Jedná se o PR článek. Více info k PR článkům můžete najít ZDE.
PR článekÚterý, 11. ledna 2022, 14:30
Kdo byl plzeňský malíř Bohumír Lindauer, který vynikl na Novém Zélandu zejména jako portrétista původního maorského obyvatelstva? Jak se přihodilo, že tento výtvarník, narozený 1839 v Plzni, se ocitl v tak vzdálených končinách a dokázal se s Maory sblížit natolik, že ho poctili svou důvěrou a nechali se od něj malovat? Jak se stalo, že je považován za jednoho z nejvýznamnějších představitelů počátků novodobého novozélandského umění, velká část jeho obrazů je dnes umístěna v novozélandské Auckland Art Gallery a za jeho obrazy se platí astronomické sumy? A co znamená v maorštině Pākehā?
Na tyto i další otázky chce dát divákovi odpověď nová inscenace Divadla Josefa Kajetána Tyla (DJKT) v Plzni s poněkud záhadným názvem Lindauer? Pākehā! a s upřesňujícím podtitulem Cesta plzeňského malíře (až) k Maorům. Příběh o životě plzeňského malíře, který se dostal až na Nový Zéland, láká diváky mimo jiné i na setkání chodských dud s bojovým domorodým tancem haka! Premiéru divadlo uvedlo loni 18. prosince, nejbližší představení čekají na diváky letos 20. a 30. ledna a 13. února.
Autorská hra Renaty Putzlacher zpracovává bohatý život Bohumíra Lindauera, který se však nedá jednoduše popsat v několika slovech ani větách. Autorka se držela historických faktů, částečně však něco malinko pozměnila, jak sama říká, pro dobro věci. „Je to zvláštní příběh života umělce z Plzně a chtěla bych, aby na něj Plzeňané byli hrdí,“ říká. Než se pustila do psaní hry, důkladně si všechny dostupné materiály o malíři i o Maorech prostudovala, dokonce se naučila i základy maorštiny. Kromě jiného si prošla i Plzeň a místa, kudy výtvarník a jeho blízcí chodili. Zjistila také, že Velké divadlo vyrostlo na místě původní zahrady, o niž pečoval malířův otec. „Celé to pro mě byla neskutečně emocionální záležitost,“ přiznala autorka.
Režisérem hry je Radovan Lipus, pro něhož není Plzeň neznámým městem. V roce 2004 o ní natočil dokumentární film Šumná Plzeň a také dvakrát spolupracoval s Divadlem Alfa. „Mám rád lokální témata. Podle mě má každé divadlo přímo povinnost zpracovávat i místní příběhy, hrát o místních lidech, legendách, osobnostech i temných stránkách lokality. Jsem rád, že mohu s DJKT spolupracovat zrovna na tak zajímavé látce. V minulosti jsem měl možnost natáčet na Novém Zélandu a mohu říci, že tam zná Lindauerovo jméno snad každý a za jeho obrazy se tam platí astronomické sumy,“ uvedl režisér.
Doplnil, že v této inscenaci nejde o historickou kopii malířova života. „To, co se na jevišti děje, je vyprávění o jeho pocitech, motivacích a zážitcích, je to vlastně taková hra o Lindauerovi. A my bychom byli rádi, kdyby diváci byli schopni na tuto hru přistoupit, nečekali od představení životopisnou ságu, ale aby je to bavilo a těšilo. A nejlepší by bylo, kdyby, až přijdou domů z divadla, si na internetu nebo jinde vyhledali podrobnosti o Lindauerově životě a díle, zkrátka, aby se tento malíř více dostal do povědomí Plzeňanů,“ řekl režisér.
Hlavní postavu ztvárnil Marek Mikulášek. „Je to pro mě docela obtížná role, protože Lindauera ve hře představuji od jeho šesti let až do smrti v 87 letech, a to vše jen s minimem převleků. Můj Lindauer je velmi odvážný člověk, který byl schopný odejít v 35 letech z Čech až na Nový Zéland, plavit se tři měsíce lodí tam, kde to vůbec neznal a nevěděl, co ho tam čeká,“ popsal Marek Mikolášek. Doplnil, že na malíři velmi oceňuje jeho vztah k Maorům, kdy jako jeden z mála Evropanů k nim přistupoval s úctou a pokorou. „Pro něj byl náčelník Maorů stejně důležitý jako britská královna,“ dodal.
Atmosféru dálek navodí v inscenaci kostýmy Tomáše Kypty, který v DJKT již spolupracoval na více než dvaceti představeních. Autorem scény je architekt, herec, básník a výtvarník David Vávra, hudbu složil písničkář, zpěvák a skladatel Tomáš Kočko. Diváci uvidí v roli maorského náčelníka Jana Maléře a v dalších rolích Apolenu Veldovou, Michala Štěrbu, Kláru Kuchinkovou i Josefa Nechutného.
K činohře vyjde publikace, která v sobě bude kromě samotného textu hry Renaty Putzlacher obsahovat celou řadu doprovodných materiálů. Čtenáři se o samotném Lindauerovi dovědí více, než kolik si budou moci přečíst v běžném programu k inscenaci. Publikace vzniká ve spolupráci Divadla J. K. Tyla a Západočeské galerie v Plzni za finanční podpory Plzeňského kraje.
Bohumila Lindauera připomněla Plzeňanům v roce 2015, kdy získala západočeská metropole titul Evropské hlavní město kultury, rozsáhlá výstava jeho děl v Západočeské galerii v Plzni. Byla připravena ve spolupráci s Auckland Art Gallery Toi o Tāmaki na Novém Zélandu, jež poskytla exkluzivní zápůjčku téměř 50 malířových portrétů a dvou žánrových obrazů, které do té doby neopustily zemi svého vzniku. Výstava se tehdy setkala s nebývale velkým zájmem návštěvníků.