Komunistická strana Čech a Moravy loňským volebním propadákem přišla o zastoupení v Poslanecké sněmovně. Po téměř dvaceti letech opustil dolní komoru Parlamentu České republiky také Jiří Dolejš. Co nyní zaměstnává šedesátiletého politika a ekonoma a jaká budoucnost podle něho čeká stranu, o tom se rozpovídal v rozhovoru pro Drbnu.
Čemu se nyní po odchodu z Poslanecké sněmovny věnujete?
Politikem se člověk nerodí a já ani neměl sen o politické kariéře. Profesí jsme ekonom, část života jsem se věnoval akademické dráze a působil jsem i jako analytik. K tomu jsem se teď vrátil. Částečný úvazek mám jako poradce stále v KSČM, kam jsem nastoupil na smlouvu už v roce 1992, kdy začínala transformace strany. Nechci teď hned utéci jen proto, že se KSČM zrovna nedaří. I když mne takový úvazeček neuživí. Ukáže se až časem, jaký to má smysl, minimálně v časovém horizontu řádného sjezdu, který je svolán do Brna na květen 2022.
Po dvaceti letech nejste poslancem. Chybí vám práce ve sněmovně?
Práce poslance je velmi specifická, není poslanec jako poslanec. V politických klubech musí fungovat nějaká dělba práce a specializace. Někdo se zaměřuje na detaily legislativní činnosti, někdo je víc napojen na volební region. Já byl z těch pěti volebních období ve sněmovně většinu času místopředseda strany a také stínový ministr financí. Co mi určitě nechybí, jsou bezobsažné politické rituály, připomínající mnohdy mlácení prázdné slámy. Co jsem měl za užitečné, byla možnost komunikovat s médii a oslovovat tak snáz veřejnost.
Jak hodnotíte první měsíce fungování nové vlády?
Díky jasné většině vznik vlády Petra Fialy netrval dlouho. Jmenována byla před Vánoci a důvěru získala čtvrt roku po volbách. Za těch pár týdnů lze pouze hodnotit, že se rozhodli pro rozpočtové provizorium a za chodu přebírají řízení epidemických opatření. Jinak máme k dispozici především čerstvé vládní programové prohlášení. Tam nacházím spoustu nedoložených a vzájemně rozporných slibů, z nichž mi nejvíce vadí absence termínů a způsobu konsolidace veřejných financí. Nízké daně a výdajové sliby současně k sobě prostě nepasují.
Měla by současná vláda vaši důvěru?
U levicového politika nemůže takto jasně pravicová vláda už z principu vyvolat důvěru. Za ta léta ve sněmovně jsem byl vstřícnější k vládě jen několikrát. V dubnu 2005 jsem nepodpořil nedůvěru vládě Stanislava Grosse. V červenci 2018 jsme jako poslanci KSČM poprvé aktivně podpořili vznikl vlády ČR, menšinové vlády ANO a ČSSD, v rámci dočasné tolerance. U nedůvěry této Babišově vládě těsně před volbami v létě 2021 jsme už jen odešli z hlasování. Nová vláda Petra Fialy stojí na hlasech pravice a je škoda že hlas levice ze sněmovny zmizel.
KSČM ve volbách do sněmovny propadla, proběhla již ve straně sebereflexe a byly pojmenovány důvody?
Špatný stav KSČM není jen věcí loňských voleb, tudíž ho nevyřeší ani bezprostřední reakce na jejich výsledek. Já problém vidím už v tom, že se nám nepodařilo dovršit proces vlastní transformace. Řada členů uvízla v nostalgii po minulých časech, někteří šilhají po protestech xenofobních populistů a vytrácí se srozumitelné levicové ukotvení. Včas a do hloubky neproběhla generační obměna a někteří z mladých připomínají spíše parodii na „jasánkovské agitky“ než moderní avadgardu. Sebereflexi komplikuje i pozice mimoparlamentní strany.
Jste spokojen s výsledkem volby nové předsedkyně KSČM?
Kateřina Konečná je pátá osoba v čele KSČM a její předchůdce byl ve funkci 16 let a vystřídání bylo už více než zralé. V její osobě se spojuje určitá politická zkušenost (poslankyní je od roku 2002) a přesto, že už má 41 let, ztělesňuje v KSČM novou generaci politiků. Než nějakého normalizačního zombíka oslovujícího setrvačně jen ubývající přestárlé členy, pak rozhodně radši někoho, jako je Katka. A v tomto hledu v podstatě na mimořádném sjezdu bezprostředně po volbách (říjen 2021) jiná volba bez rizika sporů a vnitřního štěpení nebyla.
Nemělo k výměně lidí ve vedení strany dojít už dříve?
Krizové projevy přestárlé strany jsou zřejmé minimálně od roku 2014, kdy začal být problém už s naplněním kandidátek. Osobně si tedy myslím, že generační obměna je nutná dlouho, Ale netýká se jen funkce předsedy a nástupu nových ročníků, měla by být spojena i s otevřením se nové invenci, bez papouškování ideologických stereotypů. K omlazení mělo dojít v celé struktuře strany a zejména základního aktivu, který představuje jak propojení do různých sociálních skupin, tak je nositelem poznávací funkce obrozené strany. Degenerující stranické gheto průměrného věku 75 let invenci pro levici 21. století přinést nemůže. Ale nejde jen o to provést face lifting a používat módnější jazyk. Všimněme si, že různé marginální ostrůvky tzv. nové levice také nenašly ve volbách cestu k voličům.
Jaká je nyní budoucnost KSČM? Věříte v návrat do sněmovny?
Budoucnost KSČM je samozřejmě loňskou prohrou nesmírně ztížená. Neznamená to jen úbytek peněz a příležitostí k mediálnímu vystoupení. Porážku je třeba vstřebat i v rovině psychické a směrem k oživení naděje pro potenciální sympatizanty levice. V každém případě by bylo pro oslabenou levici sebevražedné pokračovat v sektářských půtkách majitelů zdánlivé pravdy. Hledat základ pro lepší otevřenou spolupráci na levici je zásadní věc. Autentičtí nemusíme být v oblasti ideologických konstrukcí, ale ve spojení se zájmy lidí z naší sociální základny. Pro KSČM je pak klíčové najít politickou vůli dokončit transformaci v současnější politický subjekt, který si nakonec najde nové voliče i v generacích X.Y a Z. Bez toho se už do parlamentu nevrátíme a vyhyneme jako dinosauři.
Co pro to musí strana udělat?
První věc je, že si KSČM musí na svém XI. sjezdu na jaře 2022 ujasnit, co se vlastně stalo. Co se děje s levicí v ČR má totiž obdobu i jinde a zdá se, že jde o hlubší systémový problém. Navazovat znovu a znovu na tradiční stranictví včetně schizmatu mezi radikální a reformní levicí nejspíš nepomůže. Příležitost začít zdola a ne od stranických sekretariátů nabízí už letošní komunální volby. A odpověď nutně má jak taktickou povahu (přesvědčit levicové voliče ANO z vandru domů), tak i strategickou povahu, tedy mít vizi širší shody na demokratické a produktivní alternativě společnosti. A zde umět oddělit pouhé utopické sny od použitelných strategických projektů. Tedy i v oblasti požadavku systémové změny používat rozum, který si v současné poněkud postfaktické době zdříml a vyklidil zejména na sociálních sítích pole negativismu, defétismu a fanatismu.
Bylo bylo by pro vás možnou cestou jakési spojení s levicovými stranami, tak jak to na opačném pólu realizovala ODS, TOP 09 a KDU-ČSL?
Mocenské propojení pravice má ad hoc pragmatickou povahu a nemusí po volbách dlouho vydržet. Levice by měla překonávat stará schizmata, ale určitě ne na bázi dočasných koryt v strukturách státní a ekonomické moci. Sbližování oslabené levice je dnes naprosto nutné, otázkou je jak. Scénáře mohou býti různé. Od spolupráce v organizování protestních akcí až po spojování se do volebních koalic. Jak v KSČM, tak v ČSSD vůle po nějakém přímém slučování není. Jednak víra ve vlastní síly nebyla tak otřesena, jednak přežívají vzájemné kritické výhrady, ať již oprávněné, či nikoliv. Dokonce i ta část ČSSD která se jasně hlásí k levici, vyčítá KSČM rezidua stalinismu a v KSČM se najdou mnozí, kteří ČSSD zazlívají zpanštění a nadbíhání kapitalismu, i když někdy s pitoreskním slovníkem (skloňujícím reformismus či reviozionismus). Uvidíme tedy, zda krize levice bude pokračovat a jak projde vědomím aktérů.
Dříve jste řekl, že se „strana musí poučit ze svého vývoje”. Co jste tím myslel?
Když KSČM v roce 1990 vznikala, základním poučením pro ni byla prohra její předchůdkyně. Distancovala se od stalinských deformací, vyslovila se pro politickou a ekonomickou pluralitu s využitím silného sociálního a právního státu a s vizi lepšího spravedlivějšího světa v podobě jakéhosi demokratického socialismu pro 21. století. S toho kursu v posledních letech, řekl bych, poněkud ustoupila. To ale není jen chyba jednotlivců, stejně jako jen jednotlivci nemohou za nedávnou volební prohru. Praxe ukáže, že nestačí vyměnit Filipa za Konečnou, je třeba měnit celou stranu. A to nezařídí nějaký levičácký Harry Potter mávnutím kouzelné hůlky. To je třeba odpracovat.
Budete usilovat o návrat do poslanecké lavice?
Politikové rádi na takový dotaz odpovídají úslovím „nikdy neříkej nikdy“. Pokud ale parlamentní volby nebudou předčasné a budou až v řádném termínu v roce 2025, tak se začnu i já blížit důchodovému věku. A to je období v životě člověka, kdy, pokud si do té doby nezískáte přirozenou autoritu, pak nemá smysl se jen tak někam drát a strkat se s nějakými nedočkavými dorůstajícími predátory, kteří hlava nehlava bojují o své místo ve smečce. Ukáže čas. Mým zájmem je spolupracující, silná a moderní levice, která nemůže být vedená jen vůdcovským způsobem. Jaká cesta k ní povede, se uvidí.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.