Vorel: Poslední díl trilogie Cesta domů bude v kinech v srpnu 2020

"Natočili jsme tak deset hodin materiálu. A když skončí hlavní natáčení, tak mám ještě kameru v autě. Já tady na Nových Dvorech po většinu roku bydlím a ráno a večer chodím po kraji a točím káňata, kachny, vážky a další zvířátka v okolí, která je těžké polapit," uvedl.

"Přírodní" film podle režiséra žádné sponzory nesehnal, protože nekomerční téma pro ně není atraktivní. "Podpořila nás Česká televize, Plzeňský kraj a distributorem je Bontonfilm. Ještě nám chybí třetina rozpočtu, peníze chceme sehnat teď na podzim," uvedl. Vorel tvrdí, že ve své oblíbené oblasti kolem Rabštejna už nic dalšího natáčet nehodlá. Od prvního dílu Cesta z města (druhý byl Cesta do lesa) bude poslední díl trilogie dělit téměř 20 let. "I herci už mají dost. Během natáčení nám zemřel jeden herec Radomil Uhlíř, takže je riskantní s tímhle ročníkem pokračovat dál," uvedl s nadsázkou.

"Svými příběhy mě inspirovali místní revírník, sedlák Weber (Jaroslav, na jehož statku se film hodně odehrává) a dále místní šamanka, která tu skutečně bydlí v Černé Hati. Jde o příběhy tří skutečných rodin z okolí, z kterých je spletený celý příběh," uvedl. Podle Vorla by se bez sedláka a revírníka příběh nedal natočit.

Podle herce Tomáše Vorla mladšího bude mít film určitě co říct mladé generaci a nese poselství návratu k přírodě a k podstatě života na zemi. "Žiji v Praze a čím jsem tam déle, tak to městské tempo mě dost vysiluje. Na odchod z města za přírodou bude čím dál víc lidí přicházet a nemusí jim být 50 a víc, ale může to být mnohem dřív," uvedl. Fyzické vyčerpání prací na poli nebo v lese mu přijde mnohem snesitelnější než psychické.

Kraj kolem Rabštejna, který byl před 20 lety pustinou a divočinou, se podle Vorla mladšího mění a je tam hodně turistů, hospod a kavárniček. "I propagace našimi filmy pomohla. Lidé také raději než zahraničí objevují tato zapomenutá místa," uvedl.

Podle herce Tomáše Hanáka byl film náročný kvůli tomu, že se odehrává ve všech ročních obdobích. Kvůli malé holčičce Emě Šteflové se musel točit chronologicky, aby postupně vyrůstala. "Kamerové záběry, které jsou jedním z kladů filmu, jsou hrozně hezké výtvarně, ale na druhou stranu je to trochu komplikace, až otrava, že člověk musí udržovat nějakou vizáž během roku, protože musí být vlasatý nebo zanedbaný, což může komplikovat obsazování do jiného filmu nebo moderování. Mně tři díly stačí, nebudu trvat na dalších pokračováních," uvedl. Natáčení je "na pětníku" v okruhu deseti kilometrů, buď ve statku, nebo v Rabštejně u Střely. Člověk se tam už cítí jako doma, uvedl.

Podle Hanáka se Vorel starší naučil kameru "opravdu obdivuhodně a udělal obrovský pokrok". Kromě scénáře a režie už je také architektem filmu. "Univerzální voják," uvedl Hanák. Poslední díl podle něj negraduje, ale spíše pokračuje v nastoupeném tempu druhého dílu. Projevuje se už také únava ze stereotypu, který se dostaví i v tak poetickém prostředí jako je okolí Rabštejna. "A trochu vystřízlivění z té iluze, že to je všechno jenom nádherné - chodit v podzimních mlhách nebo zimních blátech pracovat do lesa ve věku třeba mém, to už opravdu není vždycky rozkošné, tam už v sobě musíte dolovat energii," uvedl.

Děj se odehrává v malé vesnici, kde žijí postavy známé z předchozích dvou dílů. Hlavními hrdiny filmu jsou děti obou manželských párů. Ve filmu je kladený důraz na velký statek. "Mladí se rozhodují, že odejdou někam do Jeseníků, ale v poslední chvíli zmoudří a rozhodnou se táhnout tu káru dál, což je podle mě v dnešní době zcela výjimečné," uvedl Hanák. Lidé podle něj nalezli spousty možností, jak prožít život a nemusí to být nutně celoživotní prací na slunci a v dešti na polnostech.