Unikátní sbírku 66 koláží světově proslulého umělce Jiřího Koláře získala galerie darem od společnosti ČEZ

Část svého života prožil Jiří Kolář v exilu v Paříži. Do zahraničí se dostal u nás pronásledovaný i vězněný signatář Charty 77 v roce 1979. Ve své umělecké tvorbě používal speciální techniky, koláže, chiasmáže, roláže, proláže, muchláže. Kolekce, kterou nyní získala Západočeská galerie v Plzni obsahuje tvorbu z časového rozpětí 60. až 90. let 20. století, přičemž nejstarší koláž pochází z roku 1957.

„V momentě, kdy tento vzácný konvolut Kolářovy tvorby zaevidujeme a odborně zpracujeme, začneme plánovat jeho vystavení v Západočeské galerii, abychom s ním seznámili odbornou i širší veřejnost. Společnosti ČEZ patří náš obrovský dík,“ podotýká k daru ředitel Západočeské galerie v Plzni Roman Musil, který v pátek tento výjimečný dar symbolicky převzal od členky představenstva ČEZ Michaely Chaloupkové.

„Smyslem umění není ležet v depozitáři, ale přinášet radost co nejširšímu okruhu lidí. Jsme rádi, že díky dohodě se Západočeskou galerií budou milovníci umění již brzy moci obdivovat abstraktní koláže Jiřího Koláře v důstojném výstavním prostředí a že se této výjimečné kolekci dostane i soustavné odborné péče, jakou výtvarná díla potřebují,“ uvedla Michaela Chaloupková, která navíc pochází z Plzně a má radost, že Kolářova sbírka bude právě v Plzni.

V Paříži na návštěvě u Jiřího Koláře

O shromáždění sbírky se zasloužil Zdeněk Valeš, někdejší ředitel Západočeské energetiky (ZČE). „Krátce po sametové revoluci jsem byl služebně v pařížském sídle EdF (Électricité de France), což je francouzská společnost zabývající se výrobou a distribucí elektřiny. Na stěnách jsem si všiml obrazů. Hned jsem věděl, že jde o dílo našeho básníka a malíře Jiřího Koláře, které jsem znal,“ vybavuje si Zdeněk Valeš.

V EdF mu ochotně předali adresu bydliště tehdy stále ještě ve francouzském exilu pobývajícího českého umělce. Ačkoli nebyl Zdeněk Valeš ohlášen, Jiří Kolář jej přijal. Padli si do oka, možná i proto, že pan Valeš, coby člověk od ‚fochu‘, bleskově opravil umělci porouchanou elektroinstalaci. „Nesvítilo mu světlo. Požádal jsem ho o židli, že jsem vlastně taky elektrikář. Dal mu to do kupy,“ vypráví Valeš s úsměvem.

Kolář Zdeňka Valeše vzápětí požádal, zda by mu něco v předstihu nevzal domů do Čech, kam se plánoval vrátit. „Říkal jsem mu, že k obrazům není žádný pasport a měl jsem obavy, že při jejich náhodném odhalení na hranicích může nastat problém. Kolář nad tím mávl rukou. Hoďte to pod sedačku, když tak to pak zpátky nějak dostaneme,“ vzpomíná po více než 30 letech Valeš.

Ke konci tisíciletí následoval Kolářův návrat do České republiky a nabídka na odkup sbírky koláží a následně jejich vystavení v plzeňských prostorách dnešní ČEZ v Guldenerově ulici. „Plácli jsme si. Základem pro dohodu bylo podle mne hned naše první pařížské setkání,“ dodává Zdeněk Valeš.

Od padesátých let 20. století se Jiří Kolář soustředil na výtvarnou tvorbu, ve které experimentoval s různými formami koláže. „Vytvořil více než 100 specifických metod koláží, patří mezi ně v první řadě roláž, chiasmáž, muchláž a proláž. Jeho díla jsou zastoupena v nejvýznamnějších světových sbírkách, jako např. MOMA a Guggenheim Museum v New Yorku, Centre Pompidou v Paříži a Sammlung Ludwig v Kolíně nad Rýnem,“ doplnil ředitel Západočeské galerie v Plzni Roman Musil.

Už za svého života byl také Kolář komerčně velmi úspěšným umělcem a jeho díla se velmi dobře a draze prodávala. V roce 1990 byla z iniciativy Jiřího Koláře, Václava Havla a malíře Theodora Pištěka založena Cena Jindřicha Chalupeckého jako soutěž mladých umělců-výtvarníků do 35 let. V roce 1997 se Jiří Kolář vrátil do Čech z Francie s manželkou Bělou. Zemřel v roce 2002.