Plzeňský sochař a pedagog Benedikt Tolar ztvárnil v zaniklé osadě Bügellohe u města Schönsee na německé straně hranice s ČR osud jedenácti rodin, které musely po roce 1945 opustit své domovy v Čechách. Jde o další dílo land-artu (krajinného umění), která vznikají od loňska v rámci česko-bavorského přeshraničního projektu. Novinářům to řekla jeho manažerka Zdeňka Kučerová.
"Osud místa mi byl v obrysech znám, ale nebýt předaného vhledu člověka, který byl součástí příběhu, asi bych se s místem tak nepropojil. Prostor, kde se zbytky osady nachází, je silný ještě teď, a mně bylo hned jasné, že výtvarně musí jít o jasný a čistý symbol příběhu tohoto místa," uvedl Tolar. Právě v Bügellohe našly rodiny dočasné útočiště.
Koncept představil autor v únoru pamětníkům, veřejnosti a zastupitelům Schönsee. "Z prohlídky Bügellohe a informací mě nejvíc zasáhl pocit provizoria, pocit dlouhého čekání," uvedl Tolar z ateliéru Socha a prostor na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara v Plzni.
Jeho prvním nápadem bylo vybudovat jakousi provizorní čekárnu, do níž se vepsal čas. Pomohl mu pomačkaný plech spadlý z jednoho stavení. Po několika modelových pokusech se ze střechy čekárny přeměnil na symbol plachty. "Do plachty, která může být dočasným přístřeším, ale také do plachty s ráhnem pomyslné lodi života, která je hnána větrem osudu a která na čas zastavila právě tady," popsal vývoj konceptu Tolar. Dílo v podobě plachty s ráhnem pomyslné lodi vytvořil Tolar se studenty Josefem Bartákem a Jakubem Čúzym. Pracovali většinou s materiály, které našli na místě. Zdeformovaný plech se opírá o jeden z bývalých domů rodiny Hüttlových.
Celý projekt "Prorůstání od země k zemi" ukončí v roce 2020 série putovních výstav. Loni studenti sochařství rozšířili uměleckou stezku souborem objektů "Už není kam" v okolí hradu Klenová, další čtyři díla tam vznikla na česko-německém sochařském sympoziu. Letos se konalo v německém Vilsecku podél řeky Vils.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
