Trápí mě nedostatek lékařů primární péče na venkově a upadající systém pohotovostních služeb, říká krajský volební lídr ČSSD Robin Šín

Jste lídrem ČSSD v Plzeňském kraji a pohybujete se zejména v oblasti zdravotnictví, čím hodláte oslovit voliče? Jaké jsou největší problémy v této oblasti v našem regionu?

Zdravotnictví je mou prioritou. Především zabránění jeho privatizaci. Pandemie ukázala, že bylo dobře, že neproběhla reforma ministrů ODS a TOP 09, kdy chtěli výrazně redukovat lůžkový fond. Naštěstí se tak nestalo a každý pacient měl i v nejhorší krizi a lůžkové tísni svou postel. Také nechci lepší zdravotnictví pro bohaté a horší pro ty ostatní. To jsou plány koalice SPOLU, především ODS a TOP 09. Také je nutné konečně dát zdravotníkům to, co si zaslouží. Nesmí být nadále největšími sponzory systému. Také nesmí být nuceni k porušování zákoníku práce. A tak bych mohl pokračovat. A jak toto téma souvisí s naším krajem? Především mě trápí nerovnoměrné rozložení zdravotních služeb, nedostatek lékařů primární péče na venkově a v pohraničí a v neposlední řadě upadající systém pohotovostních služeb. Samostatnou kapitolou je tragikomedie kolem nemocnice v Sušici. Vedení města je zcela nekompetentní a nemocnici pohřbívá.

Zdravotnictví je vzhledem ke koronavirové pandemii už rok a půl největší téma nejen v Česku. Máme se obávat příchodu další vlny?

Asi bychom měli být opatrní, obezřetní a počítat s další vlnou, která ale naštěstí nebude díky očkování tak silná. Dovoluji si odhadnout, že se snad nedostaneme nad jeden tisíc hospitalizovaných najednou v celé republice. Je to nadále o dodržování základních hygienických opatření a pokračování očkování.

Vy jste byl v první linii, viděl jste umírat celou řadu pacientů. Jak se s něčím takovým můžete vy jako lékaři a zdravotníci vyrovnat? Kdy byla ta situace u nás nejhorší.

Bylo to hodně náročné. Za půl roku jsem viděl víc mrtvých než před tím za deset let. Na jednotce intenzivní péče jsem měl štěstí na skvělý kolektiv lékařů, sester, sanitářek a pomocníků z řad studentů. Snažili jsme se hodně si povídat, pomáhat si, třeba dělat i nějakou legraci, aby se upustila pára. Mnohým také pomáhalo rodinné zázemí. Nejhorší to bylo letos na jaře, ale zvládli jsme to. Jsem hrdý na každého, kdo u nás v té době na jednotce intenzivní péče pracoval. A bylo mi ctí ty lidi vést.

Máme u nás přes 30 tisíc mrtvých, kteří zemřeli v souvislosti s covidem a řada lidí tuto nemoc stále zlehčuje a podceňuje. Jsou pod vlivem mnoha konspiračních teorií. O vás je známo, že ty nejšílenější případy sledujete a komentujete. Co můžete takovým lidem vzkázat?

Možná by si ti lidé měli uvědomit, že není vždy pravdou to, co je napsané na sociálních sítích a internetu všeobecně. A kdybychom dávali přednost jimi prosazovanému „zdravému selskému rozumu“, tak ještě pořád žijeme v jeskyních a čekáme, až nám blesk rozdělá oheň. Ve 21. století se musíme ve zdravotnictví řídit medicínou založenou na důkazech a výsledcích vědy a výzkumu. Svými vyjádřeními tito lidé také ubližují pozůstalým po zemřelých na covid-19. 

Byl jste jmenován koordinátorem pro očkování v Plzeňském kraji, jak hodnotíte to období, kdy začínaly dodávky prvních vakcín, kdy se budovala, vymýšlela a rozjížděla očkovací centra? Ze strany vlády a ministerstva zdravotnictví tomu předcházel dost často chaos, který jste pak řešili na úrovni kraje.

Na začátku byl trochu chaos, nedostatek vakcín a z péče o covidové pacienty vyčerpaní zdravotníci rovnou přecházeli do očkování. Měnili se nám pořád ministři zdravotnictví, jejich političtí náměstci. „Premiér zcela nekompetentně zasahoval do rozhodování ministra, úředníků a národní koordinátorky pro očkování, ale i tak se to na naší regionální úrovni zvládalo. Bylo to náročné, ale musím říct, že bez ohledu na politickou příslušnost jsme byli a stále jsme na kraji parta lidí, kterým jde stále o vysokou proočkovanost a tím ochranu populace. A myslím si, že v našem kraji se nám to opravdu daří. Nyní jsme v situaci, kdy máme nadbytek vakcín a už ochabuje zájem o očkování.

Vy jste se nikdy netajil kritikou mnoha vládních pochybení, co považujete za největší průšvihy z té doby?

Jednoduše řečeno základním problémem byla komunikační impotence ministerstva zdravotnictví, téměř nulová snaha obyvatelstvu vysvětlovat přijímaná opatření a absence pořádně účinné očkovací kampaně. Prostě komunikace ministerstva směrem k občanům byla a je tristní. 

Jak si stál a stojí Plzeňský kraj v očkování? 

Plzeňský kraj je v horní polovině úspěšnosti očkování v porovnání krajů. Je to zásluha vedení kraje, opět bez ohledu na politickou příslušnost, lidí v očkovacích místech, praktických lékařů a samozřejmě pacientů.

Mělo by být očkování povinné?

Určitě by mělo být povinné pro pracovníky ve zdravotnictví, sociálních službách, u základních složek integrovaného záchranného systému, ozbrojených sil a vybraných prvků kritické infrastruktury státu. Jinak pro ostatní ne.

Co vzkážete odpíračům očkování, tedy antivaxerům?

Za sebe musím říct, že je uprchlík a uprchlík. Pokud někdo utíká ze země, kde mu hrozí smrt pro jeho politického názory, náboženské vyznání a podobně, mělo by být o něho řádně postaráno a měl by být chráněn jako uprchlík. Nyní třeba afghánští tlumočníci, kteří pomáhali naší armádě. Druhou skupinou jsou ekonomičtí migranti, o které Evropa nemůže, ba nesmí stát. Máme svých problémů dost a ty bychom měli řešit přednostně. Ubytovny jsou jeden velký problém. Vše začíná u pracovních agentur, které vydělávají tím, že sem přiváží levnou pracovní sílu, která je často problematickou skupinou obyvatel i v místě či zemi původu. Obchází se velká část legislativy pro běžné zaměstnance, některé agentury praktikují téměř nevolnictví. A samozřejmě jsou tu pak provozovatelé samotných ubytoven.