Vendelín Budil byl výborným hercem, režisérem i prvním ředitelem dnešního Velkého divadla v Plzni. V jeho čele stál deset let, přičemž tam uvedl 3 481 představení. Po odchodu z funkce se věnoval historii plzeňského divadla. Díky jeho práci má Divadlo J. K. Tyla dokonale zdokumentovanou svoji minulost, kterou mu můžou ostatní závidět.
Vendelín Budil byl velmi všestranný. Kromě herectví se věnoval i divadelní režii, pedagogice, historii, publicistice i překladům. Narodil se 19. října 1847 v Praze. Nesmazatelnou stopu zanechal především v Plzni. O plzeňské divadelnictví se zasloužil jako ředitel Městského divadla, které se stalo první mimopražskou stálou divadelní scénou, kde se hrálo česky. Ve funkci působil v letech 1902 až 1912.
V Plzni vytvořil specifickou dramaturgii, inscenační styl a vychoval řadu vynikajících herců jako například Terezii Brzkovou, Otýlii Beníčkovou, Eduarda Kohouta nebo Václava Vydru staršího. Byl také činorodým hercem a za svůj život nastudoval přes 1270 rolí. Zdaleka nejproslulejší bylo jeho ztvárnění Shakespearova Krále Leara. K dalším významným rolím patřil Richard III. a Rostandův Cyrano z Bergeracu.
Od roku 2014 prochází ulicemi Plzně průvod Vendelín, který symbolicky zahajuje kulturní sezonu. V čele pochodu nesou divadelníci trojrozměrnou podobiznu Vendelína Budila stylizovanou právě do podoby Krále Leara, foto: DJKTZ funkce ředitele musel Budil odstoupit kvůli pracovnímu úrazu. S divadlem se rozhodně neloučil nadrobro. Družstvo Městského divadla v Plzni mu nabídlo roční subvenci, aby se mohl věnovat práci na dějinách českého plzeňského divadla. V Plzni i na některých pražských scénách později ještě hostoval ve svých nejvýznamnějších rolích.
Vendelín Budil zemřel 26. března 1928 po záchvatu mrtvice. Poslední rozloučení s tímto velikánem českého divadla se uskutečnilo v chrámu svatého Bartoloměje na plzeňském náměstí. Průvod následně jeho rakev doprovodil až ke hranici města. Pohřben je na Olšanských hřbitovech v Praze. V Plzni je po něm pojmenována ulice nedaleko Palackého náměstí a také náměstí v Liticích. Jeho jméno nese foyer ve Velkém divadle.
Je to už 120 let, kdy se s velkou slávou otevřela zbrusu nová budova městského divadla ve Smetanových sadech. Slavnostním představením byla opera Libuše od Bedřicha Smetany. Kulaté výročí si divadelníci připomínají velkou výstavou, která provede zájemce historií vzniku této novorenesanční budovy. K vidění je přímo v divadle, kam se budete moci podívat vždy hodinu před začátkem představení. Na panelech můžete obdivovat vzácné fotografie, výkresy i stavební plány. Výstava bude přístupná až do konce roku i v rámci komentovaných prohlídek.
„Výstava provede návštěvníky celým obdobím od prvotní myšlenky na stavbu nové budovy, přes výběr architektonického plánu, samotné stavby až po její slavnostní otevření. Odhalí, kdo byli lidé, kteří realizaci umožnili, jaké restaurátorské zásahy jí navracely kouzlo a jak se změnila až do dnešní podoby. Nebudou opomenuty ani takové zajímavosti, jako kolik bylo původně míst v hledišti či kolik žárovek osvětlovalo interiér,“ láká mluvčí divadla Martina Drbušková.
Vůbec prvního českého divadelního představení se Plzeňané dočkali v roce 1818. Na představení ale museli diváci chodit například do rytířské síně Německého domu na náměstí nebo do velké síně radnice či do některého z hostinců. Oblíbený například byl hostinec U zlatého orla, U arcivévody Ferdinanda a U bílé růže. První divadelní budova v dnešní Riegrovce byla postavena v roce 1832. O 37 let později bylo postaveno německé divadlo v Goethově ulici. Až v roce 1902 se Plzeňané dočkali nové reprezentativní budovy Velkého divadla. Mezi roky 1981 až 1985 prošel objekt rekonstrukcí a dostal přístavbu. Kapacita sálu je 444 míst. V roce 2014 se otevřelo dodnes velmi diskutované Nové divadlo.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
