží nebo v dlouhodobé péči.
Dnes už patří Jana Hlaváčová do jisté míry i k čerstvým pamětníkům. „Ještě ve staré budově, byla na tomto pracovišti většina pacientů imobilních, zcela závislých na pomoci sester včetně krmení. Tehdy to ještě byla takzvaná eldéenka, to hanlivé slovo spojené s lůžkem, na které se říkalo, že se chodí dožít. To už ale není pravda. Změnilo se přístrojové vybavení, úroveň medikace, přístup k léčbě, také složení pacientů a pro pacienty i personál je příjemnější, že jsme v moderní budově. A jsem přesvědčena, že se významně změnil k lepšímu i přístup personálu,“ dodává Jana Hlaváčová.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
