Poťouchlý Hurvínek není žádný mladík, děti i dospělé baví už 95 let

Jméno Hurvínek dostala postavička teprve časem. O jeho původu se traduje několik verzí. Podle pamětníků se mu ze začátku říkalo Spejblík nebo Spejblátko. Hurvínek vznikl podle jedné verze ze staročeského Hurvín. Bývalý Skupův kolega Karel Koval tvrdil, že se vyvinulo z jeho sousloví "třikrát hurá do vínku...". A trochu pikantnější varianta pak tvrdí, že původně a výhradně v zákulisí bylo počáteční písmeno hošíkova jména K. Na jedné Skupově novoročence se zase objevila nad chlapečkem na domku upevněná cedule s nápisem "A. Hurvínek, ručně zpracovaná rochňátka".

Ze začátku přitom nebylo zřejmé, jestli je Hurvínek Spejblův syn, to prý vymysleli až diváci. Spejbla Skupa divákům poprvé představil na podzim 1920. Zprvu se ušatý panák, který do všeho rád "vrtá", vystupoval na divadle jen v přídavcích po boku s Kašpárka, který si z něj tropil žerty.

V roce 1930 ke dvojici, mluvené Skupou, přibyla Hurvínkova kamarádka Mánička, na jejíž podobě se podílel i mladý Jiří Trnka. A také pes jménem Žeryk. V tom roce také Josef Skupa opustil jisté místo středoškolského profesora a začal se divadlu věnovat profesionálně. Už o rok dříve si přitom nechal zaregistrovat ochrannou známku na Spejbla i Hurvínka.

Divadlo fungovalo i za protektorátu

Skupovo divadlo, které hrálo pro děti i dospělé a často vyjíždělo z Plzně na zájezdy, fungovalo i za protektorátu, než Skupa v lednu 1944 skončil za poslech zahraničního rozhlasu ve vězení a loutky byly zabaveny. Po válce se novým útočištěm Divadla Spejbla a Hurvínka stala Praha, soubor ale také často a úspěšně vyjížděl na zahraniční turné. V Praze Skupa získal prostory po někdejší meziválečné Malé operetě. V sále nedaleko Divadla na Vinohradech strávili Spejbl a Hurvínek celé půlstoletí.

Už na začátku 50. let přišel do divadla Miloš Kirschner, kterého si Skupa vybral a vychoval jako svého nástupce. Kirschner po boku "starého", jak se kolegy nechával Skupa titulovat, alternoval jeho role a postupně přebral celý repertoár. Po smrti zakladatele divadla pak Kirschner převzal vedení souboru (ředitelem divadla se stal až v roce 1966) a dál Divadlo Spejbla a Hurvínka rozvíjel.

V roce 1945 zahájilo Divadlo Spejbla a Hurvínka svou poválečnou éru a to nově na pražských Vinohradech, kam zamířili z rodné Plzně

Za Kirschnerovy éry dostali Spejbl a Hurvínek další posilu, Mániččinu babičku paní Kateřinu, která se divákům představila v roce 1971. "Bábinku", podobně jako od roku 1967 i její vnučku, mluvila Kirschnerova životní partnerka Helena Štáchová. Po její smrti se ujala řízení scény jejich dcera Denisa Kirschnerová. Ještě za života Kirchnera se divadlo S+H přestěhovalo z tradičního vinohradského sídla do Dejvic, kde v bývalém kině Svornost hraje od roku 1995 do současnosti.

Také Kirschner si podobně jako předtím Skupa vychoval nástupce, který dnes mluví Spejbla i Hurvínka. Je jím Martin Klásek který do souboru přišel už jako šestnáctiletý v roce 1973 a o rok později slavné dvojici poprvé propůjčil svůj hlas. Pravidelně alternovat Kirschnera ale Klásek začal až v roce 1982. Dnes ho v některých představeních již čtyři roky alternuje Ondřej Lážnovský.

V pořadí čtvrtou představitelku má i Mánička, kterou jako první mluvila Anna Kreuzmannová, po níž přišla Božena Weleková, kterou koncem 60. let nahradila Štáchová. Nyní Máničku i paní Kateřinu mluví Marie Šimsová.

Divadlo, jehož protagonisté jsou známí i z televizního večerníčku, pak nabízí představení pro děti i dospělé a jezdí i do ciziny. Populární je v třeba Německu, celkem poznali Spejbla a Hurvínka diváci ve více než 30 zemích čtyř kontinentů.